TI: Politici ingerují do veřejných zakázek

Neprůhledné státní zakázky připravily loni Českou republiku o více než 32 miliard korun. Odhaduje to studie české pobočky organizace Transparency International, zaměřená na efektivitu a průhlednost procesu zadávání veřejných zakázek. Odhadovaná částka je přitom spíše na spodní hranici, řekl Josefu Kubeczkovi vedoucí projektu David Ondráčka.

"Ty výsledky jsou alarmující. V průběhu výzkumu jsme zjistili, že zmíněná neprůhlednost platí skutečně na všech úrovních veřejné správy - od centrální, přes krajskou, až po komunální. Dá se říci, že mnohá zjištění vedou k tomu, že ten systém skutečně nefunguje a nutně vede k těmto ztrátám."

Z jakých zdrojů jste vycházeli a jakou metodologii jste použili?

"My jsme v zásadě použili údaje, které jsou veřejně dostupné, to znamená Nejvyšší kontrolní úřad, Ministerstvo financí, závěrečné účty a informace, které nám poskytly jednotlivé obce a města. Metodologie spočívala v tom, že na centrální úrovni jsme odhadli průměrnou míru neefektivity, a tu jsme aplikovali na celkový objem zakázek na centrální úrovni. Na místní nebo obecní úrovni jsme zjistili, že pokud je používána soutěž, tak ty zakázky jsou průměrně o 12 procent levnější než když soutěž použitá není. Toto číslo jsme aplikovali na celkový objem zakázek na obecní úrovni. Je to třeba brát s určitou rezervou. Jedná se tedy o odhad neefektivně vynaložených prostředků, nicméně myslím si, že je poměrně relevantní."

Jaké jsou hlavní důvody ztrát plynoucích ze zadávání veřejných zakázek?

"Důvody jsou podle nás trojího typu. Jednak je tady velmi silná politická ingerence do zadávání veřejných zakázek, což je samozřejmě prostor pro politickou korupci a pro klientelismus. Druhým důvodem je neefektivnost kontrolních mechanismů, které nejsou s to vynutit nápravu a změnu chování zadavatelů. To znamená, že instituce, jako je Úřad na ochranu hospodářské soutěže nebo Nejvyšší kontrolní úřad, nemají dostatečné mechanismy k tomu, aby manipulacím bránily. A třetím důvodem je nízká transparentnost celého systému, to znamená od plánování potřeb, co se bude stavět nebo nakupovat, až po samotnou realizaci té zakázky. My bychom chtěli, aby celý ten proces byl průhledný, a tím pádem veřejně kontrolovatelný."

Jedním z vašich doporučení je zvýšit finanční pokuty za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Není to v případě státních organizací přehazování peněz z jedné do druhé kapsy stejného saka?

"Nemyslím si, že doporučujeme úplně zvýšit pokuty. Spíše bychom byli rádi, kdyby se aplikovali to, co je dnes možné, protože už současný zákon o veřejných zakázkách umožňuje udělit poměrně citelnou pokutu, ale bohužel se to neděje, a tím pádem se udělují pokuty skutečně v řádech tisíců nebo desetitisíců korun. Do jisté míry to přehazování peněz je, nicméně na druhou stranu je to jediný mechanismus, který by donutil zadavatele, aby příště, protože o to se mu peníze zkrátí, se takovým pochybením vyhnul a těch peněz měl příště více k dispozici,"

soudí David Ondráčka, vedoucí projektu Transparency International, zaměřeného na odhad ztrát plynoucích z neefektivnosti a neprůhlednosti procesu zadávání veřejných zakázek.