Zdeněk Sýkora patřil k největším českým výtvarníkům

V Centre Pompidou v Paříži je zastoupeno dílou pouhých dvou českých malířů: Františka Kupky a Zdeňka Sýkory. První z nich patřil k zakladatelům moderního abstraktního malířství v první polovině 20. století, druhý obohatil abstraktní malbu o další nové postupy, zejména zapojení matematiky a počítačů v druhém půlstoletí. Zdeněk Sýkora v noci na úterý ve věku 91 let zemřel.

Zdeněk Sýkora

Sýkora se narodil v roce 1920 v Lounech a prožil zde celý život až do posledních dnů. Po počátečním experimentování se surrealismem a kubismem se od konce čtyřicátých let věnoval krajinomalbě, která zůstala jeho celoživotní láskou. Generalizací přírodních forem dospěl k abstraktnímu výrazu a od počátku 60. let maloval kompozice založené na vztazích základních geometrických tvarů. Byl známý zapojením matematiky a počítačů do výtvarné tvorby. V televizním dokumentu k tomu řekl:

"Matematika je prostě pomocný nástroj. Které umění se dneska obejde bez matematiky? Vůbec žádné."

Linie č. 125, 1994

"Pro organizování geometrických elementů ve svých strukturách používal kombinatorický princip," připomněla umělcova asistentka, Veronika Hudečková. Začátkem 70. let se pak elementem jeho nových obrazů stala linie. Oproti přísnému řádu, s nímž pracoval u struktur, využil při tvorbě liniových obrazů náhodnost. Tvary, délky, tloušťky, barvy a křížení linií určovala náhodná čísla, která generoval právě počítač.

Kunsthistorička Lenka Lindaurová se se Sýkorou osobně znala a říká, že tento na pohled strohý a chladný matematický přístup byl v prudkém kontrastu s jeho temeperamentní povahou:

"Já myslím, že právě proto, že on sám byl takový vitální a temperamentní, tak chtěl některé věci v díle eliminovat. Proto zvolil ten způsob, že mu náhodu generuje počítač. To už není náhoda, skrze kterou člověk do díla vnáší estétství, znalosti kompozice, emoce. A přitom výsledek daný tím počítače je krásný. Ta krása je podle mě tím čistší, že se neřídí podle nějakých jasných pravidel a kánonů."

Jako jednomu z mála českých výtvarníků se Zdeňku Sýkorovi podařilo dosáhnout věhlasu ještě za svého života.

"Právě Zdeňkovi Sýkorovi se podařilo to, co málokomu, že měl úspěch i ocenění už během života. Byl v obležení různých ctitelů, obdivovatelů a sběratelů, takže si to užil už za života, i když ke konci už nebyl úplně v pořádku. Ale myslím, že dokud všecky věci vnímal, že si je mohl náležitě užít,"

uvedla Lenka Lindaurová. Podle kunsthistorika Tomáše Pospiszyla byl Sýkora objeven dřív v zahraničí než doma. Na mezinárodní scénu se dostal v druhé polovině 60. let mimo jiné díky účasti na přehlídce Documenta v Kasselu.

"On sám neměl rád umění, které bylo přepsychologizované, zatížené emocemi, což obecně české umění trochu je, proto byl vždy v českém kontextu trochu stranou. Současně ale pro zahraničí mluvi Zdeněk Sýkora velice známým jazykem. On uvažoval podobným způsobem, jakým uvažovali avantgardní umělci od 60. let v Západní Evropě nebo v USA a tady do té společnosti Zdeněk Sýkora velice dobře zapadal."

Pražské Museum Kampa chystá na počest zesnulého malíře Zdeňka Sýkory výstavu. V prostorách galerie se návštěvníkům představí asi 17 autorových grafik a jedna malba, a to zřejmě už v pondělí 18. července. Výstavu připravuje kurátor Jiří Machalický. Zakladatelka muzea Meda Mládková o Sýkorovi říká:

"On šel svou cestou a skutečně vytvořil úžasné dílo. To byl jistě náš největší malíř."