Kuks - místo Ctností a Neřestí
Minule jsme si prohlédli unikátní expozici lékáren na Kuksu. I když si ho mnozí pletou se zámkem, jedná se o hospital, jehož okolí zdobí unikátní sochy Matyáše Bernarda Brauna. Zámek, který stál naproti, je už dávno zbořen. Ve své době to však byl velkolepý areál s lázněmi. Jeho zakladatel František Antonín Špork chtěl mít z Kuksu malý Versailles s jeho rušným životem.
"Lázně byly doplněné různými atrakcemi, které se nacházely na nábřeží Labe. Byla to koňská dráha tzv. rejdiště, dům s kulečníkem, přírodní bludiště nebo dům se střelbou na ptáky. Budova hospitalu měla komplex pouze doplňovat. A tady je vidět myšlení barokního člověka, který mimo zábavu a reprezentaci myslel i na smrt. Proto je tady hospital pro přestárlé a dokonce i rodová hrobka rodu Šporků, kteří toto místo založili."
"V kostele jsou dveře, za kterými je točité schodiště vedoucí do hrobky. Hrobka rodu Šporků se nachází přímo pod kostelem na stejném osmibokém půdoryse a na dveřích je vymalován kostlivec s latinsko-německými verši. Kostlivec má na své hlavě přesýpací hodiny, které symbolizují, že smrt si pro člověka může přijít kdykoliv."
V obrazárně rodu Šporků si návštěvníci určitě všimnou obrazu ženy, která leží na smrtelné posteli v řádovém oděvu anunciátek. Tato žena byla Šporkovou manželkou.
"Nikde jinde není manželka Šporka vymalována, pouze jak leží na smrtelné posteli. Dokonce když byl na svých štramáckých cestách, tak si v Nizozemí, kde je jeho matka pochována, vyzvedl její lebku, a vystavil si ji v pražském paláci."
František Antonín Špork je v obrazárně na třech portrétech - v jednom roce, ve třech letech ve františkánském obleku a potom ve starším věku. Dotýká se medailonku loveckého řádu sv. Huberta, který založil a byl jeho mecenášem. Byl to Špork, kdo v Čechách zavedl při lovu troubení na lesní roh. V jeho službách byli nejlepší umělci své doby. Působil tu známý architekt Giovanni Battista Alliprandi, Kuks zdobí řada soch od Matyáše Bernarda Brauna.
"Rejdiště bylo lemováno 40 sochami trpaslíků, kteří měli údajně tváře Šporkových nepřátel. I v této místnosti jsou dva trpaslíci, kteří pocházejí z rejdiště, jsou opřeni o stěnu."
"Tady se nacházíme v lapidáriu, kde jsou uloženy originály Ctností a Neřestí od Matyáše Bernarda Brauna. Tahle veliká prostora nesloužila jako lapidárium, ale byl to velký nemocniční sál, kde byli uloženi na postelích ti, kteří už mohli chodit, nemohli se pohybovat a pečovali o ně milosrdní bratři."
Hospital pro přestárlé vojenské veterány z okolí se Špork rozhodl založit hned poté, co začaly na druhém břehu růst lázně s rezidencí. Přes různé potíže však nebyl za jeho života zprovozněn. Lázně pak panstvo po Šporkově smrti opustilo a později přišla velká voda.
Jedinou institucí, která hraběte přežila, a to o celých 200 let, byl špitál. Po hraběti Šporkovi zůstala nadační listina, podle níž mělo být v Kuksu vydržováno sto chudých, nemocných a přestárlých mužů z okolí panství. Dozor nad správou hospitalu vedla jako poslední komtesa Kateřina. S jejím bezdětným bratrem Hubertem vymřel v roce 1953 i rod slavného pána na Kuksu.
