Ministr financí chce mít státní dluh v příštím roce jen 105 miliard, v rozpočtu se tak bude dál škrtat

Ministerstvu financí se nedaří vybírat daně tak, jak si pro letošní rok naplánovalo. Nejhůře se vybírají daně z příjmu. Například u daní fyzických osob se finančním úřadům podařilo za první pololetí vybrat jen necelých 40 procent rozpočtované částky. Jaké to má dopady na hospodaření státu? Jak se to promítne do tvorby státního rozpočtu v příštím roce? A co si o vývoji ekonomiky myslí občané?

Miroslav Kalousek, foto: ČTK

Vláda Petra Nečase, která se ve svém programovém prohlášení zavázala k rozpočtové odpovědnosti, má za sebou první rok. Její dosavadní činnost se v těchto dnech hodnotí z mnoha hledisek. Co si o úspěších a neúspěších ale myslí správce státní pokladny? Ministr financí Miroslav Kalousek k tomu pro Český rozhlas řekl:

"Za největší úspěch pokládám, že se podařilo aktivními opatřeními, exekutivními i legislativními, samozřejmě s podporou vlády i sněmovny, stlačit deficit státního rozpočtu o 70 miliard. Oproti autonomnímu vývoji, kdybychom nedělali nic. Za největší neúspěch potom pokládám, že se mi nepodařilo s podporou vlády a parlamentu stlačit deficit víc, než o těch sedmdesát miliard."

Zní to jako docela vtipný bonmot. Za zmíněnými sedmdesáti miliardami, o které se státní dluh podle ministra Kalouska hypoteticky snížil, jsou ale především škrty v sociální oblasti, propouštění a snižování mezd ve státním sektoru a plošné redukce výdajů prakticky ve všech resortech, které vláda Petra Nečase prosadila v rozpočtu na loňský a letošní rok. A ministerstvo financí šetří dál. Snaží se hlavně udržet státní deficit na rok 2011 ve výši 135 miliard korun. Schodek státního rozpočtu přitom za první pololetí činí 62 miliard. Státní dluh jen za poslední rok stoupnul o 167 miliard.

Vývoj státního dluhu ČR v % z HDP, zdroj: Eurostat, Google

"To, co navyšuje neustále státní dluh, je tzv. strukturální deficit. To je situace rozpočtové legislativy, která nedovoluje sestavit vyrovnané rozpočty dokonce ani v době hospodářského růstu. Vzpomeňme si, že sociálně demokratické vlády měly stomiliardové deficity i v době šestiprocentních růstů. Prostě máme zhruba sto miliard korun strukturální deficit. To znamená, že jsme v situaci rodiny, která má řekněme 40 tisíc korun měsíčních příjmů, nicméně se zavázala k tomu, že každý měsíc na složenkách a půjčkách zaplatí 36 tisíc korun. A na všechno ostatní zbývají pouze 4 tisíce. Má pouze dvě možnosti. Buď si každý měsíc něco půjčí, do té doby, dokud jí někdo bude půjčovat, než bude muset vyhlásit bankrot nebo než přijde exekutor. Anebo něco udělá s těmi složenkami, že jich nebude platit za 36 tisíc, ale jenom třeba za 25 tisíc, aby si nemuseli půjčovat."

Cílem každé pravicové vlády je dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů, kdy se z pravidelných příjmů pokryjí i veškeré pravidelné výdaje a v daném roce nevznikne žádný deficit. K vyrovnanému rozpočtu by chtěla vláda Petra Nečase dospět v roce 2016. Už v příštím roce by měl být deficit jen 105 miliard. Ministr Kalousek prohlásil, že by jinak rezignoval na svou funkci:

"Prostě vláda dohodla strategii snižování deficitu. Je to jedna z největších priorit programového prohlášení vlády. A aby deficit veřejných rozpočtů na příští rok nepřekročil 3,5 procenta, nemůže mít státní rozpočet vyšší deficit než 105 miliard. A pokud by takový rozpočet vláda nebyla ochotna přijmout, tak nemá důvod k existenci. Rozpočet s vyšším deficitem by předkládal nějaký jiný ministr a do nějaké úplně jiné vlády."

Miroslav Kalousek by přivítal, kdyby byl deficit na příští rok ještě nižší. K tomu ale podle něj chybí politická vůle:

"To naráží na své politické limity. Máte pouze tři možnosti, jak rychleji snižovat deficity. Buď zvyšováním příjmů, tedy zvyšováním některých daní. Nebo snižováním sociálních transferů, tedy nemilosrdným seškrtáváním a restrukturalizací sociálních dávek a rozloučením se s tím, že skoro každý v této zemi je sociálně potřebný, protože padesát procent lidí bere sociální dávky. A třetí cesta je snižovat vládní potřebu, to znamená seškrtávat provozní prostředky v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu."

