Toulky po regionech
V Česku je v těchto dnech na návštěvě papež Benedikt XVI. My se v Toulkách po regionech vydáme do jediné výrobny hostií u nás. Pak půjdeme nakoupit do prvního dobročinného obchodu na Plzeňsku a zamíříme i na Křivoklátsko a Jesenicko, kde se uvažuje o vzniku národních parků. Dozvíte se, že v Česku možná vznikne i netradiční rezervace tmy. Pak se vydáme na unikátní rozhlednu, jejíž předchůdkyni sfouknul vítr, zjistíme, jak jsou hrady a zámky připravené na handicapované turisty. Ve Svitavách měli unikátní hraniční kameny, ale o zmizení jejich části se postarali zloději a skončíme pěkně zostra - půjdeme na výstavu nožů v Příbrami.
V Česku je v těchto dnech na návštěvě papež Benedikt XVI. Tato vzácná návštěva zaměstnala v minulých dnech i pracovníky jediné výrobny hostií v České republice. Firma dostala mimořádnou zakázku - 150 tisíc kusů hostií. I když se to zdá obrovské číslo, provoz v Bílé Vodě na Jesenicku objednávka nijak zvlášť nezatížila. Takový počet tady stihnou vyrobit za jednu a půl směny. Jak vlastně hostie vzniká, zjišťovala Andrea Švubová.
Mouka a voda, to jsou základní suroviny na výrobu hostií. Dokonalý recept zná určitě i jednatel hostiárny Milan Uhlíř.
"Je potřeba znát přesný poměr, protože když je těsto špatně namíchané, tak se potom lepí na plotýnky nebo oplatky praskají, člověk to musí umět."
My stojíme u moderní technologie, která vyrábí tenké pláty. Z nich se pak vykrajují samotné hostie.
"Tento pečící stroj upeče za směnu 2 tisíce takových obdélníkových oplatků. A z těch se potom vykrajují hostie. Těch denně upečeme asi 100 tisíc. Máme objednávku z Brna na papežskou návštěvu právě je pečeme. Ten stroj je poloautomat, takže potom se ty oplatky musí ručně vyjímat."
"Tady sedíme půl hodiny a pak se vystřídáme, protože je tu horko a ty placky pálí,"
vysvětluje jedna z pracovnic a Milan Uhlíř dodává:
"Ty plotýnky mají asi 180 stupňů, takže i ten oplatek má 180 stupňů, když ho vytahují, je to náročná práce."
Poté, co se opatky upečou, jsou velmi křehké a musí se asi den vlhčit. To je také důležitý proces. Co se s nimi potom děje dál, to opět naznačí Milan Uhlíř.
"Po zhruba jednom dnu se vyberou a poskládají se do kostek po padesáti a z toho už se vykrajují kolečka, hostie. Je na to speciální stroj, podobně jak ten pečící je z Německa. Je už skoro dvacet roků starý a Jana ukáže jak se to dělá."
Jedna z pracovnic, zmíněná Jana, pak přiblížila výrobní postup.
"Kostku vložím do takového dřevěného rámečku a nožem vykrajuji ty pláty, které jsou po padesáti. Dvacet vrtů znamená tisíc malých hostií. To se potom přebírá do sáčků. Je to na šlapání, dvě až tři hodiny to vyřezávám."
Jak dodal Milan Uhlíř, hostie pak padají do košíků:
"Na to jedno šlápnutí padne těch padesát a na dvacet šlápnutí je tam tisícovka. Ty hostie se potom kontrolují a ručně se přebírají. Vyberou se z toho zlomky, drobky a potom do sáčků balíme už jen čisté, vytříděné hostie."
Mnoho odpadů při výrobě hostií nebývá. Zbytky plátů jdou totiž také na prodej, říká se jim unichipsy.
Představte si, že máte doma hezký doplněk do bytu. Právě měníte zařízení a už se vám nehodí. Co s ním? Vyhodit je vám ho líto. Byli by jste rádi, kdyby ještě někomu posloužil. K tomu teď slouží dobročinný obchod Buťi, který byl otevřen v Plzni. Provozuje ho občanské sdružení Český západ, které působí v romských komunitách na Karlovarsku. Výtěžek z tohoto netradičního a v kraji ojedinělého obchodu půjde na dobročinné účely. Více už Monika Cetlová.
