Siločáry lidských osudů v díle Sýkory, Hiršala a Grögerové

Knižní bibliofilie se obvykle vyznačují velkou péčí, kterou jim nakladatel věnuje, mívají punc něčeho ojedinělého, každá kniha je umělecký originál, často se připravuje ručně, ruční bývá i výtvarná výzdoba. Přesto i bibliofilie může mít různou úroveň. K nejnáročnějším produkcím u nás sahá nakladatelství Aulos. Kniha Poezie struktury linie je z této kategorie.

Titul vychází při příležitosti 90. narozenin Zdeňka Sýkory. Vedle šesti Sýkorových serigrafií kniha nabízí také texty Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové z 50. a 60. let. Vychází v Aulosu, a to znamená, že jde o bibliofilii. Nakladatelství Aulos vzniklo před 18 lety. Knihy se zde připravují s velkou péčí, za kterou ale zákazník musí zaplatit. Navzdory svým malým nákladům se prodávají dlouhodobě a spíš než na knižním veletrhu je nakladatel Zdeněk Křenek jezdí vystavovat na veletrhy s uměním.

Zdeněk Křenek, foto: www.aulos.cz

"Naše knížky jsou trochu jiné než běžné, takzvané konfekční knížky, a sice v tom, že jich vychází jen určitý počet, techto je jen sto. Je to bibliofilie, to znamená, že každá kniha je číslovaná, gafické přílohy jsou podepsané, tady navíc ve vstupu knihy je originální ručně tištěná struktura razítky. Těchto knížek je sto kusů a už nikdy to nemůže být jinak."

Nebude dotisk?

"Nebude, nesmí se to dělat, ani to nelze dělat. Hodnota té knihy je daná tím, že náklad je omezený. Taková kniha se nějakou dobu vyvíjí a vyrábí a já samozřejmě nikam nespěchám, děláme prototypy a není to jako v klasickém nakladatelství, kde chtějí, aby kniha byla rychle na pultech. To není náš záměr. A je to nádherná práce a pořád ještě mě to baví..."

Bohumila Grögerová a Zdeněk Sýkora v únoru letošního roku, foto: ČTK

Bohumila Grögerová, básnířka a překladatelka pracovala většinu života v tvůrčím tandemu s manželem Josefem Hiršalem. Nyní po jeho smrti to byla ona, kdo vybíral ze společných textů do knihy Poezie struktury linie. Všichni tři, Hiršal, Grögerová i Sýkora patřili mezi výrazné hledající umělecké osobnosti, které se prosazovaly v polovině 20. století. Setkávali se od konce padesátých let u Kolářova stolu ve Slavii, ale umělecké inspirace Hiršala a Grögerové se od Sýkorových lišily.

"My jsme tehdy měli inspirace slovní, vysloveně literární. Bylo to v intencích té poezie, která se začala rozpadat a začala nabývat výtvarnou podobu. Teprve tehdy se to začalo Sýkorovi jakoby přibližovat. On už se mezitím trochu loučil se svými krajinami a začínal dělat svoje struktury. A támhle je taky na stěně Sýkorův obraz..."

Právě se dívám nad dveře a přemýšlím, jestli jsem autora určil správně...

Malíř Zdeněk Sýkora, foto: Tomáš Vodňanský

"Ano, ano, dostal ho myslím k šedesátinám. Zobrazuje to tři osudy, jakoby tři lidi. Má to vyjadřovat bratrství umělců, kteří dovedou každý být sám sebou, a zároveň přáteli společně."

Jsou to v bílé ploše tři různobarevné linie, které se vzájemně proplétají.

"Každý má svoji linii. Ty linie jsou vlastně pro Sýkoru stále, pro nás taky, jakési siločáry lidských osudů. To se nám moc líbilo."

Kdo způsobil, že jste se se Sýkorou sešli v knize Poezie struktury linie?

Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie

"Sýkora. Najednou volá jeho žena Lenka: Prosím tě, my jsme si řekli, že uděláme knížku. Spolu. A já jí říkám, že by to bylo skvělé! Ona navrhla, že brzo pošle něco, co si myslí oni, a já abych zas poslala, co si myslím já, že by v té knížce mělo být. Tak jsme to takhle skloubili dohromady. Čili byla to jejich iniciativa, Zdeňka a Lenky."

Takže oni také navrhli texty, které v knize jsou?

"Ano, do jisté míry. Je to velmi dobře srovnáno, jeho struktury jsou spojeny s našimi texty, které jsou matematické, stochastické. Velmi jednoduché, rozkladné. Slova se dělí na slabiky a znovu se skládají v jiná slova. To jsou ty struktury. Tam, kde u nás nabyl literární projev hlubšího smyslu, dokonce zobrazil nějaký děj, tak to už jsou linie. Protože to je taky děj. Jeho struktury jsou taky částice, dá se říct, že jeden velký útvar je rozdělen na různé částice, a ty pak jsou skládány úplně jinak. Což bylo v našich strukturách podobné."

Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie

Technologie u něj i u vás jsou analogické. Texty z téhle knihy už všechny dříve vyšly?

"Ty vyšly dávno. Vznikly asi v roce 1959 a vyšly až za delší dobu jako JOB-BOJ (JosefBohumila - BohumilaJosef). Tehdy jsme měli veliké potíže s vydáváním knih, ti šéfredaktoři byli všichni velcí komunisté, takže to bylo opravdu dost zlé, ale Josef si nedal říct, on to zkoušel tak dlouho, zase a znova, a když to nešlo zprava, tak zleva, zkrátka nakonec to prosadil. takže to je z téhle doby. A pak jsou do téhle knihy přidané dva nebo tři texty z Vrhu kostek, který vyšel později."

Mám dojem, že ta původní experimentální poezie z 50. a 60. let je svou základní povahou velice neokázalá...

"Ano, naprosto neokázalá. Ona totiž vznikla na základě ohromného technického rozvoje..."

Sítotisk Zdeňka Sýkory z knihy Poezie-struktury-linie

A teď tady vychází ty texty v knize, která stojí skoro 30.000 korun.

"...a je tak okázalá, že? Nevím, jak to vysvětlit. To asi proto, že už uplynula tak dlouhá doba a dnes už je to trochu podivnost. Dnes už se takhle nepíše. Sýkora může tímhle způsobem pořád malovat, ale my jsme se vrátili ke komunikaci. Ale zároveň obohacení..."

Připravujete nějaký nový text?

"Pořád něco... tedy pořád... tu a tam něco dělám, a pak to vyhodím, anebo když něco málo se mi líbí, tak to nechám a uvidím, co z toho bude."