Kalendárium
V kalendáriu bude František Plánička vyprávět o tom, jak vzpomínal na své slavné zápasy. Řeč bude také o bitvě u Malešova nebo o Václavu Bendovi.
"Jéje, to jsou věci, na které se nezapomíná, to je jednou v životě a to, co jsme zažili tam, tak to jsou nádherný věci. První zápas v Terstu, kdy jsme hráli s Rumunskem, to bylo pro mě obrovský štěstí. To jsme v první půli hráli proti strašnýmu větru, když jsme vykopl, tak jsem musel utíkat honem zpátky, aby to tam ta bóra nepřinesla dřív, než tam budu já. Pak ještě jsme měli takový štěstí, top křídlo jejich nějak uteklo, úplně sám šel ten jeden na mě, já jsem mu skočil pod nohy, jinak jsme šli domů, protože jak jsme dostali gól, tak to byl konec. Druhý zápas, jak jsme hráli se Švýcarskem, tak to už bylo jaksi fotbalovější, to jsme vyhráli 3:2, tak už se hrálo daleko lépe. Myslím, že nejlepší z těch zápasů byl ten s Německem, kdy jsme vyhráli 3:1, to bylo tehdy veliké překvapení."
Ve finále se tehdy utkalo Československo a domácí Itálie. Čechoslováci nakonec byli stříbrní.
Před sto lety zemřel ve Spojených státech novinář Jan Vratislav Čapek. Rodák ze Strakonicka působil v několika periodicích určených české menšině v Americe - byl například redaktorem Pokroku, nebo humoristicko satirického Diblíka.
V minulém kalendáriu byla řeč o bitvě u Lipan. Tentokrát připomeneme jinou husitskou bitvu, kterou vítězně vybojoval Jan Žižka, před 585 lety porazil v bitvě u Malešova spojená vojska panské jednoty a Pražanů. Krvavé střetnutí u středočeské obce Malešov bývá označováno za jeden z největších vojenských úspěchů tehdy už zcela slepého hejtmana. Odborník na husistské období, historik František Šmahel říká:
"Žižka opravdu nebyl nikdy poražen. Byl tvůrcem několika válečných novot, uměl bojovat s bojovými vozy v obraně, pouštěl se s nimi i do útoku, bylo to něco na způsob moderních tanků. Ale hlavně měli ti jeho bojovníci v sobě takový vnitřní zápal, který vždycky provází taková silná náboženská hnutí, jakým byla i česká reformace."
Před deseti lety zemřel Václav Benda. Absolvent Filosofické a Matematicko-fyzikální fakulty UK byl veřejnosti znám především jako disident, byl mluvčím Charty 77, zakládajícím členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných, za svou činnost byl také několik let vězněn. Po sametové revoluci se Václav Benda stal prvním ředitelem Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, vedl Křesťanskodemokratickou stranu a po jejím sloučení s ODS působil jako senátor v Parlamentu České republiky.