Krajanský festival na Hradčanech skončil tentokrát brazilskou sambou

Stovky slavnostních lidových krojů, vyšívané zástěry, rukávce a čepce, k tomu prapory s názvy jednotlivých krajanských spolků, harmonika a především zpěv - tak vypadalo Hradčanské náměstí v Praze poslední zářijovou neděli. Tradičním průvodem tu totiž končil letošní Mezinárodní krajanský festival. Zúčastnili se ho čeští krajané z dvaceti zemí světa.

A krajané na závěr svého festivalu neporušili ani další tradici - u sochy prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka společně zazpívali jeho oblíbenou píseň. Co všechno tomu ale předcházelo? Letošní folklorní festival byl součástí celého týdne oslav Dne české státnosti. K nim patřila i krajanská konference, filmový festival, řada setkání, debat a diskusí i slavnostní představení v Národním divadle, kde byly předány ceny významným zahraničním Čechům. Mimořádnost letošního krajanského týdne připomněl i vládní zmocněnec pro krajany Stanislav Kázecký z ministerstva zahraničních věcí:

"Bylo to vlastně poprvé za hodně dlouhou dobu, kdy se v Praze sešlo mnoho set krajanů. Účastnili se jednak Mezinárodního krajanského festivalu, krajanské konference, a já pevně doufám, že jste mnozí z vás měli možnost se podívat i na některé další akce, které normálně v rámci krajanského festivalu organizovány nejsou. A doufám, že to nebylo naposledy, kdy jste přijeli do Prahy."

Zprava Stanislav Kázecký a Věra Doušová

Krajany minulý čtvrtek uvítali v Senátu ČR jeho nejvyšší představitelé, proběhla i ekumenická bohoslužba v kostele sv. Ignáce. V pátek se krajané zúčastnili Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Hlavní sobotní program se ale letos přesunul do Olivovy dětské léčebny v Říčanech. Zde po celý den probíhala vystoupení krajanských souborů. A jaký tedy ten letošní festival byl? Na to jsem se zeptala jeho ředitelky Věry Doušové:

"Letos byl úžasně spontánní. Hodně se o zasloužily brazilské soubory, které sem svým temperamentem vnesly zase nového ducha a nakazily úplně všechny ostatní soubory. Takže byl veselý a úžasný."

Kolik nakonec přijelo krajanů a z kolika zemí?

"Letos přijelo asi šest set krajanů a taky asi šest set diváků z řad krajanů. A z kolika zemí? Je to Srbsko, Bosna, Chorvatsko, Rumunsko, Maďarsko, Portugalsko, Spojené státy, Austrálie, Švédsko, Brazílie... Snad jsem na nikoho nezapomněla."

Letos krajané nevystupovali v Praze jako v minulých ročnících, ale v Říčanech. Proč k tomu došlo?

"Trošku k tomu vedly finanční důvody. Protože jsme měli velmi malý rozpočet, podařilo se nám domluvit, že budou ubytováni v Říčanech. A proto jsem si říkala, že by bylo dobré využít ten krásný areál blízko jejich bydliště k tomu, aby tam taky vystoupili."

Krajané z Brazílie se skutečně stali největším magnetem letošního festivalu. Celou více než padesátičlennou skupinu do Prahy doprovázela vnučka Jana Antonína Bati Dolores Bata Arambasic, která má velkou zásluhu na udržování českých tradic v Brazílii:

"Nás přijelo dvacet dva z Brazílie. Vlastně jsou to dva soubory, jeden z Mato Grosso do Sul, to je náš kraj, nás je dvacet dva. A dvacet tři z toho druhého souboru, který je na jihu."

Jde o pozoruhodný soubor z Nové Petropole. Tady ovšem žijí naši krajané v trochu jiném smyslu. Jsou to potomci Němců, kteří do Jižní Ameriky odcházeli z Jablonecka a Liberecka počátkem 20. století. Stále se ale považují za české vlastence, dokonce se učí češtinu. Další soubor vznikl v Bataypora, v jednom z měst, která Jan Antonín Baťa v Brazílii založil:

"Česká a slovenská kulturní dílna existuje od r. 1990. A tento soubor od r. 2005. My jsme všechny kroje dali dohromady. Moje maminka dvacet pět roků dělala tu kolekci. A nejstarší kroj je slovenský, z Piešťan, ještě Jan Baťa ho koupil v r. 1938. Ty nejnovější, které máme, mají takových dvacet let. My máme repertoár z celé republiky, protože my pracujeme tak, aby se vědělo o české kultuře. A kroje jsou právě to bohatství, co česká kultura má. A pokaždé, když kdekoliv vystupujeme, tak jsou lidi úplně unešení. Z té muziky a z těch krojů."

Krajané z Brazílie však v Praze předvedli i hru na dobytčí roh. Všichni se v průvodu přesunuli před Arcibiskupský palác, kde už na ně čekal kardinál Dominik Duka:

Dominik Duka

"Podle praporů, které nesete v ruce, a podle transparentů nám připomínáte, odkud jste přišli. Jak ze starého kontinentu, ať už je to Balkán, Ukrajina nebo Rusko, ale jste tu také ze zámoří, jak ukazuje brazilská vlajka. Byli jste to vy, kteří jste v zemích, které jsou vaším domovem, svou činností a svými aktivitami a někdy i přímou pomocí pomáhali našemu národu v době těžkého útlaku. Ať to bylo za druhé světové války nebo za doby komunistické totality, abychom mohli také my dojít své svobody."

Krajanům požehnal a ti mu společně zazpívali jeho oblíbenou píseň Čechy krásné, Čechy mé.

A jak se letos sami krajané v Praze cítili? Za všechny alespoň pan Josef Mareš ze srbské Bele Crkve

"Krásné! Já mám tolik roků, poprvé jsem ale tady na festivalu, takže jsem moc a moc potěšený."

Mezi diváky průvodu na Hradčanech byla i lady Milena Grenfell Baines z Velké Británie, jedno z Wintonových dětí:

"Úplně nečekané to bylo. Já jsem tak ráda, že jsme to viděli! Pro nás je to ohromný zážitek."

Už jste někdy viděla tolik krajanů v krojích?

"Jen když tu byl první slet po nástupu komunistů. Mám fotografie. Tenkrát se jich sjela spousta."

Karel Schwarzenberg

Na závěr festivalu, při udílení cen, se s krajany setkal i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg:

"Vážení a milí krajané, bohužel jsem nemohl strávit poslední týden s vámi, poněvadž jsem byl v New Yorku na Valném shromáždění Spojených národů. Ale četl jsem se zájmem, co jste zde dělali, o vašich úspěších a celém vašem programu. Slyšel jsem o vašich souborech. Velvyslanci mi z různých zemí posílají zprávy o vaší činnosti, ať je to v Brazílii, či v Bosně a Hercegovině, ať je to v Moldávii nebo v Temešváru. To všechno mne velice zajímá. A doufám, že se mi jednou podaří vás navštívit. A děkuji, že jste sem přišli. Děkuji, že jste nám předvedli vaše umění. A doufám, že jste se cítili u nás opravdu doma."

Celý krajanský festival ovšem tentokrát místo polky nebo obkročáku skončil brazilskou sambou. Krajané z Brazílie se zkrátka nezapřeli.