Česko si musí ujasnit své místo v Evropské unii i vztahy k Rusku

Jak se po volbách promění česká zahraniční politika? Na co by se měla zaměřit? Jaké jsou priority jednotlivých stran? Tomu se v následujícím příspěvku věnuje Magdaléna Trusinová ze stanice Českého rozhlasu Rádio Česko:

Jednou z důležitých otázek pro směřování České republiky je zahraniční politika. Česko si bude muset v následujících měsících stanovit, jakou roli chce hrát ve světě. Velmi důležitý bude vztah Česka a Evropské unie, podotýká komentátorka Lidových novin Lenka Zlámalová:

"Evropská unie je na křižovatce, ze které povede cesta buď k většímu rozvolňování, nebo k hlubší integraci. A my se musíme rychle rozhodnout, co jsme a kým chceme být, protože tady nebude žádný hlavní proud, který by nás vedl."

Foto: Evropská komise

Většina českých politických stran, které mají šanci obsadit po volbách křesla v Poslanecké sněmovně, má k Evropské unii v podstatě podobný vztah, tvrdí Kateřina Šafaříková z časopisu Respekt. Politické strany podle ní často prezentují Brusel jako jakéhosi diktátora:

"Základní politický slovník se v podstatě neliší. Všechny politické strany s výjimkou komunistů říkají: ano, musíme tam být, ale pozor! Záleží pak na straně, jestli to je pozor - daně, nebo pozor - Benešovy dekrety, nebo pozor - zemědělská politika atd. Když půjdeme do detailů, tak se liší, a to výrazně. Kdybych to měla zjednodušit, tak ČSSD a zelení jsou zastánci prointegračního proudu a ODS stojí na druhé straně barikády. Tedy jakýsi odstup od případné integrace, národní zájmy na prvním místě, národní státy na prvním místě, a teprve poté integrace. A záleží na tom, v jaké oblasti a jak u kterého tématu."

Petr Binhak z Asociace pro mezinárodní otázky zdůrazňuje, že malé strany mají mnohdy vyhraněnější politické programy než ty velké, alespoň co se zahraniční politiky týče:

"Co těmto většinou novým politickým stranám - kromě toho, že jsou malé - zbývá, když rybník už je rozebrán od velkých ryb? To znamená, že hledají mezery a snaží se je zaplnit. Můžeme tam vidět některé rysy a akcenty, které u těch velkých politických stran opravdu nejsou."

Česku chybí jasně zformulovaná politika vůči Rusku. Poukazuje na to komentátorka Lenka Zlámalová:

Dmitrij Medveděv (vlevo) a Václav Klaus, foto: Štěpánka Budková

"Je potřeba pozorovat s velkou ostražitostí, jak se čím dál víc emancipuje to asertivní Rusko Vladimíra Putina, tedy dnes už spíš Dmitrije Medveděva, a zároveň jak Amerika ustupuje z tohoto prostoru. My se samozřejmě budeme muset podle toho všeho rozhodovat."

Podle analytika Petra Binhaka je třeba mít jasně formulovanou politiku vůči Rusku, protože Česká republika se bez něj neobejde:

"Je potřeba se podívat především na to, co nám vztahy s Ruskem v současné době poskytují. A potom se zaměřit na to, v čem by bylo možné je zlepšit a zefektivnit pro Českou republiku. Na prvním místě v současné době to bude určitě energetická spolupráce. Česká republika je závislá jak na dovozu zemního plynu, tak ropy. Když k tomu připočteme ještě závislost na jaderném palivu, případně tendr na dostavbu dvou bloků elektrárny Temelín, tak opravdu je vidět, že v energetické oblasti se bez Ruska ani ze střednědobého ani možná z dlouhodobého hlediska neobejdeme."

Předvolební seriál Radia Česko bude zítra pokračovat fenoménem nerozhodnutých voličů.