K 200. výročí úmrtí Josefa Haydna vyšel v Česku román exilového spisovatele Dušana Šimka Esterházyho lokaj

Tuto neděli, 31. května, si celý hudební svět připomene dvousté výročí úmrtí Josefa Haydna. Papa Haydn, jak rakouského skladatele nazývali jeho současníci, zkomponoval na dva tisíce skladeb a je považován za tvůrce jedné z nejnáročnějších hudebních forem - symfonie. K Haydnovu jubileu byl teď v Česku vydán životopisný román Esterházyho lokaj. Jeho autorem je československý exulant Dušan Šimko, dnes žijící ve švýcarské Basileji. Na křtu knihy natáčela Milena Štráfeldová

"Tři písmena doprovázejí nevědoucího Izáka Abelese z Eisenstadtu: NFE. Znamenají Nikolaus Fürst Esterházy.Vyjímají se uprostřed kovového filigránu zámecké brány, jsou vytesána do pískovcových milníků podél cesty mezi Vídní a zámkem Esterháza, strnula v kamenných reliéfech nad rodinnými erby na zdech zámku, opery, divadla, jízdárny, hostince, kavárny, jsou vyšita na zádech lokajských vest a husarských kabátců. ... Triáda NFE bude Izáka provázet po celý jeho podivuhodný život, od jeho dnešního sedmnáctého roku až do smrti, vzdálené přesně čtyřicet tři let. Bude ho pronásledovat s neobyčejnou důsledností, kterou si Žid Izák vysvětlí tu jako přízeň osudu, tu zase jako fatální náznak zkázy, úpadku a osobního neštěstí."

Tak začíná další z knih slovenského spisovatele, publicisty a posrpnového exulanta Dušana Šimka. Podnět ke vzniku postmoderního románu, který slovensky vyšel v roce 2000, dala reportáž o jednom z nejvýstavnějších zámků v Rakouské monarchii - o Esterháze v bývalém Uhersku.

"To souvisí s mým pobytem reportéra, protože jsem byl vyslaný Neue Zürcher Zeitung, pro který jsem na volné noze psal, spolu s jedním velmi známým švýcarským fotografem, abychom udělali ještě v dobách tzv. reálného socialismu, někdy kolem r. 1982, reportáž do přílohy těchto slavných novin o Esterháze. Tam, kde před více než dvěma sty lety působil světoznámý geniální hudebník Josef Haydn."

Samotná reportáž nakonec nevznikla, Dušana Šimka však už haydnovské téma neopustilo a začal sbírat látku pro životopisný román. Přitom právě o Haydnovi jako o jednom z nejvýznamnějších skladatelů klasicismu existuje obrovské množství literatury v několika jazycích.

"Takže jsem se tím začal zabývat. Navíc je tam motiv mezinárodnosti. Na tom dvoře byli Češi, možná i slovenští sluhové, byli tam Němci, Rakušani a byli tam Italové, hlavně zpěvačky a hudebníci. Byli tam čeští hudebníci. Čili to byla moderní společnost. Bylo to na venkově, v úplné pustině, kde kníže Nikolaus Esterházy postavil fantastický zámek. Měl vynikající operu a měl geniálního hudebníka Haydna jako kapelníka. Kdo si to mohl dovolit?"

Dušan Šimko, foto: autorka

"Haydn požaduje od zpěváků zázraky, o jakých v Itálii není ani slechu. Chudáci, upozorňuji ho na to. Žádá od nich mnoho, někdy až příliš mnoho. Ale Haydn nikdy nepřehání, ví přesně, co se z kterého hlasu dá vytěžit. Přísně, ale spravedlivě. Vždy z nich nakonec dostal to, co potřeboval. Haydna nebylo možné obelstít, hned poznal hlasovou dispozici. Marně se zpěvák odvolává na nějaký známý starší repertoár z domova, nepomůže mu to. Haydnův úsudek je neúprosný,"

Další ukázku z Šimkovy knihy přečetl během jejího nedávného pražského křtu herec Vinohradského divadla Jan Šťastný. A ačkoliv se v románu o Haydnovi píše hodně, není vlastně jeho hlavní postavou. Zcela v duchu postmoderní literatury se jí stává jedna z jakoby "vedlejších" postav, totiž židovský chlapec Izák, kterému se podaří proniknout do služeb významného uherského šlechtice a Haydnova zaměstnavatele knížete Esterházyho. A v knize, která je vystavěna metodou připomínající filmové střihy, se pohybuje i řada dalších postav a postaviček:

"Mým cílem je lidi v první řadě zabavit a upoutat tím prostředím, mobilitou hlavních postav, osobními příběhy hereček, zpěvaček, zpěváků a hudebníků, toho židovského lokaje, který v 18. století patřil k těm několika, kteří se pokusili o společenský vzestup - za cenu konverze. Takže je to vlastně takové moderní drama."

A co vedlo k vydání českého překladu Esterházyho lokaje Aleše Lederera z nakladatelství Prostor:

"Abych byl zcela upřímný, tak v první řadě proto, že to byl slovenský autor. To se přiznám, protože slovenských autorů v Čechách moc nevychází. My jsme vydali už skoro čtyři sta titulů, a jestli mne paměť neklame, tak mám dojem, že jsme žádného slovenského autora doposud nevydali. Takže když přišla tato nabídka, tak jsme si říkali, že by to vlastně byl kulturně prospěšný počin."

Román Esterházyho lokaj přitom není jediná kniha Dušana Šimka, která je v těchto dnech dostupná českým čtenářům. Loni v prosinci tu vyšla kniha povídek Maraton Juana Zabaly. Jen před několika dny se na pultech slovenských knihkupectví objevil román Gubbio - kniha udavačů.