Toponyma III - Duše národa

socha_andel.jpg
0:00
/
0:00

Cyklus Čeština, jak ji neznáte, který připravuje naše belgická spolupracovnice Michaela Swinkels - Nováková, poračuje i tentokrát toponymy. Tento díl autorka nazvala Duše národa...

Věrný posluchač Václav z Austrálie mě upozornil na jednu zajímavost v souvislosti s Pomukem-Nepomukem z minulého pořadu: “…kdoví, kde všude to slovo má své kořeny, podobné slovo pamuk existuje i v pidgin English…” (čili v angličtině smíchané s mateřskými jazyky, hlavně v oblasti Melanésie). Dodejme však, že s českým místním názvem patrně nemá mnoho společného. “Pamuk” je totiž v pidgin English pojmenování toho “nejstaršího řemesla na světě”, čili - řekněme - zajímavá asociace.

Pro jistotu jsem se podívala do zde již několikrát zmíněného Topograficko-statistického Slovníku Čech z roku 1870, ale žádné jméno připomínající toto řemeslo tam nebylo. Přiblížily se snad jen Šlapanice (okr.Slaný) či Šlapanov (u Českého Brodu), ale ty mají původ v německém Schlapanz (ať už to znamená cokoliv), ne však v podstatném jménu die Schlampe (“nečistá žena”, podle Rankova Všeobecného slovníku jazyka českého i německého). Světlo do této asociace nevnesla ani obce Kuromrtvy... Historicky jde o “…ves, druhdy leživší někde na západ od Bílé hory…uvádí se v listině kláštera Břevnovského z r.993, jemuž zde od knížete Boleslava tré dušníkův darováno. Zmínka o ní děje se ještě do roku 1260.“

Přejděme tedy od věcí světských ke spirituálním. Kdo byli “dušníci”? V každém případě někdo jiný než pamuky či pamukyně. “Dušník” (latinsky animator, proanimatus) byl ve středověku poddaný, který byl (často i s půdou) darován církvi. Asi to nebyl dar výjimečný, vždyť jen ve výše zmíněnem slovníku je obcí Dušníky šest: u Roudnice, Dobříše, Mělníka, Únhoště, Velvar a u Příbrami. Co třeba Dušníky nad Vltavou? Je to malá vesnička nedaleko Kralup, zmiňována poprvé roku 1228. Slovo “dušník“ pochází od slova “duše“, jak bývá nazývána i povaha národa. Tato obec, s výhledem na Říp, byla vždy osídlena zemědělci - a odedávna se tu hojně pěstoval i zpracovával chmel, naše české zelené zlato…


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.