Ministr chce změnit koncepci boje proti kůrovci

Ministr životního prostředí Pavel Drobil vyjde vstříc starostům obcí v Národním parku Šumava a jeho okolí a podpoří zásadní změnu koncepce boje proti kůrovci. To ale nenadchlo představitele ekologického Hnutí Duha.

Pavel Drobil, foto: ČTK

Léta se vedou spory o to, zda se v Národním parku Šumava mají kácet stromy napadené kůrovcem, nebo nikoliv. Ministr životního prostředí Pavel Drobil si o víkendu přijel na místo vyslechnout argumenty vedení národního parku i zástupců dotčených krajů a obcí. Ti kritizovali období, kdy ministerstvo vedli představitelé Strany zelených.

"Starostové požadují urychlené řešení kůrovcové kalamity a obnovení stavu v komunikaci do období zhruba před pěti lety, kdy se dalo se správou národního parku a ministerstvem životního prostředí normálně komunikovat," uvedl předseda svazu šumavských obcí Jiří Hůlka.

V takzvaných bezzásahových zónách lesníci nehospodaří a napadené stromy po vichřici nebo kůrovci nechávají ležet. Spory se vedou o rozsah těchto zón a režim v nich. Jihočeský hejtman Jiří Zimola říká:

Pavel Drobil, foto: ČTK

"To nejsou žádné naše snahy o kácení v prvních zónách, o tom prosím nikdo ani na okamžik neuvažuje. A byl bych velmi rád, kdyby tohle téma už navždy zůstalo tabu. My se bavíme o tom, jak zabránit další gradaci kůrovce, kterak rozdělit Šumavu na ty první bezzásahové zóny, které by měly být ty bezzásahové zóny, které by měly být dvojky zóny, ve kterých už se bude hospodaření podobat hospodaření v klasickém hospodářském lese."

Podle vládního nařízení mají bezzásahové zóny národního parku tvořit 13 procent jeho plochy, ale za exministra životního prostředí Martina Bursíka a po orkánu Kyrill se podle starostů a krajů rozšířily až na zhruba 30 procent. Ministr Drobil, kterého do vlády vyslala ODS, hovoří o fundamentalismu, jehož výsledkem je mrtvý les, kde se malé bezzásahové zóny díky kůrovci slévají v jednu:

Foto: Rafal Konieczny, Creative Commons 3.0

"Ta fatální chyba, která se stala, tak se stala v rozhodnutí pana ministra Bursíka po kalamitě Kyrill v roce 2007. Ta fragmentace 135 bezzásahových zón rozesetých po celém národním parku, která se nám dneska začíná slévat, začíná nám ohrožovat skutečně tu druhou zónu, je podle mého názoru špatně. Dohodli jsme se na tom, že je třeba vymezit ta území jinak. Budou sice větší, ale těch zón bude méně, dohodli jsme se na čísle do deseti. A samozřejmě ten naprostý základ je, abychom vrátili Šumavě zdraví. To je základ."

Východiskem je podle ministra dohoda o zónách a stanovení plánu péče:

"Pokud to má mít smysl, tak ta zonace musí být dlouhodobá. To znamená měla by být v řádu 10-20 let. Plán péče by měl být stejně tak dlouhodobý s tím, že jsme se shodli na tom, že asi první dva roky by ten plán mohl reflektovat krizovou situaci, kůrovcovou kalamitu, která tady je, a způsob, jakým zabránit rozpadu lesa v šumavském národním parku."

Zástupce Hnutí Duha ale na tyto víkendové úvahy reagovali tím, že rozloha území ponechaného přírodě by se měla ještě zvětšit, nikoli omezit. Zejména jim ale vadilo, že ministr jednal jen s krajskými a obecními politiky, a nepřizval si k tomu odborníky.

Snaha ministra nahradit dosavadní nařízení vlády novým zákonem o národním parku zase vyvolala obavy ředitele správy národního parku Františka Krejčího. Podle něj by mohl i dobrý úmysl v parlamentu doznat takových změn, že bude spíš na škodu.