Výstava na Pražském hradě přibližuje španělské vlivy v české kultuře
V Císařské konírně na Pražském hradě byla otevřena výstava Praha španělská. Na desítkách obrazů, soch, grafik a dalších exponátů přibližuje, jaký vliv mělo už do středověku Španělsko na českou kulturu a umění. Na výstavě natáčela Milena Štráfeldová:
"Na našich morových sloupech například máme desítky španělských světců. A když vezmeme třeba mariánské sloupy, tak to je španělská záležitost. Úcta k Neposkvrněnému početí se rozšířila do celé Evropy ze Španělska. A to nemluvím o takových věcech, jako je zpovědnice, která byla vymyšlena ve Španělsku, nebo třeba mytí nohou nebo celý advent,"
vysvětluje prof. Pavel Štěpánek, historik umění a současně autor výstavy na Pražském hradě. Právě ze Španělska se šířila už středověká vzdělanost:
"Bratranec Přemysla Otakara II. španělský král Alfons X. Moudrý pořídil v Toledu tzv. překladatelskou školu, kde se z arabských přepisů překládala antická kultura, která potom v latině putovala po Evropě."
Už ve středověku se také vydávali poutníci z Čech na proslulou Svatojakubskou cestu, která protíná Evropu a končí ve španělské Compostele. I odtud si zpátky do Čech přinášeli znalosti španělské kultury. Nejsilnější však byl vliv Španělska v 16. a 17. století:
Život v Čechách, zejména u dvora, se tak stále více přibližoval španělským zvyklostem.
"Je to dáno příbuzenstvím královských rodin Habsburků, ale nejenom tím. Je to také dáno tradicí české aristokracie, tradicí náboženskou, společným jmenovatelem je tady katolictví. A nemůžeme opominout ani rovinu běžného člověka. Ten totiž také chodil ke sv. Jakubu už od 12. století."
Španělský vliv se zřetelně projevil zejména za vlády císaře Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století. Rudolf byl rovněž vychován ve Španělsku a stejně jako jeho strýc Filip II. se věnoval sběratelství umění. Španělé však ovlivnili i běžný život v Česku, například módu. Dokládá to i druhá pražská defenestrace dvou místodržících, která v r. 1618 odstartovala stavovské povstání v Čechách:
"Když byli vyhozeni z oken, byli oblečeni do šatů podle španělské módy. Měli na sobě pláštík, který se nazýval bohemio, a jemu také přičítali záchranu, že když už dopadli, tak ani nebyli zabiti střelbou, která následovala."
"Docházíme až k závěru v 18. století, přitom nelze opominout Pražské Jezulátko. To je španělská soška, ale její kult se vlastně rozvinul až v Praze a stal se kultem vysloveně světovým."
Na všechny tyto aspekty se snaží poukázat současná výstava na Pražském hradě:
"Hlavní idea je ukázat španělské vlivy na českou kulturu všeobecně, zejména pak na kulturu výtvarnou, protože se postupně začalo objevovat, že tady v Praze je velké množství obrazů nebo soch, které znázorňují právě španělské světce,"
vysvětluje autor výstavy Pavel Štěpánek.
Výstava přitom ukazuje díla, která vytvořili čeští, nikoliv španělští autoři. Český sochař tak v 18. století vyřezal barokní plastiku toledské světice sv. Casildy. Jan Jiří Heinsch je autorem obrazu, na kterém je zpodoben sv. František Xaverský a v Čechách byly vyrobeny součástky ke zbraním podle španělských vzorů.
Na španělské vlivy lze však podle prof. Štěpánka jen v Praze narazit téměř na každém kroku:
"Dalo by se říci, že skutečně každých pět set metrů, a v uzlových bodech dokonce každých padesát metrů, najdeme něco, co přímo nebo nepřímo symbolizuje Španělsko."
A podobná je situace i jinde v Česku:
"Když pojedete do Kuksu, tak nejslavnější sochou je Garino od našeho slavného sochaře Brauna, která je vlastně jediná v Evropě, mimo Španělsko, která znázorňuje tohoto katalánského poustevníka."
Pavel Štěpánek proto uvažuje o výstavě Čechy španělské, která by zachytila tyto známé i méně známé španělské motivy. Současná výstava na Pražském hradě potrvá do 28. června.
