Gregory Tigrid v emigraci: Česko pro mne bylo jak snová země

Tento týden byl v pražském kině Lucerna zahájen už sedmý ročník projektu Příběhy bezpráví - Měsíc filmu na školách. Humanitární organizace Člověk v tísni a organizátoři filmového festivalu Jeden svět žákům i studentům v něm nabízejí hrané i dokumentární filmy, které přibližují dobu komunistické totality. Do projektu se zapojilo přes 700 škol z téměř 400 obcí a měst po celé České republice.

Hlavním tématem letošního ročníku je emigrace a život v exilu. I proto se jakýmsi patronem stal publicista, spisovatel a vydavatel exilového Svědectví Pavel Tigrid.. Při slavnostním zahájení, kde byly také vyhlášeny i Ceny Příběhů bezpráví, promluvil Tigridův syn Gregory. Vyrůstal v emigraci, zajímalo mne proto, co mu o Československu říkali jeho rodiče:

"Mně moc nevyprávěli, spíš jsem vždycky slyšel, jak o tom mluvili. My jsme měli v Československu rodinu a dosud máme. Já jsem byl malé dítě a bylo pro mne těžké to vnímat a chápat, proč k nám například nemohli přijet sourozenci, babička nebo teta."

A jakou jste vůbec měl představu o té zemi?

"Bylo to jako sen. Jako z jiné planety. Cítil jsem ale, jak se mne všechno kolem té země dotýká, i když jsem tam před rokem 1989 nebyl. Tehdy jsem tu byl poprvé, bylo to v listopadu, takže jsem zažil, co se tu dělo."

Jaká byla Praha, když jste sem přijel? Už to asi nebyla ta snová země?

"Byly tu demonstrace v ulicích, mne ale udivilo, že například v hospodách lidi mluvili velmi tiše, aby nikdo neslyšel, co povídají."

Cizinci si těžko umí představit ten strach, jaký tu byl. Vy jste dokázal pochopit dobu normalizace?

"Já myslím, že ano, protože já jsem pracoval s tátou ve Svědectví. Tam chodívali lidé z Česka do čítárny a vždycky se schovávali. Takže jsem to cítil. Neuměl jsem si to ale představit, bylo to pro mne tak zvláštní..."

Jak jste spolupracoval se svým otcem? Co jste dělal?

"Já jsem konkrétně dělal sazbu časopisu Svědectví, taky jsem občas jezdil do tiskárny v Bruggách v Belgii, někdy jsme taky pomáhali nakládat auto a podobně."

Pavel Tigrid

To znamená, že jste musel tehdy dobře číst česky?

"Ano, alespoň jsem se o to pokoušel."

S kým jste se při té práci setkal?

"Vzpomínám na Jana Pelce, ten tam samozřejmě pracoval. Marek Skolil tam byl, pan Slavíček, taky Prokop Voskovec a samozřejmě Jan Vladislav."

Jak vlastně celou tu situaci nesla Vaše maminka? Jak zvládala tu dlouholetou emigraci?

"Hodně se o to zajímala. Pracovala ve výboru pro lidská práva, velmi se zajímala o východoevropské země, v Paříži demonstrovala proti Sovětskému svazu společně s Rusy, kterým se podařilo dostat se do Francie. Byla to spousta práce a já jsem se připojil k ní. Bylo to hodně práce."