Dušan D. Pařízek: O pomalý konec nestojím

Kritika udělující Ceny Alfréda Radoka se letos usnesla, že ocenění Divadlo roku 2009 patří Pražskému komornímu divadlu a že nejlepším mužským hereckým výkonem byla postava Josepha Goebbelse, kterého v inscenaci Gebbels/Baarová ztvárnil Martin Pechlát. V posledních letech toto divadlo s náročným repertoárem a nelíbivými inscenacemi vítězí opakovaně. Jeho ředitelem je Čechoněmec Dušan David Pařízek. Jak si dnes divadlo stojí ne jen u kritiků, ale také u diváků?

"Návštěvnost teď konstantně překračuje 80 procent. Překonali jsme hranici, kterou před námi žádné vedení - v divadle s kapacitou necelých 300 míst - nedosáhlo. Znamená to pro mě, že Praha takové divadlo chtěla, že tento soubor, a to je zásadní, že tito před několika lety neznámí herci se stali pro pražského diváka jistotou, vyhledává je a zajímá se o jejich práci. O práci Romana Zacha, Martina Fingera, Ivany Uhlířové, Gabriely Míčové, Vandy Hybnerové, z mladších Stanislava Majera, Jiřího Černého, Dany Polákové. Ti lidé tady zrají, se souborem se intenzivně pracuje, Praha to ví, a proto sem chodí tolik diváků."

Jak jste spokojen jako ředitel divadla? Dosáhl jste v uměleckém smyslu cíle, nebo ještě je kam mířit dál?

Všechno, co divákům nabídneme, jsou Dana Poláková, Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová. A snažíme se otevřít téma, o kterém tak trochu něco víme, ale vlastně jsme se jím nikdy zevrubně nezabývali - islám. Kolem 35.000 diváků přijde do tohoto sálu každý rok a myslím, že jsou to lidé opravdu zvědaví na to, co jim tady nabízíme. A na to, že se tu kladou otázky, že nenabízíme prefabrikované odpovědi."

Je to jen věc tématu? Proč je tam potom takový důraz na herectví?

"Tak hluboká a mnohovrstevnatá literatura, mnohdy nedivadelní literatura, texty Elfride Jelinek, Thomase Bernharda, Roberta Musila, ta velmi exkluzivní dramaturgie nás do jisté míry nutí pracovat s hráči, kteří riskují stát na jevišti do slova úplně nazí. bez jakýchkoli pomůcek, hereckých manýr stát před diváky a riskovat, že třeba ten na první pohled nezajímavý, ničím ozvláštněný projev nebude stačit. To je úplně zásadní rozdíl mezi prací našeho souboru a tím co vídám na jiných jevištích, v Praze i v německy mluvících zemích. Tohle je základ naší práce. Bez těchto herců, bez tohoto souboru, bez tohoto stylu bychom tyto autory nemohli uvádět."

Jak se vyrovnáte s budoucností? Žádali jste o grant, byl vám ale přidělen nižší, i váš požadavek nepokrýval celé náklady. Co teď?

"Ptal jste se mě, jestli mám pocit, že jsme dosáhli pomyslného cíle, a já jsem odpověděl, že ne, a trvám na tom. Pro tento soubor má smysl jedině to, že budeme naši činnost rozvíjet. K tomu patří úplně banální věci. To že tady sídlíme v památkově chráněné budově, do které nikdo dvacet let neinvestoval korunu, to je prostě fakt. Že nejsou prostředky na investice, to je fakt. že se v tomhle divadle investuje naprosté minimum do propagace jeho činnosti, je fakt, a je malým zázrakem, že jeho návštěvnost je osmdesátiprocentní. To že se v tomhle divadle platí průměrná hrubá mzda 16.500 Kč měsíčně zaměstnancům včetně hráčů, je fakt.

Když to všechno shrnu, abych nemluvil jenom o penězích, k rozvíjení naší činnosti patří jednak to, že bych chtěl zodpovědně zacházet s budovou, s místem, ve kterém svou práci mohu realizovat, chtěl bych zodpovědně jednat se souborem a se zaměstnanci, ale především bych chtěl tu naši činnost, práci, kterou jsme během prvních dvou čtyřletých období už někam nasměrovali, smysluplně doplnit o další kapitolu, která přesahuje to, co jsme dosud dělali. Nemá smysl tu realizovat jakýsi epilog k našemu osmiletému usilování o něco, co v Praze nebylo. O takový pomalý konec opravdu nestojím. To jsem oznámil panu radnímu (Pechovi), který tu informaci přijal a slíbil mi, že se zamyslí nad tím, jak tuhle situaci řešit.

Požádal jsem o předčasné ukončení smlouvy o poskytnutí příspěvku na provoz a pronájem Divadla Komedie a navrhl jsem jako časový horizont konec roku 2011, v ideálním případě konec sezóny 2011/12. To by nám umožnilo realizovat veškeré závazky, o kterých vím, to znamená například zájezdy do Argentiny, zájezdy do Německa, které jsme si už nasmlouvali. Mohu slíbit, že na rok a půl, na dva roky budu i za těchto finančních podmínek od svých spolupracovníků vyžadovat naprosté maximum a absolutní nasazení, ale do nekonečna to za těchto podmínek prodlužovat nebudeme."