Obchod Buťi nabídne oblečení, módní doplňky, knihy, hudbu, filmy, ale také drobné bytové doplňky, které sdružení získá od dárců z řad veřejnosti. Kromě darovaného zboží bude prodávat také výrobky chráněných dílen. Konkrétně výrobky romských žen z textilní dílny v Dobré Vodě, šperky a svíčky z dílny občanského sdružení Ledovec nebo výrobky bratří trapistů z kláštera v Novém Dvoře.
"Je to častý zdroj financování v anglosaském světě. Například ve Velké Británii jsou tisíce takových obchodů, kdy vy darujete nějakou věc, kterou nepotřebujete a ta nezisková organizace ji prodá. Má z toho stoprocentní zisk a ten pokrývá její činnost,"
říká koordinátor nového obchodu Martin Marek. A tak i veškerý zisk z prodeje Plzeňského Buťi půjde na vzdělávání, zaměstnávání, volnočasové programy a další aktivity občanského sdružení Český západ. To už několik let úspěšně působí v romských lokalitách v Dobré Vodě u Toužimi a okolí na Karlovarsku.
Obyvatelé Křivoklátu odmítli v dotazníkovém průzkumu vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Záměr ministerstva životního prostředí neschvaluje 78 procent z 312 účastníků ankety, řekl starosta Milan Naď. Vyhlášení parku se nezamlouvá ani lidem z dalších více než dvou desítek dotčených obcí. Mají strach zejména z omezeného pohybu a přístupu do lesa. Ministerstvo životního prostředí se snaží jejich obavy rozptýlit. Starosty místních obcí byl nedávno přesvědčovat o prospěšnosti Národního parku i náměstek ministra životního prostředí František Pelc.
"Existence národního parku může znamenat obrovskou šanci z hlediska budoucnosti, prosperity oblasti, podnikání, cestovního ruchu a navazujících služeb -jako třeba hoteliérství. Myslíme si, že to je velká šance."
Křivoklátsko by se Národním parkem mělo stát podle plánu ministerstva životního prostředí do dvou let. Případná proměna bude znamenat především lepší ochranu přírody, říká Petr Hůla vedoucí Správy CHKO Křivoklátsko.
Křivoklátsko jsou hlavně hluboké lesy a kaňonovité údolí řeky Berounky. Starostové chtějí uchovat jedinečnost území. Obávají se však, aby vznik Národního parku neznamenal omezení pro občany. Starosta Křivoklátu Milan Naď už dříve řekl, že městys nemá nic ani z toho, že na jeho území leží známý hrad. Daně ze vstupného jdou rovnou státu a daně drtivé většiny místních podnikatelů do Prahy. Křivoklát tak jen utrácí peníze za úklid odpadků po turistech, kterých by Národní park přilákal ještě víc. Toho se obává i starostka obce Skryje Jarmila Payerová.
"Zápory vidím především pro nás ve velkém počtu turistů, v množství výdajů na odpady."
"Park by se rozkládal ve vrcholových partiích Jeseníku, v místech, která jsou dnes chráněnými rezervacemi. Nezasahuje tedy do obcí, neomezoval by návštěvníky hor víc, než je tomu doposud. Ve stejném rozsahu jako nyní by mohli dál fungovat i hotely a lyžařské areály. Ministr Ladislav Miko říká, že Jeseníky si takovou ochranu zaslouží. Je ale důležité, aby se vznikem Národního parku souhlasily obce, provozovatelé hotelů, lyžařských areálů, pak má smysl o jeho vznik usilovat. Starostové obcí jsou poněkud opatrnější. Netají své obavy z toho, že vznik Národního parku v Jeseníkách by omezil jejich rozvoj."
V Jeseníkách vznikla dokonce petice za vznik Národního parku. Už se pod ní sešlo několik tisíc podpisů.
Iniciátoři petice si od vzniku národního parku slibují především větší ochranu přírody, ale i snadnější přístup ke státním a evropským financím. Příroda Jeseníku je jedinečná. Ve vysokých horských partiích nejsou uměle vysázené stromy, ale jde o jakési horské pralesy tvořené původním jesenickým smrkem. Porosty jsou v některých místech staré až 200 let. Vysokohorská příroda je navíc podobná severské přírodě Skandinávie.
