Divnopis: Rampuše
Z čeho asi pochází tak trochu pohádkové jméno Rampuše, které nese obec v Orlických horách.
Když řeknete slovo Rampuše před jazykovědcem Milanem Harvalíkem, hned si vybaví druh piva. "Nemáme u nás vesnici Půllitr, nemáme u nás vesnici Džbánek, ale kdybychom je měli, tak významově by byly všechny ty názvy totéž." Slovo rampuše totiž ještě v 19. století bylo ve slovnících, např. v Jungmannově nebo Kottově. "To slovo rampuše znamenalo pivní nádobu, druh pivní nádoby."
Aha, zřejmě tu lidé pivu holdovali tak, že jim lidé z okolí začali přezdívat pivaři. Harvalík ale nesouhlasí:
"Spíš to šlo asi přes osobní jméno, ta pivní nádoba dala vznik nějakému příjmí, nějakému panu, který se jmenoval Rampuše a podle něj byla pojmenována ta vesnice."
Nejslavnějším rodákem z Rampuše byla, kromě pana ´Půllitra´, Rampepurda rampepurďácká. Tato dívka z knížky Karla Poláčka tu skutečně žila, nejmenovala se ale Kristýna jako v knížce.
"Ona se jmenovala Dušánková, taky německy Elisabeth Dušánek se jmenovala,"říká paní Marie Beková, která vypráví, jak Elisabeth Dušánková přišla k přezdívce Rampepurda:
"Ona byla z Rampuše a ten syn toho, jak on se jmenoval, toho obchodníka, jak ona sloužila, tak jí dal přezdívku Rampepurda. Jenže tam je, jak ona se chystá, jak tam odsud utíkala a šla na vlak, tak jsme se smáli, že na Rampuš žádnej vlak nikdy nejezdil."
Divnopis si lze koupit také jako knihu. S bohatým obrazovým doprovodem vyšla ve vydavatelství Českého rozhlasu - Radioservis, které má katalog na internetové adrese www.radioservis-as.cz.