Jiří Suchý oslaví osmdesátiny premiérou Hodiny jdou pozpátku
Na závěr pořadu je připravena rubrika Z kultury. Její dnešní vydání věnujeme legendě českého divadla a hudby Jiřímu Suchému, který zanedlouho - 1. října - oslaví osmdesáté narozeniny. Uslyšíte hudební ukázku z chystané premiéry divadla Semafor Hodiny jdou pozpátku, pro niž Suchý složil a napsal řadu nových písniček, a v rozhovoru s Vilémem Faltýnkem také Suchý vysvětluje, proč nemá rád oslavy a narozeniny.
Připravil jste na toho prvního října pro své diváky nějakou událost?
"Řekl jsem si, že udělám s Jitkou Molavcovou koncert, kde si vzpomenu na Jiřího Šlitra, Ferdinanda Havlíka, naše skladatele, ale kde bych chtěl prezentovat taky svou skladatelskou činnost, poněvadž mně pořád připisujou Pramínek vlasů, Blues pro tebe, a to že jsem dalších 50 let skládal písničky a v posledních deseti letech výhradně, to se obecně neví a na ty se zapomíná. Takže jsem vybral ty nejaktraktivnější, nebo alespoň o kterých se domnívám, že jsou nejatraktivnější, ty jsem vybral a budu si je zpívat. To je dárek, který si já dám k narozeninám. Já tam taky říkám, že existuje z 19. století song Písně dcery ducha mého/ plody srdce slovanského. Tak jsem pochopil, že ty písničky jsou moje dcery. A já nechci, aby zůstaly na ocet."
"My si děláme vždycky zkušební předpremiéry. A podle reakcí... třeba tady jsme přehodili dvě čísla, poněvadž ta Opera Semaforica měla vůbec největší úspěch, a tak jsme ji dali jako finále první poloviny. Takže publikum nám pomůže trochu se v tom zorientovat, víme co zabralo, co by se mohlo zkrátit nebo naopak podpořit."
Je to večer postavený na swingové hudbě. Jaký je námět tohoto divadelního kusu?
"Do jednoho nočního podniku, baru Honolulu, chodí návštěvníci zapomenout na tíhu doby. Děj se odehrává v roce 1938. A dva ze štamgastů jsou velmi praktická žena a dekadentní básník. Praktická žena Molavcová a dekadentní básník Suchý. Střetávají se tam dva světy a vytvářejí zvláštní situace, takový je děj."
Takhle připravujete dárek publiku, říkáte, že jste dal i dárek sám sobě a představíte se jako skladatel, ale dostanete taky vy něco od někoho druhého, třeba od televize?
Já si pamatuju, že se v 90. letech o vašich filmech mluvilo, těšil jsem se na ně, ale pak to nějak utichlo...
"Ano, poněvadž já nejsem obchodník. Já jsem natočil film, tím jsem si odreagoval, co jsem chtěl, a už jsem to nikdy nedovedl nabídnout. Dokonce ty první nebyly ani dobré, poněvadž jsem sbíral zkušenosti, ale ty poslední, za jeden jsem dokonce dostal cenu, ty poslední už byly zajímavější, ale ani ty jsem neprodal. Kdežto teď v tom programu, který natočil ten Oskar Reif, se fragmenty objeví, tak jsem docela rád."
