Jak hospodaří resort obrany?
Resort obrany obvykle nevnímáme jako ekonomické odvětví, cílem jeho působení přece není produkce materiálních hodnot ani tvorba zisku. Vzhledem k tomu, kolik peněz armádou proteče a na jaký účel se vynakládají, je to ale jistě pozoruhodný námět pro ekonomickou rubriku.
A už léta se stále znovu a znovu vrací otázka, zda se všechny tyto peníze vynakládají opravdu efektivně a v přiměřené výši. Armáda má totiž několik specifik. V první řadě je podle platných pravidel možné – zejména z bezpečnostních důvodů – i velké zakázky realizovat bez výběrového řízení. A druhým specifikem je zákon, který armádě zakazuje nakupovat nebo prodávat vojenský materiál bez prostředníka, jímž má být tuzemská firma.
Argument, kterým jeho zastánci hájí tento zákon i po patnácti letech od jeho přijetí, je předpoklad, že ministerští úředníci jsou vystaveni svodům korupce a že ani neumějí obchodovat. Proto mají takové obchody zajišťovat odborníci ze soukromého sektoru. Odpůrci zákona ale tvrdí, že těch pár domácích obchodníků se zbraněmi naprosto ovládlo trh, mají logickou motivaci podsouvat armádě co nejvíce drahého materiálu a ceny zakázek ještě navýší o své provize.
Jedním z příkladů, že ani odborníky asistované obchody nefungují vždy tak, jak by měly, je smlouva na koupi čtyř španělských letounů Casa C-295-M. Armáda měla za tři stroje zaplatit tři a půl miliardy korun a čtvrtý vyměnit za pět bitevníků L-159. Španělsko je ale nechce. Bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslav Štefec přitom podle svých slov chápe, proč o L-159 nemá nikdo zájem:
"Za prvé, výroba L-159 skončila. To znamená, byl by tady velký problém s náhradními díly. Za druhé, Česká republika sice tyto letouny nabízí, ale v podstatě neprovádí jejich aktivní marketing. To znamená, že ty letouny nikdo v podstatě nezná."
Premiér Petr Nečas uvažuje o zrušení zákona, předepisujícího prostředníky. Jasnou podporu pro tuto ideu ale zatím nemá jistou ani ve vlastní straně. Byť i jeho kolega z ODS, nový ministr obrany Alexandr Vondra, tento týden uvedl, že chce, aby nákupy zbraní a vojenského materiálu v budoucnu zajišťoval Národní úřad pro vyzbrojování. Ten by měl být na vedení resortu poměrně nezávislý. Taková instituce je běžná v řadě zemí NATO, a kdysi krátce existovala i v Česku.
Než ale dojde na systémová opatření, Vondra začal řešit problémy efektivity a případné korupce alespoň v rovině personální. V první řadě odvolal ředitele úřadu pro dohled nad akvizicemi Romana Hoštu, a to kvůli nesrovnalostem v rekonstrukci tří vojenských ubytoven.
"Považuji za nemožné, aby nově jmenovaný ředitel tohoto nově zřízeného úřadu, který založilo bývalé vedení ministerstva, mimo jiné jako reakci na kritiku organizací jako je Transparency International, aby tento úřad vedl člověk, který ještě nedávno řídil Správu vojenského bytového fondu a který je pod některými z inkriminovaných smluv dokonce osobně podepsán," sdělil ministr Vondra.
Vtip oněch smluv byl v tom, že neznámé a zřejmě jen formálně existující firmy získaly od resortu zakázky, které postoupily společnosti H+V, spojené s pracovníkem úřadu pro dohled nad akvizicemi, podřízeným Romana Hošty. Ani H+V však zakázky nerealizovala sama, nechala je udělat skutečné odborné firmě, a to za značně méně peněz, než kolik za zakázky zaplatilo ministerstvo obrany.
Paradoxem celého byznysu s rekonstrukcí vojenských ubytoven totiž je, že v praxi stále není dotažena do konce. Navíc ekonomický náměstek ministra Tomáš Perutka, kterému firma H+V údajně stavěla dům, bude muset Vondrovi dodat materiály dokládající způsob financování stavby. "Setkal jsem se s ním, on mě informoval, že si dům pořídil částečně na hypotéku a částečně ze svých vlastních úspor. Proto jsem ho požádal, aby mi rychle způsob toho financování doložil a v srpnu rozhodnu v jeho případě o dalším postupu," uvedl Vondra.
Dalším problémem resortu byly zakázky pro Vojenskou ubytovací a stavební správu v Litoměřicích. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jen nedávno odhalil kartelovou dohodu mezi uchazeči o tuto zakázku a pětici firem udělil pokutu téměř pět milionů korun. Ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka za to antimonopolní úřad chválí. Na kartelové dohodě ale podle něj musela spolupracovat i armáda:
"Já si myslím, že prostě bez vědomí toho zadavatele, v tomto případě té vojenské správy v Litoměřicích, to prostě nemohlo proběhnout. Čili bylo by dobré vyvozovat důsledky i z jednání toho zadavatele. Ale samozřejmě to novum v této informaci je, že i ti soukromníci, kteří se spolu dohodnou, tak jednají nezákonně a budou za to potrestáni."
Zkrátka a dobře, resort obrany hospodaří až chronicky špatně. Říkají to kritici, přiznává to takřka každý nově nastupující ministr. K razantní nápravě ale přesto už léta nedochází.
