České uprchlíky po únoru 48 Austrálie vykořisťovala, dnešní mladí Češi ji milují

Tvrdé začátky českých poúnorových exulantů v Austrálii i to, co na životě v Austrálii láká dnešní mladé Čechy - o tom všem uslyšíte v rubrice Češi v zahraničí. Rozhovor s vydavatelkou krajanského časopisu Čechoaustralan Barbarou Semenov vznikl při říjnovém setkání českých krajanů v New Yorku. Zajímalo nás mimo jiné i to, jaké jsou rozdíly v jednotlivých exilových vlnách Čechů, kteří přicházeli do Austrálie:

Barbara Semenov

"Ten rozdíl není jenom generační, ani v tom, že každá ta vlna odcházela ve zcela odlišných letech. Nejhlavnější rozdíl je snad v přístupu a v pohledu na starou vlast. A ten vychází právě z jejich podmínek a z toho, v jaký čas přišli a jak se integrovali. Osmačtyřicátníci přišli do Austrálie, která byla vůči nim téměř vykořisťovatelská, protože se snažila využít tyto imigranty jako levné pracovní síly. Všichni museli opravdu tvrdě pracovat, měli podmínku odpracovat si jeden až dva roky na plantážích, to je všeobecně známo. Prostě museli dělat cokoliv. Jejich tituly byly okamžitě smazány, takže neexistovalo, aby právník byl právníkem. Tenkrát to bylo opravdu drsné, protože to byly ty nejtěžší práce. Ti lidé si ovšem stále mysleli, že se do Austrálie dostali jen na krátkou dobu, jen si odskočili, a že se ta situace přeci jen změní, že se za dva roky vrátí. Proto si neustále potvrzovali to své češství, utužovali se v politických názorech, neustále i tady pěstovali stranickou příslušnost."

Mimochodem, mohli zakládat nějaké spolky nebo dokonce politicky motivovaná uskupení? Umožňovaly jim to australské zákony?

"To mohli v rámci své pospolitosti, respektive oni nezakládali strany, ale pořád patřili do určitých stran tak, jak odešli z Čech. Zůstali příslušníky té které strany. Právě proto se slučovali a demonstrovali svou příslušnost ke straně. Diskutovali, debatovali a pořádali společenské večery. Společenský a spolkový život v Austrálii přes veškerou tvrdou práci a těžkou integraci tam vzkvétal. Narozdíl od nich když přišli ti osmašedesátníci, tak už věděli, že to rozhodně není na skok a že odcházejí navždy. Prostě nepočítali s tím, že k nějaké změně v Čechách nebo v Československu dojde. Ještě bych se ale chtěla vrátit k roku 1948. Protože Češi si tehdy stále udržovali kontinuitu a věřili, že se vrátí, tak velice pečlivě uchovávali tradice a jazyk. I když se úspěšně integrovali, pořád tam bylo to češství. Kdežto osmašedesátníci, jak jim říkáme, neměli víceméně zájem si je uchovávat. Proč taky? Proč by se vraceli? Chtěli co nejrychleji a co nejlépe zapadnout do australského prostředí. Také tvrdě pracovali, i když ti osmačtyřicátníci jim dost pomáhali. Podmínky pro osmašedesátníky byly daleko snazší, protože tam měli podporu. Kromě toho celý svět se na ně po srpnové okupaci díval soucitně, přijímal je a dával jim daleko lepší podmínky."

I v samotné Austrálii mezitím uteklo dvacet let a přístup k imigrantům byl zcela jiný než po r. 1948. Dostávali pracovní nabídky, byty a sociální podporu od samého začátku a nemuseli jít kopat někam do buše...

"Určitě. A chtěla jsem ještě říct, že tam byl značný rozdíl v tom, jak se tyto dvě generace tváří na situaci v Čechách. Osmačtyřicátníci mají vzpomínky na své dramatické odchody, na své mládí a stále s nostalgií vzpomínají na tradice. Zatímco osmašedesátníci odešli velice znechuceni, protože si pamatovali bídu toho socialistického budování a nakonec i 21. srpen, který přerušil jedinou a poslední naději, že by mohlo dojít k nějaké změně systému. Ti osmašedesátníci byli tak zklamáni, že dodnes jsou dost kritičtí, dívají se kriticky na český stát."

Co dnešní mladí Češi, kteří přicházejí do Austrálie? Jsou něčím z toho vůbec zatížení?

"To je ta třetí vlna a ta myslím má právě nejbližší nebo nejvřelejší vztahy k České republice, protože ti rozhodně zatížení nebyli."

Ti mladí tam přicházejí za prací nebo za studiem? Přicházejí tam s tím, že tam zůstanou, nebo to jsou jenom takové dočasné pobyty, které se spíš náhodně změní v trvalejší pobyt v Austrálii?

"Jak kteří. Uvádí se, že máme pět tisíc studentů, kteří každoročně přijíždějí. Je zajímavé, že mladí Češi a Slováci okamžitě k Austrálii pojmou velkou náklonnost a vřelý vztah. Skutečně si ji zamilují. Ten způsob života, lidé jsou tam nesmírně dobrosrdeční, přírodní krásy - to vše na ně působí pozitivně. Mnozí se snaží prodloužit si pobyt, pokračovat ještě ve studiu, pokud se jim podaří prodloužit víza nebo studijní povolení. Jiní si tam dokonce najdou práci nebo se i žení nebo vdávají. Jsou i případy, kdy si dokonce berou děti starousedlíků. To jsem také zažila."

Barbara Semenov

Hodně se mluví o tom, že krajanské spolky nemají pokračování, že mladí se nezajímají o život krajanů. Jak je to ale v Austrálii? Sdružují se nějak tito mladí nebo vytvářejí si vůbec nějakou společnou platformu? Třeba úplně jiným způsobem, jako webovou stránku?

"Ano, jsou tam stránky, ale já myslím, že tady je důležité to, že oni zcela přirozeně nechtějí být součástí těch starých spolků. Tam se vlastně jedná o osmdesátníky, kteří se scházejí na obědy a večírky s lidovkou. To samozřejmě mladé lidi nepřitahuje. Tam jsou důležití mladí rodiče. Jsou to zejména mladé maminky, které chtějí, aby si jejich děti udržely autentičnost. Nejenom přirozenou australskou, když chodí do australských škol, ale aby přebíraly české tradice, se kterými i ony vyrůstaly. To znamená mikulášské, Velikonoce, malování vajec. Všechny rodiny slaví vánoce 24. prosince na Štědrý den, narozdíl od Austrálie, kde je to podobně jako v Americe 25. prosince ráno. To se nám zdá nesmyslné. Všechno udržování tradic je podporováno ve spolcích, které vznikají ne už na nějakém organizovaném základě, ale proto, že mladí Češi s rodinami se dávají dohromady. Když jsem já měla dceru ve věku těchto malých dětí, z prvního stupně, tak toto v Austrálii neexistovalo. Nyní se tam rozvíjejí školičky, Škola bez hranic je geniální nápad. To bych si tenkrát přála pro svou dceru. Já jsem odcházela v 80. letech a tenkrát to tam rodiče neměli. Osmašedesátníci tam měli české školy, pak to ale ustalo, protože mnoho lidí o to nemělo zájem. Kdežto tato generace ví, že by se vztahy měly dál rozvíjet. A chce dát svým dětem možnost návratu zpátky do Čech."