Do Dobrušky na jazykové kurzy přijíždějí i čeští krajané ze Srbska
V pondělí 15. března začíná v celém Českém rozhlase Srbský týden, ve kterém chceme našim posluchačům přiblížit historii, kulturu i dnešní život v této balkánské zemi. K Srbskému týdnu se připojuje i Radio Praha. V našem vysílání až do neděle najdete pořady o českých krajanech v Srbsku, o vazbách, které k Srbsku má česká kultura, ale i o podnikatelských možnostech, které tam hledají české firmy. Dnes se s Milenou Štráfeldovou vypravíme na letní jazykové kurzy do Dobrušky, kterých se prakticky každoročně účastní i Češi ze srbského Banátu. Na těch loňských byl i Anton Kuželka z Bele Crkve.
Bezplatné jazykové kurzy v Dobrušce jsou jednou z forem pomoci, kterou Česká republika poskytuje našim krajanům. Do Dobrušky se každoročně sjíždějí zahraniční Češi, aby se tu zdokonalili v češtině. O těch loňských mi jejich vedoucí Dan Křivánek řekl:
"Letos probíhá už 19. ročník krajanských kurzů a už teď na příští rok připravujeme jubilejní, 20. ročník. Víme, že na něj ještě máme peníze, ten ještě určitě bude."
A stále platí, že je tu šedesátka krajanů?"Stále to platí, plus ti, kteří si kurzy platí sami jako samoplátci. To jsou ti, kteří přijíždějí opakovaně."
Odkud se sem tentokrát krajané sjeli?
"Máme tu letos zastoupení třiceti pěti států plus Palestinské autonomie, to ale není zatím uznaný stát. Takže de facto třicet šest regionů."
Alespoň namátkou některé?
"Máme tady zastoupení z celé Ameriky, takže Spojené státy americké, Mexiko, Guatemala, Venezuela, Argentina, Brazílie. Dále z Austrálie, dokonce i z Číny. Pak máme africké státy, Nigérii, Jihoafrickou republiku, Tunis. A pak samozřejmě státy Evropy."
Jaké je zhruba věkové složení? Jsou tady nějací senioři? Občas se stane, že přijede nějaký starší pán či dáma. Většinou tu ale bývá poměrně hodně mladých lidí, že?"Jsou tady jak mladí, v rozmezí mezi dvaceti a pětatřiceti lety, to je tak šedesát procent. Ale máme tady paní, které je devadesát let."
Odkud je?
"Je z Izraele."
Jedním z nejstarších účastníků loňských kurzů v Dobrušce byl i Anton Kuželka z Bele Crkve. V tomto městě s více než deseti tisíci obyvateli ve Vojvodině žijí Češi už půl druhého století. Téměř osmdesátiletý pan Kuželka k tomu dodává:
"To už je na hranici s Rumunskem. Máme tam českou komunitu, takže fungujeme dobře. Jsou tam dvě sdružení, moje dcera je předsedkyně jednoho z těch sdružení."Mohu se zeptat, o které z těch dvou sdružení jde? O Matici nebo o Čechy z jižního Banátu?
"Jsou to Češi jižního Banátu. A je tam i Česká beseda a Matice česká. Pak tam máme jednu vesničku a ta je čistě česká."
Co jste se tady v Dobrušce za ten měsíc naučil?
"Já jsem se toho naučil dost, já jsem ale ještě chodil do české školy. Tam byla základní škola česká, dokud jsem byl malý. Teď už jsou bohužel smíšená manželství, tak to už nefunguje jako dřív."
Já jsem v Bele Crkvi i v Českém Sele byla a vím, že v rodinách se už příliš česky nemluví. Děti, vaši vnuci, už česky téměř ani nerozumějí...
"Rozumí všemu, ale netroufají si mluvit. Když je potřeba, tak mluví."