Jak vláda naloží s historicky největší veřejnou zakázkou?

Vláda Jana Fischera zdědila po své předchůdkyni rozsáhlou veřejnou zakázku na likvidaci starých ekologických škod. Určité výtky vůči průběhu tendru zazněly od jedné ze stran bývalé koalice, která se podílela i na sestavování nového kabinetu. Mnohem ostřejší kritika zní z mimovládního sektoru. Jak se k tomu staví současná ministerská sestava?

Foto: Evropská komise

V polovině prosince loňského roku ministerstvo financí vyhlásilo veřejnou zakázku na komplexní odstranění starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. O podrobnější vysvětlení podstaty věci jsme požádali Zuzanu Chocholovou z ministerstva financí.

"Stát se v 90. letech při privatizaci bývalých státních podniků zavázal, že novým majitelům odstraní staré ekologické škody z dob komunismu. Po celé České republice jde zhruba o šest set lokalit zamořených nejrůznějšími chemickými látkami. Dosavadní postup podle zákona je ale velice zdlouhavý, za těch asi 15 let stát uzavřel jenom asi třetinu případů. S uplývajícím časem se stále zvyšuje riziko arbitráží ze strany majitelů podniků. Ti nemohou řádně využívat svůj majetek, hrozí jim například sankce od České inspekce životního prostředí a podobně. Jako řešení nejrychlejší a nejefektivnější, které zminimalizuje rizika státu, se ukázala být jedna komplexní zakázka na všechny škody po celé republice, což vyplynulo z odborné analýzy renomované poradenské společnosti A.T. Kearney."

O tom, že by zvolené řešení bylo nejefektivnější, ale pochybuje ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka: "Ta zakázka je mimořádná svým objemem, je to největší zakázka v české historii a ta rizika, že dojde k vyplacení možná i desítek miliard korun navíc, jsou mimořádná."

Podle Zuzany Chocholové je ale předčasné mluvit o ceně: "Nemůžeme v současné chvíli v současné chvíli nějak předjímat cenu této zakázky. Nechceme jaksi napovídat uchazečům, jaké mají podat nabídky, protože už běží ten proces, kdy oni si to oceňují. Naší snahou je každopádně stlačit cenu co nejníže."

Podle náměstka ministra financí Ivana Fuksy bude resort na cenu tlačit například tím, že když se mu nebude líbit, zakázku prostě neudá nikomu: "Je to alternativa, která v případě, dostane-li se z této soutěže nezajímavá cena na rozhodnutí vlády, tak ta vláda nemusí tento výsledek schválit a může se fungovat takzvaně postaru. Opakuji: pokud by ten mechanismus nebo ta výsledná částka nebyla pro stát zajímavá, tak stát nemusí v tuhle chvíli toto realizovat."

Přitom se ale všude skloňuje suma 115 miliard. Kde se tedy vlastně toto číslo vzalo? "Sto patnáct miliard rozhodně není cena té zakázky. Cenu zjistíme až na základě výběrového řízení. Sto patnáct miliard je historicky vzniklé číslo, je to součet částek, ke kterým se stát kdysi zavázal, že na ty škody až do této výše může vynaložit. Naší snahou je samozřejmě vynaložit co nejméně,"říká Chocholová.

Martin Bursík

Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, jehož Strana zelených navrhla i jeho nástupce v nové vládě, ale kritizuje neustálé zdůrazňování oné 115 miliardové sumy: "My jsme prosazovali to, aby vlastně nově se na všech těch místech vyhodnotil aktuální stav toho znečištění a podle expertů, kteří pracují na ministerstvu životního prostředí a na České inspekci životního prostředí, ten jejich odhad skutečných nákladů na sanace je zhruba 40 miliard korun. V tento moment se vlastně vytváří nějaká atmosféra, v které když potom vyhraje někdo, kdo bude mít 80 miliard korun, všichni budou jásat nad tím, jak se ušetřilo, ale ve skutečnosti to bude dvojnásobně předražené. Čili tohle je věc, kterou já kritizuji."

Podle Davida Ondráčky z Transparency International však nejde ani tak o zmiňování určitých sum, ale o systémový postoj státu k celé soutěži, "protože ten nápad svěřit možná sto miliard jedné firmě, která pak bude mít naprosto dominantní postavení a rozdělovat zakázky dále, je naprosto nešťastný z hlediska veřejných financí a z hlediska hospodářské soutěže. Je obrovské riziko uzavření kartelové dohody mezi těmi soutěžiteli, kteří se dohodnou na cenové nabídce, která nebude výhodná pro stát. To riziko je mimořádně vysoké, že stát zaplatí za tu zakázku o možná i desítky miliard více, než by bylo nutné, pokud se ti soutěžitelé dohodnou. V tom druhém kole jsou pouze tři, takže ta šance, že se mezi sebou dohodnou, je o to vyšší. A nevidím jiný důvod, proč ministerstvo financí stále na to tlačí, než že samozřejmě tady mohou být nějaké jiné, pokoutní důvody."

Foto: Evropská komise

Transparency International se proto obrátila na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Že se věcí bude tak nebo tak zabývat antimonopolní úřad, s tím ministerstvo financí počítá. Resort totiž zamítl odvolání tří uchazečů, kteří neuspěli v prvním kole soutěže. Zatím ale soutěž běží dál, říká Zuzana Chocholová z tiskového odboru ministerstva financí: "Momentálně probíhá druhé kolo výběrového řízení, přičemž v prvním kole uchazeči předkládali požadované doklady o tom, vlastně že zakázku zvládnou. Byla definována kritéria profesní, ekonomická, finanční a technická. Ze šesti uchazečů tři požadované dokumenty předložili a byli jim tedy ve druhém kole zpřístupněny podrobné informace k jednotlivým lokalitám. Podle těchto informací si provedou ocenění a předloží své cenové nabídky. Předpokládáme, že během podzimu bude jasno o vítězi a poté i o tom, zda vláda zakázku schválí."

Na současnou vládu apeluje i Transparency International a David Ondráčka zpochybňuje argumenty ministerstva financí, že rozdělení zakázky na stovky menších zdrží celý projekt přes rok 2015, že hrozí arbitráže a že obrovské množství menších zakázek bude méně průhledné: "Já ten argument neberu, protože rok 2015 není žádná hranice. Není nikde napsán, to si ministerstvo financí z mého pohledu vymyslelo. Stejně je jasné, že ty sanace budou probíhat minimálně dalších patnáct let. Čas nás netlačí. Riziko arbitráží prostě nehrozí od těch firem, kde by se měly ty sanace dělat. A to, že alternativa jsou stovky jednotlivých zakázek, je sice pravda, ale myslím si, že v tom celkovém souhrnu pokud budou probíhat průhledně, pokud budou pod veřejnou kontrolou, pokud budou probíhat otevřenými soutěžemi, tak ta šance, že stát to získá mnohem levněji, je mnohem vyšší."

Premiér Jan Fischer ale věří, že zatím vše postupuje jak má a konečné rozhodnutí podle něj stejně nebude na této vládě: "Jednoznačně říkám, že tato zakázka by měla dále postupovat jako proces jasný, zřetelný, bez jakýchkoliv zevních ovlivňování, spekulací a podobně. A navíc jsem přesvědčen, a z té logiky věci to vyplývá, že to posledním, definitivní rozhodnutí o realizaci či nerealizaci a ceně té zakázky už bude v rukou politicky komponované vlády."