Zdravotnictví se bez poplatků neobejde
Ve středu večer lídři vznikající trojkoalice uzavřeli i poslední kapitolu koaliční dohody jako rámce budoucího vládního programu. Kapitola se týkala zdravotnictví a téměř vše se točilo kolem neměnné bolesti resortu. Tím je objem peněz ve zdravotnictví a jejich toky.
Šedesátikorunový poplatek za každý den pobytu v nemocnici je podle průzkumů mezi lidmi nejméně odmítaný, či lépe řečeno – většina jeho oprávněnost chápe. Rodící se koalice, zpravidla označovaná jako středopravicová, chce citlivost obyvatel v tomto směru otestovat v praxi a dohodla se na zvýšení tohoto poplatku na nejméně sto korun denně, což ale nemusí být konečná jednotná částka. Designovaný premiér a předseda ODS Petr Nečas po jednání lídrů vysvětlil:
"Skutečně bude odlišeno to, zda se jedná například o nemocniční zařízení, kde leží na pokoji dejme tomu deset pacientů, od nemocničního zařízení, kde na pokoji jsou třeba jenom tři. Takže tato cena za takzvané hotelové služby bude tímto odstupňována a budou vlastně také zreálněny ceny, protože všichni dneska ví, že za ty hotelové služby, to znamená za stravu, náklady placené dneska regulačním poplatkem jsou neadekvátní."Zjevně složitě se hledala shoda v otázce poplatků za recepty. Pacient v lékárně dosud platil 30 korun za každou položku, nyní se bude platit stejná suma už jen za každý recept bez ohledu na počet položek na něm. Protiopatřením ale bude vyřazení levných léků z veřejného pojištění a jejich plná úhrada z kapes pacientů.
"Proto byla ta shoda na tom vyjmutí levných léků a na tom placení levných léků, což je také opatření, aby popelnice se zase nenaplnily léky, aby tady nedošlo k plýtvání. Takže u vědomí ekonomické situace si myslíme, že toto je řešení a zrušení poplatku za položku na receptu že je prostě odstranění absurdity, která tady byla," uvedl Radek John, předseda strany Věci veřejné, která otázku poplatků za recepty nastolila. Podle premiéra Nečase takto dohodnuté kompromisní řešení v systému zdravotnictví nahradí výpadek příjmů za zrušené poplatky za položky na receptu: "Acylpyriny a paralely nebudou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, aby ten celkový regulační efekt vlastně byl stejný, jako je dnes použití regulačního poplatku za položku na recept."Pravděpodobný příští ministr zdravotnictví, Leoš Heger ze strany TOP 09, ale zdůrazňuje, že místo dosavadních třiceti, šedesáti a devadesátikorunových poplatků by se tyto mohly celkově více rozvrstvit, aby lépe plnily obě své role - výnosovou a regulační:
"Můžete mít třeba poplatky za 30 korun, ale můžou být úplně jinak rozvrstvené. Některé prostě za 30 a některé třeba za 200. Já se opravdu musím pohybovat trošku v obecné rovině a řeknu tohle: poplatky jsou velmi složitý systém, který má sloužit několika účelům. Určitě přináší nějaké peníze do zdravotnictví, s kterými je třeba počítat a nelze je okamžitě teď zrušit, zvlášť když máme před sebou ještě výhled, že krize bude pokračovat. ale pak ty poplatky by měly sloužit jako určitý motivační nástroj. Jinými slovy, zdravotnický systém by jejich pomocí měl říci svému pacientovi, jak by si přál, aby se ten pacient choval."Leoš Heger přináší k tématu konkrétnější příklad:
"Třeba u praktického lékaře by se mohlo platit těch 30 korun,. nebo o něco více, nebo o něco méně, nebo třeba jenom jednou za jednu epizodu to všechno k diskusi, ale že třeba když bude chtít jít ke specialistovi a nepůjdete nejdřív k tomu svému praktickému registrujícímu lékaři, tak že byste mohl zaplatit u toho specialisty zřetelně víc. Třeba ty dvě stovky. Kdyby něco takového se dalo dohodnout, tak by to mělo jasný signál pro pacienta, že mu budeme říkat – fajn, jsou věci, které zvládne praktický lékař lépe, běžte raději za ním. Jestli se cítíte tak orientovaný v systému a tak znalý svého těla, svých problémů, že chcete jít zrovna za lékařem, který je specialistou a je podstatně dražší, tak ano, ale připlaťte si za to riziko, že se netrefíte a vlastně prodražíte tu svoji léčbu."Na žádost Leoše Hegera bude ale koalice každý rok vyhodnocovat sociální dopady regulačních poplatků na jednotlivé skupiny obyvatel. A jeho úkolem bude také definovat, co je ve zdravotní péči standard a co nadstandard. Z toho pak vyplyne i možnost za nadstandard inkasovat od pacienta peníze, vysvětluje Heger:
"Dodnes platí paragraf paní bývalé poslankyně Fišerové, který říká, že to, co platí zdravotní pojištění, tak na to není možno si připlácet. Tak to je potřeba odladit tak, aby to bylo možno. Takže pacient by si mohl v tomhle případě vyinkasovat – v uvozovkách – na tu svou nemoc prostřednictvím svého poskytovatele péče, třeba svého ortopedického oddělení, standardní poplatek od pojišťovny a bude-li mít zájem a přesvědčí-li ho lékaři, že je tady nějaká dražší protéza, která má šanci třeba déle vydržet a bude-li to sportovec, kterému na tom záleží, aby tu kyčel mohl více namáhat, než běžný člověk, tak si třeba rád připlatí."