Petrášek a Novák o Nedodrženém slibu
Do čekých kin vstoupil nový film inspirovaný událostmi druhé světové války. Jmenuje se Neodržený slib, předlohou byla autobiografická kniha Martina Petráška. Jak řekl režisér Jiří Chlumský, je to film o holocaustu bez holocaustu. Martin Petrášek je slovenský Žid, který přežil vyvraždění své rodiny a po komunistickém puči emigroval. Dnes žije ve Spojených státech amerických.
Martin Petrášek se narodil jako Martin Friedman v židovské rodině na Slovensku a před transportem do Osvětimi ho zachránilo to, že se sám dobrovolně přihlásil do nacistického pracovního tábora v Maďarsku, kde měl zajištěné místo ve fotbalovém oddíle. Později dostal tuberkulózu a léčil se v sanatoriu, odkud utekl a skrýval se v katolickém klášteře. Konec války zažil mezi ruskými partyzány. Při návštěvě Prahy Petrášek vysvětlil:
Petrášek: "Proč jsem se rozhodl to sepsat? Trvalo možná 25 let, kdy jsem na to nechtěl ani vzpomínat. Ale potom se mě rodina a přátelé stále ptali, jak to všechno bylo, a mě unavovalo pořád o tom vyprávět. Tak jsem se rozhodl, že to dám na papír, ať si to přečtou, abych to nemusel stále separátně každému vypravovat."
Kniha vyšla v malém nákladu a slovenský divadelník Vladimír Černý požádal česko-amerického spisovatele Jana Nováka, zda by příběh zdramatizoval pro film.
Novák: "Byla to svým způsobem taková kinematografická žurnalistika, protože to je skutečný příběh, který Martin sepsal pro své děti. Mě se ta knížka líbila, pak jsem ještěza ním jel a seděli jsme celý víkend v Los Angeles a dozvídal jsem se spoustu věcí, které v té knížce nejsou. Myslím, že klíčová je scéna otce se synem, kdy ta rodina má možnost utéct, a od toho se odvíjí celá tragédie. Kdyby tam nebyl ten element volby, tak by to bylo jenom jakési epizodické vláčení dějinami. Ale tím, že tam bylo tohle rozcestí, tak to pro mě dostalo nádech tragédie."
Za války se Martin Friedman skrýval pod vypůjčeným jménem Petrášek a po válce už u něj zůstal. Důvodem byl přetrvávající antisemitismus na Slovensku po roce 1945. Klíčová zkušenost s rozhodováním, kdy neodhadnuté nebezpečí stálo skoro celou rodinu život, se vrátilo i po válce:
Petrášek: "Ta zkušenost se mi hodila v roce 1948, 1949. Viděl jsem, že se Československo proměňuje na diktátorský systém a bez ohledu na to, že jsem skončil tři roky na vysoké škole technické v Bratislavě jako stavební inženýr, nechal jsem všeho a odešel jsem. Protože jsem věděl, že v žádném dikrátorském nebo fašistickém režimu nechci žít."
Česká kritika film přijímá opatrně, upozorňuje, že reálný příběh v předloze je silnější než jeho sice solidní, ale nepříliš původní filmové převyprávění.
O scénáristovi Janu Novákovi je známo, že už před několika lety napsal scénář filmu o útěku bratrů Mašínových z komunistického Československa. Přiblížil se za poslední měsíce k realizaci?
Novák: "Teď se to teda zrovna moc neposunulo, ale žiju teď tady, tak se snažím s Mašínovými popojet. Ale je pořád zásadní problém s financemi. A navíc teď jsem asi před rokem napsal scénář o Zdeně Mašínové, její příběh. Tím se to zkomplikovalo. Ten je možná realizačně schůdnější, tak se možná podaří natočit ho dřív. Po tom dramatickém útěku, což je světová látka, se všechno drama odehrávalo tady, přes Zdenu."
V polovině května vstoupil do kin poslední Novákův film, na kterém měl hlavní podíl jako scénárista a spolurežisér, dokumentární film Občan Havel přikuluje. Film se vrací do let normalizace, kdy Havel pracoval v pivovru, a ilustruje, jak vznikla jeho slavná hra Audience.
