Výzkum: Lesy na Šumavě se zmlazují samovolně, návraty vzácných živočichů jsou možné
Nekonečné lesy, pestré louky, horská jezera, mystické slatě i obzory plné hor a kopců. Na české straně se toto území nazývá Šumava, na německé Bavorský les. Společně tvoří nejrozsáhlejší území lesů ve střední Evropě. Zástupci obou národních parků představili nedávno výsledky výzkumu, který sledoval proměnu těchto míst desítky let. Přinesl důkazy o návratu vzácných živočichů nebo o přirozeném zmlazování lesa.
Výzkumy v Národním parku Šumava trvají od jeho založení před třiceti lety. V Národním parku Bavorský les ještě o dvacet let déle. Zaměřily se zejména na to, jak funguje příroda bez lidských zásahů a zda se dokáže les sám obnovit.
„Příroda funguje v úplně jiných časových horizontech, než jak je vnímá člověk. Zvlášť moderní člověk, kterého obklopuje svět internetu a rychlých zpráv a informací. Na první odpovědi jsme si proto museli počkat několik desetiletí a na další si ještě počkat musíme,“ uvedl ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Podle výzkumu Čechů a Němců se lesy dokážou zmlazovat samovolně. Po gradaci kůrovce se dokonce les zmlazuje rychleji než kdykoliv předtím a proces byl efektivnější než v případě, kdy se na území stromy vysazují člověkem.
„Hustota zmlazení byla již po deseti letech vyšší než počet stromků, které by byly vysázeny v obhospodařovaných lesích. Tím bylo prokázáno, že se lesy dokáží samovolně zmlazovat i ve vysokých nadmořských výškách,“ uvádí výzkum.
Exploze biodiverzity
Ředitel šumavského národního parku připomněl, že se dosavadní třicetiletá existence parku nesla zejména v duchu konfliktu mezi lesnickým bojem s šířícím se kůrovcem a ochranářskou touhou nechat přírodní procesy běžet bez ovlivňování.
„Všechna naše zkoumání nakonec ukázala, že jestliže má být les v budoucnu ponechán přírodě, lesnické zásahy v této cestě příliš nepomohou. Ochuzují budoucí les o složky a struktury, které jsou pro něj přirozené, a které v celém ekosystému hrají různě významnou funkci,“ upozornil.
Jedním z klíčových zjištění je podle odborníků vliv vývratů stromů na lesní ekosystémy. Ukazuje se, že vyvracející se stromy jsou nedílnou součástí uceleného přírodního procesu, stejně, jako je jí odumřelé dřevo nebo přirozená obnova lesa.
„To, že jsme ponechali v lesích dřevo ve velkém, vyvolalo doslova explozi biodiverzity. Objevily se tu druhy, které jsme považovali za vymřelé. Zejména mezi houbami a hmyzem. Krom toho dnes víme, že odumřelé dřevo je obrovskou zásobárnou vody. Je to v podstatě samostatný mokřad. Tlející dřevo bude fixovat vodu ještě další desítky let,“ vysvětlil Českému rozhlasu mluvčí šumavského parku Jan Dvořák.
Návrat vzácných druhů živočichů
Další výstup z výzkumu se věnuje populaci tetřeva hlušce. V minulosti byl tento pták na území Česka relativně běžným druhem, zvláště od 40. let 20. století však začaly jeho stavy prudce klesat a postupně vymizel z většiny obsazených lokalit.
Monitoring ukázal, že v česko-bavorském pohraničí jich žije 550 až 600. Kritická hodnota nezbytná pro jejich dlouhodobé přežití je 470. Analýzy vzorků trusu ukázaly, že se úroveň jejich stresu zvyšuje s počtem návštěvníků. Proto je podle odborníků nezbytné zachovat jim nerušená útočiště.
Další zvíře, kterému se výzkum věnoval, byl rys. Jeho působení v oblasti skončilo v roce 1884. O více než 100 let později se ale šelma do regionu vrátila, když bylo v oblasti Národního parku Šumava úspěšně vypuštěno 18 karpatských rysů. Po roce 2000 ale začal počet zvířat stagnovat kvůli pytlákům. Nyní výzkumníci potvrzují, že populace rysa mírně roste. To latí i pro dalšího navrátilce - puštíka bělavého. V bavorsko-české populaci se nachází na více než 50 teritoriích.
Různorodé prostředí prospívá i mnoha dalším druhům fauny, například netopýrovi černému nebo lejskovi malému. V národním parku se podařilo identifikovat kolem 11 tisíc druhů. Skutečný počet druhů se však odhaduje na nejméně 14 tisíc.
Oba parky shrnuly výsledky výzkumů do desatera klíčových zjištění, které zveřejnily na svých webech.
