Letošní ceny si z krajanského festivalu odvezly soubory z Budapešti a chorvatského Daruvaru
Koncem minulého týdne proběhl v Praze 5. ročník Mezinárodního krajanského folklorního festivalu. Letos se jej účastnilo celkem 13 souborů z Chorvatska, Ukrajiny, Srbska a Maďarska. Na závěr byly vyhlášeny i ceny pro nejlepší soubory.
"Je to už dlouho, od roku 1967 žiji v Maďarsku, kam jsem se oženil. A jelikož nás Čechů je tam málo, Slováků je tam více, tak se soustřeďujeme mezi Slováky."
Vy jste sem do Prahy na krajanský festival přijel s pěveckým sborem. Jaká je jeho historie?"Pěvecký sbor má slovenský název, jmenuje se Ozvena. Soustřeďuje hlavně Slováky, ale i mezi Slováky se přišlo na to, že mají české kořeny."
Jsou tam i Maďaři?
"Je tam pár Maďarů, kteří cítí vztah ke Slovákům nebo k Čechům."
Jak dlouho existuje tento soubor?"Soubor existuje přesně deset let."
A kolik má zhruba členů?
"Má šestadvacet členů."
Jaký máte repertoár?
"Repertoár je různý. Zpíváme samozřejmě hlavně slovenské písničky, české národní písničky, ale i liturgické v různých kostelích. A to jak v Maďarsku, tak na Slovensku nebo v Čechách. Jsme pozvaní též do Chorvatska nebo do Polska. V poslední době jsme byli v Maďarsku na mnoha místech, tak třeba na Slovensku v několika městech a vesnicích. A naposledy ve Veľkých Úľanoch, kam jsou přesídleni Slováci z Maďarska. Byli hrozně rádi, že si můžou zazpívat slovenské písničky opravdu ze Slovenska, ale i slovenské písničky, které se zpívají jen v Maďarsku."
Máte dost náročný repertoár, který se asi musí dost často zkoušet. Jak často se scházíte?"Scházíme se každý týden, jen o prázdninách řidčeji. Teď ale, jelikož jsme byli pozváni na krajanský festival, zkoušeli jsme i o prázdninách, abychom si neudělali ostudu. Zatím ale máme štěstí, líbí se to. Jsme rádi a těší nás to."
V Čechách se přece jenom dost často mluví o určitém napětí, které je dnes mezi Slováky a Maďary. Vnímáte je i vy v Budapešti, třeba právě ve vašem souboru?
"Bohužel ano. Měli jsme tam velmi dobrého českého velvyslance, já jsem český státní příslušník, státní příslušnost jsem si nechal. A mezi Maďary a Čechy nejsou žádné problémy. Tehdejší velvyslanec velmi dobře řekl, že máme dobré vztahy, jelikož nemáme společnou hranici. To je naše štěstí. Se Slováky to jde bohužel špatně, dnes se tam projevují dost nacionalistické síly, které podporují nacionalismus. Ten je nezdravý. Nikdo nemůže ze sebe smýt, jestli je Čech, Maďar nebo Slovák, ale nemusí to brát zase tak divoce."A ve vašem souboru se to nějak promítá?
"Konkrétně bych neřekl, někdy to ale pociťujeme taky. O tom je ale těžké mluvit, protože podobné problémy tu jsou s určitými menšinami též."
V kategorii taneční se na třetím místě umístil soubor z chorvatského Bjelovaru, druhé místo má soubor Studánka z ukrajinské Mykolajevky a vítězem se stal nejvýznamnější folklorní soubor chorvatských Čechů Holubička z Daruvaru. Vedoucím jeho kapely je bývalý učitel Jaroslav Klubíčko:
"Holubička je soubor českých písní a tanců v Daruvaru v Chorvatsku. Daruvar je město, kde je sídlo české menšiny. V Chorvatsku existuje asi třicítka českých spolků, které nazýváme České besedy, a ty zastřešuje Svaz Čechů v Republice Chorvatsko. Holubička je soubor, který působí 25 let, a za to, že máme takový výkon, můžeme poděkovat našemu vedení. Taneční složku vede paní Željka Zadrová, organizační vedoucí je pan Tomislav Doležal a moje maličkost vede hudební složku. Máme několik zpěvaček, které vystupují jako sólistky, malé skupiny a ještě máme pěvecký sbor, který sem letos s námi nepřijel."
Kolik generací chorvatských Čechů už prošlo Holubičkou?"Před Holubičkou taky existoval taneční soubor, ze kterého vlastně ta tradice vychází. A ti mladí, které tu máte příležitost vidět, jsou už třetí generace těch, co tančili v první skupině v Daruvaru. A za to, že máme takový výkon, můžeme poděkovat taky institucím z České republiky, jako byla ARTAMA, pak Československý ústav zahraniční, který nás podporuje i materiálně. Posílají nám z České republiky i choreografy. Nejčastěji k nám jezdily paní Lenka Homolová a Eva Zetová z Prahy. Bohužel paní Homolová je už nebožka. Nyní k nám přijíždí choreograf Míla Brtník ml. z Vysočiny, který je už taky známým choreografem."
Vaše kroje napovídají, že se orientujete na jihozápadní Čechy. Je to tak?"Je to tak, protože máme takovou kapelu. Cimbál nemáme, tak Morava je vyloučená. A ty naše klarinety a housle se nejlíp uplatní v chodských a jihočeských písních."
A je to jen nástrojovým obsazením, nebo proto, že Češi v Daruvaru pocházejí z Chodska?
"Nedá se říct, že by Češi byli většinou z Chodska. Češi kolem Daruvaru a v Chorvatsku vůbec jsou z různých krajů České republiky. My ale nějak cítíme afinitu k tancům z těchto krajů, nějak nám to sedlo."Od kterého roku žijí Češi v Daruvaru?
"To je těžká otázka, protože se nepřistěhovali všichni najednou. První Češi se tam ale přistěhovali před více než dvěma sty lety. Nejstarší osada se jmenuje Ivanovo Selo a v Chorvatsku je populárně nazývají Pémie, protože Pémci jsou tam Češi."
Kde všude vystupujete?"V Chorvatsku vystupujeme na různých folklorních přehlídkách, festivalech a slavnostech."
Chyběli jste někdy na Dožínkách?
"Na Dožínkách samozřejmě ne. My jsme nejčastěji nositelem a organizátorem dožínkového programu. Holubička tam má největší úkol, nevím, jak by se to bez Holubičky obešlo. To ani náhodou!"
A v zahraničí?"V zahraničí jsme procestovali několik států, od Rakouska, České republiky, Slovenska po Itálii a Švýcarsko. To by snad bylo všechno."