Podle předsedy pro rozvoj veřejného osvětlení Tomáše Maixera vyšlo najevo, že lampy na ulicích nejsou tím hlavním rušivým elementem.
"Myslím, že je zbytečné se znepokojovat. Veřejné osvětlení samo o sobě není tou hrozbou. Hrozbou jsou jiné věci. Táhle vidíte reklamu, co svítí, a další reklamy svítí mnohonásobně větší intenzitou než veřejné osvětlení."
"Cílem měření je úspora energií a minimalizování účinků na noční oblohu. Výsledky taky budou sloužit obcím jako podklady pro žádost o dotace na rekonstrukci veřejného osvětlení."
Boj proti veřejnému osvětlení trvá v Libereckém kraji už několik let, dokonce se prý mluví i o vzniku rezervace tmy. Bude to neobvyklé chráněné území.
"Unikátní oblast, která bude chránit tmu, má vzniknout právě na hranicích Libereckého kraje s Polskem. Jizerská oblast temné oblohy, tak se bude místo jmenovat. Noční hvězdnou oblohu tu uvidíte v celé své kráse, podobně třeba jako na poušti. Pro srovnání, ze svého městského balkonu můžete pozorovat na obloze méně než 500 hvězd a z rezervace tmy to bude až 1500 až 2000 a možná i víc."
S nápadem rezervace tmy přišli před dvěma lety astronomové z polské Wroclawi a pro spolupráci získali i své české kolegy a ochranáře. Ochranou tmy chtějí nejen upozornit na světelné znečištění, ale také přilákat zájem o astronomii. Území temné oblohy bude patřit mezi první oblasti svého druhu v Evropě.
Rozhledna Bára skončila v troskách 25. června loňského roku. Živelná katastrofa poškodila hektary okolních lesů a desítky obydlí. O obnově rozhledny se ale rozhodlo velmi rychle, vzpomíná ředitel městských lesů Chrudim Zdeněk Odvárka.
"My v lese jsme na to zvyklí, prostě přijde vítr, zbourá nám to stromy a my musíme postavit nové. Takže se dá říct, že druhý den po katastrofě jsme začali přemýšlet o tom, jak Báru postavíme."
A přípravu projektu chrudimská radnice znovu svěřila architektu Martinu Rajnišovi. Rozhledna má důkladnější základovou desku, je provázána téměř dvěma kilometry ocelových lan a pracuje zde unikátní kotvící prvek, který reaguje na sílu okolního větru. V lesích u Chrudimi teď funguje systém, který jinde na světě nenajdete, tvrdí Martin Rajniš.
Bára II nabídne pohled z nepatrně menší výšky z 15 metrů, ale jak potvrzuje jeden z prvních návštěvníků, velký rozdíl to prý není.
"U té předchozí jsem nebyl, nestihl jsem to. Ale byli tu synové a říkají, že ten rozhled je stejný jako byl před tím. Když je pěkné počasí tak bude určitě vidět na Liberecko, na Sněžku."
Většina návštěvníků také samozřejmě doufá, že Bára II porazí svou předchůdkyni co do délky životnosti. Pokud přesto patříte mezi skeptiky a dřevěné konstrukci s minimem spojovacích prvků příliš nevěříte, můžete si na osud Báry II u architekta Rajniše klidně vsadit.
"Přijal bych na to i hodně vysoké sázky,"
dodal architekt.
"Snažíme se to řešit samozřejmě jinak. Máme akci, kdy handicapovaní mohou přijít a my jim pomůžeme shlédnout alespoň ty prostory, které běžní návštěvníci vidět mohou. Dostanou speciální prohlídku alespoň po přízemí. Ale chystáme se publikovat všechny handicapované přístupy, které na hradech a zámcích jsou. Seznam všech hradů a zámků, kam se podívat dá visí už také na našem internetu na www.npu.cz."
Na zámky však chodí i lidé, kteří špatně vidí nebo slyší, co oni?
