Kalendárium
V kalendáriu tentokrát připomene výročí bitvy na Bílé hoře nebo narozeniny Josefa Vinkláře.
"Ty důsledky byly naprosto fatální. Jednalo se zase o ty známé věci, čili majetkové konfiskace a náboženskou unifikaci, ´zestějnění´, tady likvidaci nekatolických náboženství a jejích nositelů v zemi."
"Ta porážka stavovského povstání měla důsledky i v tom ohledu státoprávním. To je velmi důležitá záležitost, proměna postavení českého státu v pobělohorské době. Jde o Obnovené zřízení zemské vydané v roce 1627 pro Čechy, o rok později pro Moravu. Ono mění strašně moc věcí, dochází třeba k vyhlášení dědičnosti českého trůnu v habsburské dynastii, dochází tam k eliminaci celé řady stavovských suverenit a svobod. Končí takové to předbělohorské imperium mixtum, tedy smíšená vláda panovníka a stavů, a otvírá se cesta k velmi osobní vládě panovníka, kde ti stavové jsou oproti předbělohorské době pouze vedlejšími spoluhráči."
"Jednoho dne mi můj výborný kamarád řekl, že se v rozhlase dělají do nějakého souboru zkoušky a jestli bych to nechtěl s ním zkusit. Já jsem tam s ním šel, protože mě to zajímalo a jednalo se o Dismanův rozhlasový dětský soubor. Ty zkoušky jsem udělal a tak se můj život strašlivě změnil a proměnil, protože jsem dvakrát týdně docházel do toho souboru a ten pán, Miloslav Disman, on byl původně pedagog z Bělé pod Bezdězem, neměl ctižádost, aby vychovával profesionální umělce, i když se to mnohým podařilo a mnozí z těch lidí v životě něčeho dosáhli. My jsme se učili recitovat a mít rádi poezii a literaturu a umět sem tam něco zazpívat. Ve válečném období začal Disman dělat i divadlo, v Intimním divadle, to je tady v umělecké besedě, je to to divadlo, kde začínal Voskovec a Werich s West pocket revue, my jsme tam hráli dětská představení, tím prvním byla dramatizace Karafiátových Broučků. Já jsem hrál Broučka a taky zlého Verunka, to mi šlo líp, tak jsem vícekrát hrál toho Verunka."
