Novým zmocněncem pro krajany ministerstva zahraničí je Stanislav Kázecký
V rubrice Češi v zahraničí jsme nedávno přinesli rozhovor s diplomatem Vladimírem Eisenbrukem, který v té době na ministerstvu zahraničních věcí končil ve své funkci zmocněnce pro krajany žijící v zahraničí a odešel na velvyslanecký post do Jižní Ameriky. Ve funkci tzv. velvyslance pro krajany jej nahradil Stanislav Kázecký, který předtím působil na našem zastupitelském úřadě v Brazílii.
"Já bych vás možná na začátku trochu opravil. Má funkce je správně pojmenována zmocněnec pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věcí. Máte ale pravdu, že do této funkce jsem v podstatě nastoupil před měsícem a půl, kdy jsem se vrátil z dlouhodobého přidělení v Brazílii. Své představy o tom, čemu bych se ve své funkci chtěl věnovat, samozřejmě mám. Kromě těch standardních aktivit, které zmocněnec vykonává již dlouhá léta a ve kterých bych rád pokračoval, to znamená podpora Čechů žijících v zahraničí, tradičních krajanských komunit. Vedle toho bych se ale velmi rád zaměřil na Čechy, kteří do zahraničí odešli v posledních dvaceti letech a tvoří vlastně novou skupinu našich krajanů nebo lépe řečeno Čechů v zahraničí. Myslím si, že je třeba se jim rovněž věnovat."
Čím se tato nová komunita Čechů v zahraničí, a mohou to být desítky tisíc lidí, vlastně liší od těch tradičních krajanů, případně posrpnových exulantů?
"Myslím, že ten základní rozdíl je v tom, že vlastně neodcházeli z politických důvodů, což platí v případě emigrantů jak po r. 1948, tak po r. 1968. Díky tomu mají do určité míry jiné postavení. Samozřejmě se mohou kdykoliv vrátit zpátky do Československa. A myslím, že mají částečně i jiné potřeby nežli ty tradiční skupiny."
Právě na ty potřeby bych se chtěla zeptat. Co jim vlastně může český stát nabídnout nebo v čem jim může pomoci?
"My při identifikaci toho, co vlastně tuto skupinu Čechů žijících v zahraničí zajímá, jsme si uvědomili, že pro spoustu rodičů, kteří žijí v zahraničí, je důležité, aby se jejich děti učily v českém jazyce a aby kromě znalosti hovorové češtiny, kterou získávají v rodině, měly alespoň základy výuky v českém jazyce. To je jedna z věcí, kterou bychom velmi rádi podporovali."
"Přesně tak."
Co je v něm nového? Tento projekt běží už asi šest let a rodil se poměrně těžce. A teď už se dostává do obrátek, kdy se do něj zapojují další a další školy po celém světě...
"Ten projekt má velmi rychlou dynamiku. Vznikl tuším v r. 2003, kdy byla první Česká škola bez hranic založena v Paříži. Zakladatelka a osoba, která dodnes táhne celou organizaci České školy bez hranic, je paní Lucie Slavíková Boucher. Dnes už těch škol existuje, jestli se nepletu, asi osm nebo devět. Jsou tři v Německu, jedna v Londýně i v Sydney v Austrálii. V poslední době se stále častěji dozvídáme o dalších školách, které vznikají."
Hlavním problémem školy bez hranic je to, zda bude uznána jakou součást vzdělávacího systému v České republice. Přiblížila se nějak v tomto směru ke svému cíli?
"Česká škola bez hranic může samozřejmě mít různé cíle. Pokud se týká rodičů, kteří plánují v nějakém střednědobém nebo dlouhodobém horizontu návrat do České republiky, tak je samozřejmě zajímá, jestli jejich děti mohou dál studovat na českých školách a zda musejí skládat rozdílové zkoušky. Jednání s ministerstvem školství ohledně možného uznání České školy bez hranic jako standardní školy stále ještě probíhají a není ještě jasný výsledek."
S vaší funkcí zmocněnce pro krajany souvisí i cestování za krajanskými komunitami. Kam se chystáte?
"Já se musím přiznat, že samozřejmě považuji za důležité navštěvovat krajany v jejich komunitách. Myslím si ale, že má práce alespoň v té první části nebo v prvním období spočívá především ve vytváření podmínek pro podporu krajanů. A to se velmi dobře dá dělat i v Praze, čili těch cest nemám zatím naplánováno velké množství. Spíš až ve druhé polovině roku. Prozatím bych to nerad konkretizoval."
Jakým způsobem se do podpory krajanských komunit promítly úspory, které se samozřejmě týkají i ministerstva zahraničních věcí?
"Přesně tak, žijeme v politické realitě, tak jak je nastavena. Vláda se přihlásila k úsporám včetně úspor ve státním sektoru. Rovněž z ministerstva zahraničí odešlo několik desítek zaměstnanců a samozřejmě se to do určité míry projeví i na množství peněz, které jsou věnovány Čechům v zahraničí. Jsem ale přesvědčen, že ty úspory nebyly tak velké jako v některých dalších kapitolách, které ministerstvo zahraničí spravuje. Pořád představují částku, za kterou se v krajanských komunitách ve světě dají dělat zajímavé projekty."
To znamená, že se žádné zásadní akce nerušily? Vy jste zatím podporovali jak investiční akce, tak i nejrůznější kulturní a vzdělávací aktivity, vysílali se učitelé. To všechno poběží, byť třeba v omezené míře, dál?
"Přesně tak, poběží oba tyto projekty. Samozřejmě peněz je o něco méně, ale nijak dramaticky. Rovněž bude dál pokračovat asistence při výstavbě nebo opravách krajanských objektů především v Evropě. Dále se bude podporovat účast krajanů na škole českého jazyka v Dobrušce, což je také tradiční záležitost. Dál bude pokračovat i kurz metodiky pro učitele českého jazyka v zahraničí. Čili to schéma projektů zůstane tak, jako bylo v minulosti, s tím, že bychom se velmi rádi soustředili na projekt Českých škol bez hranic."
Krajanská problematika prolíná více resorty, zabývají se jí i obě komory parlamentu. Jak se vám daří koordinovat ty aktivity nebo problémy, kterými se musíte zabývat?
"Myslím, že spolupráce je výborná jak s podvýborem zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, kde předsedou podvýboru pro krajany je pan poslanec Foldyna, tak především se Senátem, kde komise pro krajany žijící v zahraničí pod vedením pana senátora Grulicha je vlastně jednou z hlavních institucí zvolených zástupců českého státu. Zvlášť v případě Senátu si myslím, že ty aktivity jsou příkladné a velmi intenzívní."
Krajané často mluví o jakémsi centrálním krajanském úřadu, kde by se právě tyto aktivity spojovaly pod jednou střechou nebo v jednom aparátu. Co si o tom myslíte?
"Samozřejmě je to jedno z řešení, určitě v některých státech to tak funguje. Nicméně u nás v současné době je to definováno tak, že ministerstvo zahraničí je tou organizací státní správy, která má na starosti kontakty s krajany a s Čechy žijícími v zahraničí. Myslím si, že v dohledné době to tak bude i nadále, a já se budu osobně snažit, aby naše aktivity byly co nejlepší a abychom tu úlohu ministerstva, které má na starosti Čechy v zahraničí, zvládli ke spokojenosti."