"Naše pracoviště v Telči pracuje s lidmi se zbytky zraku, kteří mají speciálně vycvičené průvodce a oni jim pomohou vnímat to, co je vidět. Chystáme s pomocí evropských fondů i projekty pro úplně slepé lidi, kteří si budou moci osahat modely hradů a zámků a dostanou k tomu speciální výklad."
Myslí Národní památkový ústav také na starší lidi?
"Ano, chystáme něco jako univerzitu třetího věku. V současné době zase třeba telčské pracoviště velmi pěkně pracuje se seniory, kdy si je pozve a oni třeba vykládají těm mladším generacím o tom, kdo pamatuje původní majitele zámku, jak ten zámek žil před zhruba 60 či 70 lety. To jsou už poslední lidé, kteří to pamatují."
V Mníšku pod Brdy jsou zase speciální prohlídky pro děti. Zámky brány ještě nezavírají. Září je věnováno projektu Kde se točilo. Na památkách připomenou nejenom pohádky, ale třeba i akční filmy. Na známé zřícenině hradu Krakove se promítá například pohádkový příběh Ať žijí duchové, který se zde natáčel.
Jako ve středověku si mohli turisté připadat nejen na hradě, ale třeba i ve Svitavách. Tady se mohli donedávna chlubit souvislou linií hraničních kamenů na naučné stezce. V České republice to byl naprostý unikát. Jak se dozvíte od Věry Pavlasové, dnes už bohužel není kompletní. A to díky zlodějům. Ukradli z ní sedm mezníků z roku 1754.
"De facto jako by ta naučná stezka ztratila svůj smysl, protože to hlavní, co na ní bylo, hraniční kameny, najednou nebyly,"
vysvětluje historik svitavského muzea Radoslav Fikejz. Tyto mezníky jsou v současné době na trhu velmi žádaným artiklem a často končí i v zahraničí. V těchto dnech ovšem historikům svitla naděje, že ty svitavské jsou na území ČR. Jeden se totiž policii podařilo objevit. U bazénu svého domu ho měl občan malé vesnice u Svitav. Ke krádeži se přiznal. A proč si město tuto unikátní stezku před zloději lépe nechrání?
"Stezka je na odlehlém místě od Svitav. A v současné době máme právě dohledaný jediný kámen."
A právě to dává naději, že se objeví i další odcizené hraniční kameny. Odborníci již nevěřili, že se vůbec najdou. Ten, který policie našla, má dokonce vyrytý klenot - legátský klobouk a letopočet. Cena kamene pro laika není velká, je to kolem 20 tisíc korun, ale podle historiků je nevyčíslitelná. Zloději o ně mají zájem i přes to, že ukrást takový hraniční kámen není nic jednoduchého.
"Ten kámen váží k jednomu metráku, možná i více. Záleží jak velká část kamene je pod zemí. Je to práce pro nějakou techniku, se kterou tam pachatelé přijeli a hraniční kameny odvezli."
Svitavské muzeum uvažuje o tom, že na místo odcizených kamenů umístí repliky, alespoň do té doby, než se třeba objeví ty ukradené.
A skončíme pěkně zostra. V minulých dnech se v Příbrami konala výstava Nože 2009. Výrobci, firmy i řemeslníci se tu ucházeli o prestižní cenu Nůž roku. A nůž vzal do ruky i Zdeněk Hejkrdlík.
"Je tady celkem 115 vystavovatelů a i když jsou tady firmy opravdu z celého světa, tak hlavním tahounem jsou řemeslníci, tedy soukromí výrobci. Je docela zajímavé sledovat to, jak i zavedené firmy musí reagovat na to, s čím ti drobní řemeslníci přicházejí, kam je žene zájem kupujících."
"To je nůž, který se nazývá Měsíc za mraky a tam je vidět opravdu to fandovství. Nejenom že je tam v ebenové střence měsíc z perleti částečně překrytý mraky, ale třeba hvězdička ze zirkonu, kování ze železného meteoru, hřbet je zdobený měsíčky. Když se nůž otevře, má tvar půlměsíce, když se zavře tak také. Je to dílo, že se člověk nestačí divit. Mezi továrně vyráběnými noži vyhrála firma Mikov a tam je právě zajímavé to, že tato firma, i když léta dělá stejné typy nožů, dokáže reagovat i na módní výstřelky nebo momentálními zájmy trhu."
