Hlavy byly v koších zavěšeny deset let. 400 let od popravy 27 českých pánů
Tři páni, sedm rytířů, 17 měšťanů. Někteří byli sťati, jiní oběšeni. Před 400 lety se na Staroměstském náměstí odehrála poprava 27 českých pánů.
"Úderem páté ráno, ono pondělí, zaduněla Prahou dělová rána. Brány města zůstaly uzavřeny, na náměstí vytáhlo vojsko. Kolem pódia se rozestoupili do tří řad střelci, dvě kornety jízdy a tři praporce pěchoty. Za zvuků polnic a bubnů se chopil práce spolu se svou čeládkou kat Jan Mydlář."
Takto přibližuje brzké ráno před 400 lety rozhlasový pořad Toulky českou minulostí.
Stavovské povstání ukončila jedna bitva
Poprava byla důsledkem porážky stavovských vojsk na Bílé hoře.
"I přesto, že tady byla většina nekatolického obyvatelstva v českých zemích, panovník Fridrich Falcký uteče a Praha se v podstatě vydá bez boje. Je to celkem zajímavé, že jedna prohraná bitva iniciovala konec stavovského povstání," přibližuje historik Tomáš Parma.
Fridrich Falcký utekl už druhý den po bitvě a Prahu obsadilo katolické vojsko. Císař si začal vyřizovat účty se vzbouřenci. Při procesu se zákony příliš nedodržovaly, obhajoba se ke slovu ani nedostala.
Uřízlý jazyk, poprava a čtvrcení v kole
Mezi nejznámější popravené pány patří Jáchym Ondřej Šlik, Václav z Budova a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a také lékař Ján Jesenský. Tomu byl vyříznut jazyk, poté byl sťat a jeho tělo bylo ještě rozčtvrceno. Jeho proviněním bylo, že napsal traktát, ve kterém obhajoval právo lidu svrhnout panovníka, pokud nejedná v jeho zájmu. Navíc působil jako diplomat ve službách českých stavů.
"Byl to vlastně vzkaz celé Evropě, že panovník zvládl situaci v českých zemích, a že se zde pevně ujímá vlády. V podstatě tím bylo řečeno, že rebelovat vůči Ferdinandovi II. se nevyplácí," připomíná historik Jiří Mikulec.
V čele soudního tribunálu stál Karel I. z Lichtenštejna. Dostal jména devadesáti lidí, kteří mají být zatčeni. Většina se na základě výzvy přihlásila sama. Zatčení museli odpovědět na 236 otázek, které zjišťovaly plány a kontakty povstalců.
Zajímavé je, že členství v tribunálu bylo nabídnuto obětem defenestrace - Vilému Slavatovi a Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Oba to odmítli s tím, že s nepřáteli se bojuje.
Kde jsou pohřbeny hlavy popravených, se neví
Mnozí odsouzení žádali o milost. Hrdý postoj projevil šestaosmdesátiletý rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Milost by zřejmě dostal, ale podle svědectví Jana Ámose Komenského to odmítl. Popraven byl jako čtvrtý v pořadí.
Rozsudků však bylo 28. Jak je tedy možné, že se ve škole učíme o popravě 27 českých pánů? Tím 28. měl být měšťan a advokát Martin Fruwein. Také jemu měl být vyříznut jazyk a po smrti rozčtvrcen. Když ho předváděli k výslechu, požádal o návštěvu toalety, protáhl se vikýřem a skočil ze střechy do Jeleního příkopu Pražského hradu. Svému trestu však po smrti neunikl.
Dvanáct hlav uložil kat Mydlář do železných košů a bidly je připevnil na Staroměstskou mosteckou věž. Na prosby hraběnky Šlikové byla po roce sňatá pouze hlava Jáchyma Ondřeje Šlika. Hlavy ostatních byly pohřbeny až v roce 1631. Pietní akt sledovaly tisíce lidí. V Týnském chrámu se konalo velké pohřební shromáždění. Kde však byly hlavy pochovány, se neví. Tajemství si sebou zřejmě odnesli exulanti.
