Výživné u zahraničních soudů
Také v dnešní rubrice "Ptejte se právníka" zůstaneme u rodinného práva. Z problematiky mediace se však přesuneme k otázkám výživného. I na ně bude odpovídat právnička Lenka Pavlová.
Je možné, aby výživné určil zahraniční soud?
"Ano. Je to možné a je to dokonce běžná praxe. V případě, že se jeden z rodičů přestěhuje do jiného státu, než kde žil dříve nebo pokud rodiče obecně žijí každý v jiné zemi, tak je běžné, že výživné určí jiný soud v jiné zemi, nežli ve které dochází k plnění, tj. placení výživného, ať dobrovolně či nedobrovolně. Zahraniční soud stejně jako soudy české určují výši rodičovské povinnosti platit výživné neboli přispívat poměrnou část na zajištění výchovy a výživy dítěte, resp. osoby, která není sama schopna se živit. Většinou v souvislosti s úpravou poměrů nezletilých při rozvodu rodičů nebo u dětí, jejichž rodiče spolu nežijí. Výživné se určuje co do výše i do co měny, ve které se má platit. Většina rozsudků stanoví výživné v národní měně, ale lze stanovit i výživné v měně zahraniční, což je rovněž běžná praxe, pokud druhý rodič - tzv. povinný, žije v zahraničí. Výživné se stanoví v zahraniční měně, pokud o to požádá rodič, k jehož rukám by se mělo výživné platit nebo pokud o tom rozhodne sám soud, a to jak u nás, tak v zahraniční. Jiná, nežli národní měna se volí nejen z ohledem na vymahatelnost a konvertibilitu měny, ale dříve bývalo běžné, že se preference dávala tzv. tvrdé měně před měnou národní, jenž byla nekonvertibilní. Doposud je tato praxe běžná mezi státy s nestejnou ekonomickou hodnotou svých měn."
"Vymahatelnost rozsudku nezávisí od druhu měny či výše výživného, ale od toho, zdali bude či nebude rozsudek uznán ve státě, ve kterém má být v případě neplnění vyživovací povinnosti veden výkon rozhodnutí neboli exekuce. Jinými slovy možnost domáhat se snáze či hůře výkonu rozhodnutí na dlužníkovi, což je nejčastěji druhý rodič, závisí na tom, v jakém státu byl rozsudek nebo jiný druh obdobného rozhodnutí vydán. Uvádím kromě rozsudku záměrně i jiný druh obdobného rozhodnutí, neboť v některých zemích, např. v severských zemích, např. Dánsko, rozhodují státní orgány nikoliv soudní, ale správní povahy. Země, v níž je příslušné rozhodnutí vydáno určuje, jaký režim v návaznosti na uzavřené a ratifikované mezinárodní smlouvy, bude v daném případě aplikován. O uznávání a výkonu cizích rozhodnutí jsme již hovořili a psali. V současné době lze země dělit v zásadě to tří skupin. První skupinu tvoří členské státy Evropské unie, mezi nimiž se použije režim uznání a výkonu upravený nařízením Rady (ES) č. 44/2001 z 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, která je obecně známa jako tzv. Brusel II bis. Druhou skupinu tvoří země, které jsou vázány tzv. New Yorskou úmluvou nebo některou z tzv. haagských úmluv. Do této skupiny patří ze členských zemí EU rovněž Dánsko, na které se výše uvedená směrnice nevztahuje. Třetí skupinu tvoří státy, v nichž se při uznávání a výkonu cizích rozhodnutí použijí národní předpisy tzv. mezinárodního práva soukromého dotčených států. V České republice je to zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů."
Je možné, aby výživné určil český soud v zahraniční měně?
"Ano. Je to možné a dokonce se nezřídka stává, že český soud stanoví výživné v zahraniční měně. Ve všech případech, s nimiž jsem se dosud setkala to ovšem bylo v případě, že druhý z rodičů žil v jiné zemi a výživné bylo stanoveno v národní měně státu, ve kterém povinný rodič žil a získával pravidelný příjem."
Jak se vymáhá výživné v zahraniční měně?
"U vymáhání výživného není rozhodující měna, ve které je vyživovací povinnost určena. O možnosti domáhat se soudního výkonu neboli exekuce dlužného výživného rozhodují jiné skutečnosti. V odpovědi na předchozí dotaz jsem uváděla základní postup při uznání zahraničního rozsudku. Tento právní postup se užívá jako nezbytný předstupeň pouze u zahraničních rozsudků. Pokud rozsudek sice stanoví vyživovací povinnosti v zahraniční měně, ale jedná se o rozsudek tuzemského, tj. českého soudu, tak řízení o uznání není pochopitelně nutné. Samotné vymáhání v závislosti na praxi a právní úpravě jednotlivých zemí může mít podobu soudního výkonu rozhodnutí, které např. v České republice vykonávají tzv. soudní vykonavatelé nebo exekuce prováděné soukromými exekutory. Vymáhat výživné v zahraničí lze pochopitelně zcela samostatně, ale pro mnohé rodiče je to nejen finančně náročný, ale také např. pro neznalost cizího jazyka nesnadný úkol a postup. Navrhuji obrátit se o radu a pomoc na tzv. ústřední orgány (central authorities), jejichž seznam lze nejlépe najít na webových stránkách Haagské konference pro mezinárodní právo soukromé, viz www.hcch.net. Pomoc mohou rodiče domáhající se pro děti dlužného výživného žádat nejen od ústředního orgánu domovského státu, ale i toho, který plní tuto funkci v zemi dlužníka. Předpokladem je znát alespoň anglický jazyk, ve kterém se žádost o pomoc při vymáhání výživného podává. V České republice plní úkoly tohoto ústředního neboli pověřeného kontaktního orgánu Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Jeho povinností je v zájmu nezletilých dětí a osob, které mají nárok na výživné od svých živitelů poskytovat pomoc a radu nejen obyvatelstvu České republiky, ale i ze zahraničí bez ohledu na skutečnost, zdali dítě na území České republiky žije nebo nikoliv. Bližší údaje a praktické pokyny k vymáhání výživného naleznete na webových stránkách Úřadů, viz www.umpod.cz."
V případ jakéhokoliv dotazu, týkajícího se nejen českého právního řádu, ale i mezinárodní problematiky nás neváhejte kontaktovat na mailové adrese:[email protected].
Děkujeme.