Poslanci ze strany Věci veřejné, foto: Archiv Úřadu vlády ČR

Na tom se ale i vládní strany těžko dohadují. Proti větším škrtům se často staví hlavně Věci veřejné, které se proklamují jako středová strana a ve vládě chtějí být jakousi pojistkou jejich sociální únosnosti.

"Při koaliční dohodě bylo velmi tvrdé vyjednávání o tom, jak rychle bude ten strukturální deficit likvidován. TOP 09 si představovala, že ho zlikviduje ještě v tomto volebním období, to by ale samozřejmě znamenalo ještě bolestivější a dramatičtější kroky než ty, které jsou dnes veřejností označovány za bolestivé a dramatické."

Pokud ale nemá dojít k dalším škrtům, je nutné udržet alespoň výdaje státního rozpočtu:

Foto: Marcin Jochimczyk, Stock.xchng

"Nebudeme nominálně zvyšovat výdaje. Tato vláda poprvé nezvýšila výdaje z roku na rok. Poprvé, jinak se vždycky z roku na rok zvýšily. To znamená zamrazit nominální hodnotu výdajů, a tím také zarazit relativní nárůst státního dluhu. Na konci roku 2011 ho máme kolem 42 procent k ročnímu HDP a nechceme toto číslo už zvyšovat. Nechceme zvyšovat výdaje a nechceme zvyšovat relativní číslo státního dluhu. To jsou základní podmínky fiskální strategie vlády."

Finančním úřadům se přitom nedaří státní rozpočet plnit na příjmové stránce. Největší propad je u výběru daně z příjmu.

"Obecně teď mohu říct, že se nedaří vybírat daň z příjmu právnických osob a že je to způsobeno především tím, že v letošním daňovém přiznání právnické osoby uplatňovaly poměrně velké ztráty z předcházejícího účetního období. To bylo ještě období krize. To je jeden z hlavních důvodů. Když ale analyzujeme ta čísla, tak to nepředstavuje žádný dramatický propad. Když bych spočetl všechna rizika do konce roku, a ještě neumím odpovědět na to, zda se skutečně všechna naplní, tak včetně nálezu Ústavního soudu o stavebních spoření, který představoval šest a půl miliardy propadu příjmů, ten propad nemůže být větší než 15 miliard korun. To znamená, že v té nejhorší možné variantě budu navrhovat vládě, aby se výdaje snížily o 15 miliard, což v bilionovém rozpočtu není žádné drama,"

ujišťuje ministr financí Miroslav Kalousek.

Bedřich Danda

Podle červnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je ale 62 procent lidí přesvědčeno, že české ekonomice se nedaří. Podle sociologů to může být důsledek toho, že v povědomí lidí stále ještě doznívá finanční krize. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Bedřich Danda pesimistický pohled většiny Čechů na vývoj ekonomiky nesdílí:

"Já si myslím, že Česká republika si stojí relativně dobře. Samozřejmě že tu jsou ještě otázky, aby se zlepšovalo podnikatelské prostředí a aby živnostníci a podnikatelé měli lepší podmínky, aby ten rozvoj a výroba šly lépe. Ale není možné říkat, že se máme špatně, já tomu prostě nevěřím. A když to budu brát opravdu subjektivně a když vidím, jak se plní košíky v různých supermarketech, a kolikrát se nedá projet ani Jižní spojka, jak je plná automobilů, tak si nemyslím, že bychom se měli tak špatně."

Jiný názor má stínový ministr financí sociální demokracie Jan Mládek:

"Já myslím že není důvod k velkému optimismu, protože situace je opravdu dramatická. Stačí se podívat, jaká dramatická jednání probíhají o budoucnosti eurozóny, a to se bohužel týká i nás v České republice. Byť si mnozí myslí, že to tak není. Takže já si myslím, že obyvatelstvo poměrně racionálně vnímá situaci. Jiná věc je, co může udělat vláda, která to samozřejmě nezlomí, ale kdyby fungovala racionálně, tak by mohla část těch strachů nikoliv podporovat, ale spíše zmírňovat. Což ovšem nedělá."

Statistické údaje ovšem říkají, že se snižuje nezaměstnanost, inflace se drží na příznivé úrovni a výkonnost ekonomiky hlavně díky exportu roste.