Jaroslav Žák v Pepově Týnci nad Lesem
Na gymnázium v Pepově Týnci nad Lesem, pro nezasvěcené ve východočeské Jaroměři, se na konci září konala konference připomínající osobnost českého spisovatele a zdejšího profesora Jaroslava Žáka.
Naším prvním průvodcem po jaroměřském působení Jaroslava Žáka bude Magdalena Šustová z Pedagogického muzea Jana Amose Komenského.
My jsme teď na jaroměřském gymnáziu, co z toho, co tady vidíme, pamatuje Jaroslava Žáka?
Jak se mu tady líbilo?
"Já jsem na žádné přesnější zmínky o jeho pobytu tady v Jaroměři nenarazila, nicméně z jeho korespondence je patrné, že vítal, že z Liptovského Mikuláše se dostal do Čech a že byl i u železniční tratě, která vedla i relativně dobře do Prahy, v tomhle asi Jaroměř ocenil, nicméně jako Pražák měl asi tendence vrátit se do rodného města."
"Určitě, protože je z nich vidět, že on kam přišel, tak tam čerpal zkušenosti. Koneckonců jaroměřští studenti se de facto podíleli i na Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně postava profesora Matulky, známá z filmu, hrál ho Jindřich Plachta, tak jejím předobrazem byl matematik z Liptovského Mikuláše."
A jak vůbec ti jeho kolegové hodnotili to, že je Žák ztvárňuje ve svém díle?
Jak dlouho Jaroslav Žák v Jaroměři působil?
"On tady byl do roku 1945, kdy učil na gymnáziu. Ve školním roce 1945/46 si vzal roční dovolenou a definitivně se přestěhoval v roce 1946 po strašlivých peripetiích, kdy v Praze sháněl byt. V témže roce také definitivně přestal učit."
Pane Kudrno, jak jste se seznámil s Jaroslavem Žákem? Pamatujete si třeba na to, kdy jste ho poprvé viděl?
"Jistě, já jsem se přestěhoval z Benešova do Jaroměře a když jsem přišel do třídy, tak mi tam hoši říkali, že mají príma profesora, že je s ním legrace. Tak jsem o přestávce počkal a ptal jsem se: ´Jste, prosím Vás, ten Jaroslav Žák, který napsal Dobrodružství šesti trampů?´ To byla humoristická knížka, kterou jsem četl ještě dávno před tím, než jsem ho poznal. On se k tomu přiznal, že je ten spisovatel, tak jsem měl velkou radost, že jsem ho poznal."
A jaké byly hodiny s ním? Jaký byl jako učitel?
"Vynikající. On nám přednášel latinu, ale neustále to aktualizoval, takže ty hodiny, ačkoli to byla latina, tak to bylo velice zábavné. On přitom vždycky vykládal nějaké věci o spisovatelích nebo o současnosti, takže to bylo pro nás velice poučné, že to nebyla jenom latina, ale že to aktualizoval. Za mnohé ve svém vzdělání právě jemu vděčím."
"My jsme ve své bujnosti házeli po sobě ve třídě mokrou houbou, čímž jsme vždycky poškodili malbu, museli to dát vymalovat a rodiče to museli zaplatit. Tak se na nás naléhalo, abychom udělali samosprávu a vybírali pokuty za to, že tam bude někdo něco vyvádět. Tak my jsme s kamarádem napsali takový žertovný ceník, ve kterém bylo také třeba trhání parket ekrazitem, hasákem atd., udělali jsme si z toho legraci a udělali jsme ceník pokut za různou činnost počínaje házení houbou. Profesoru Žákovi se to velmi líbilo a ptal se, jestli to může uveřejnit. Dal to do své knížky, bylo to asi dvě a půl stránky, spočítal, kolik to dělá peněz a za každé další vydání nám vždycky dával asi 80 korun."
"Mě pan profesor Žák učil v tercii, suploval u nás, bylo to necelý rok. Když k nám poprvé přišel do třídy, my jsme byli dvanáctiletí, tak se pamatuju, že jsme si mysleli, že přišel obr. Navíc, bylo to tak netradiční, zapsal se do knihy a ihned šel zepředu ke stolu, sedl si na stůl a takto s námi všechny hodiny komunikoval."
"Já jsem pana profesora osobně neznala, ale když mi bylo tak 17 nebo 18, tak jsme bydleli na náměstí a on každé ráno přijížděl svým erkem a paní vystupovala a pán, takový krásný postavy, a to už jsem se na něj těšila."
Kdyby se měli Žákovi bývalí studenti shodnout na tom, jak pojmenovat svého profesora, nejspíše by asi zvolili citát z jeho nejslavnější knihy Študáci a kantoři:
"Oblíbený kantor zve se též šťabák, štramák, fešák, prima chlap, primáš, hóďa, řáckej prófa, bezvadnej, skvělouš apod."
