Česká výprava má za sebou nejsledovanější den letošních ZOH. Senzačním bronzem ho načala mužská běžecká štafeta, druhým olympijským vítězstvím a zároveň svou třetí medailí ho vyšperkovala rychlobruslařka Martina Sáblíková, aby ho český hokejový tým pečetil čtvrtfinálovou porážkou s Finskem.
Martina Sáblíková v cíli, foto: ČTK
Martina Sáblíková je v současnosti suverénně nejlepší rychlobruslařkou světa. Po zlatu z 3 km trati a překvapivém bronzu z poloviční distance tak nastupovala na svou nejoblíbenější vytrvaleckou pětku v pozici jasné favoritky. Tu, byť s určitými problémy nakonec naplnila a ve fantastickém čase 6min 50sec a 91 setin porazila druhou Němku Beckertovou o necelou půl vteřinu. Tímto triumfem se zařadila za Emila Zátopka, Věru Čáslavskou a Jana Železného na 4. místo českých historických olympijských tabulek. Sotva to ovšem vnímala.
"Zatím si to nepřipouštím, teď se mi chce hrozně spát. Ten závod byl strašně těžký, Štefanie zajela výborný čas a já jsem musela hodně pracovat, abych dosáhla na 1. místo."
Naprosté vyčerpání po závodě na 5 km, na snímu s trenérem Petrem Novákem, foto: ČTK
V ČR o zlatu teprve 22leté rodačky z Nového Města na Moravě nepochyboval vůbec nikdo. Ovšem Sáblíková v závěru překvapivě nevystupňovala tempo, ale naopak její náskok se tenčil. Zlatou medaili vydřela daleko těsněji než na trojce. Trenérský mág Petr Novák po závodu prozradil, že se čerstvá zimní královna potýkala před startem s nepříjemnou virózou.
"Bolela ji hlava a dva dny před závodem dostala obrovskou rýmu. Nechtěl jsem to nikomu říkat, aby se nezačalo psát, že je start Martiny ohrožený."
Martina Sáblíková, foto: ČTK
O to více vyniká Sáblíkové výkon. Martina měla o výsledek obavy až do posledních metrů.
"Musím říct, že když na mě ze začátku Petr křičel, že mám dvě vteřiny náskok, tak jsem si myslela, že to dobře dopadne. Poslední kola jsem ale byla tak hotová, že jsem přestávala věřit a myslela na 2. místo. Nakonec se to povedlo a já jsem za zlato strašně ráda."
Naprosto nečekaný bronz vybojovalo kvarteto českých běžců na lyžích - Jakš, Bauer, Magál a Koukal v mužské štafetě na 4 x 10 km. Finišman Koukal k tomu dodal:
Zleva Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál and Martin Koukal, foto: ČTK
"O společné týmové radosti včetně servisu jsem snil strašně dlouho. V medaili jsem doufal spíše před sprintem, ale dneska jsem strašně šťastný a myslím, že je to vrcholný den naší lyžařské generace."
Největšího úspěchu se na sklonku kariéry dočkal Jiří Magál.
"Vážím si toho neskutečně moc a je to pro mě obrovská satisfakce za léta dřiny. Už jsem vůbec nedoufal, že bych se někdy podíval na stupně vítězů, ale 24. únor to pro mě všechno změnil."
Zleva Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál a Martin Koukal, foto: ČTK
Největší zásluhu na bronzové medaili má jednoznačně Lukáš Bauer, který zajel nejlepší čas ze všech na klasickém úseku. Ačkoliv má tento borec na svém kontě přehršel úspěchů, z medaile byl více dojatý než jeho stupni vítězů neošlehaní kolegové. Pochvaloval si také, že na rozdíl od MS v Liberci nebyl na české mužstvo vytvářen nepřiměřený tlak.
"V porovnání s Libercem tady nebyl vůbec žádný tlak. My jsme v posledních dvou letech šli těžce po úspěchu právě ve štafetě, ale pořád nám to utíkalo. V posledním kole jsem řekl Kukínovi ať si vzpomene na Liberec a pak už jsem se jenom díval na velkou obrazovku a při fandění brečel jak malej kluk. Ta sdílená radost je někde úplně jinde."
Foto: ČTK
Jestliže Bauerovi se při přebírání medaile kutálely po tváři slzy, tak českým hokejistům zbyly oči pro pláč z úplně jiného důvodu. Po prohře 0:2 s Finskem skončila jejich pouť olympijským turnajem už ve čtvrtfinále. Lake Placid, Calgary, Salt Lake City i Vancouver - na všech těchto zámořských olympiádách čeští hokejisté vyhořeli. Až 7. místo svěřenců Vladimíra Růžičky je vyrovnáním nejhoršího olympijského výsledku Hlinkova výběru z před osmi let. Růžičkovo trenérské kouzlo v této sezóně evidentně přestalo působit nejen v pražské Slavii, ale i v reprezentaci. Přísnější kritéria snesl v týmu pouze Jaromír Jágr a brankář Tomáš Vokoun, který takto popsal rozhodující akci Finů.
"Jejich hráč se vrátil před bránu a smolně tečoval puk mezi moje nohy. Samozřejmě je to pro nás smolná situace, ale ten zápas jsme neprohráli v tomto okamžiku. Měli jsme šance, které jsme neproměnili a ke konci už byli hodně unavení."
