Malířku Danielu Foltýnovou, žijící dnes v Provence, inspiruje mimóza
Zlatožlutá pro Provence se jmenuje nová výstava, která byla v únoru otevřena ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy. Své velkoformátové koláže, inspirované typickou rostlinou Provence - mimózou, tu vystavuje zlínská rodačka Daniela Foltýnová. I když žije ve Francii, na Zlínsko se pravidelně vrací se svými uměleckými projekty. Milena Štráfeldová se Daniely Foltýnové zeptala na podrobnosti:
Co vás tam přivedlo?
"Když jsem odcházela do Francie, šla jsem za svým snem, že budu studovat módu v Paříži. V Paříži jsem zůstala asi šest let, ale studovala jsem tam grafiku. A když jsem jednou odjela na týdenní pobyt do francouzských Antibes, už jsem tam zůstala. Až do dneška. To bylo právě v době, kdy kvetly mimózy. A ty se vlastně staly největší inspirací pro mou dnešní tvorbu."
Vy jste tam odcházela ještě v době totalitního režimu v Československu, počítám dobře?
"Ano, odcházela jsem tři měsíce před sametovou revolucí. Tehdy jsem ještě ve Francii žádala o politický azyl a ty první měsíce byly velice náročné."
To ale znamená, že jste se zase mohla poměrně rychle vracet zpátky...
"Pro mne bylo velkým štěstím, že se brzy otevřely hranice. A dnes mohu žít mezi českou a francouzskou kulturou a vnímat tyto dva blízké, ale i odlišné světy."
Vy jste se zřejmě také proto zúčastnila česko - francouzských dnů, které byly v loňském roce ve Vizovicích. Je to tak?
"Ano, Dny francouzské kultury jsem založila před třemi lety. Letos bychom se už chtěli pokusit o třetí ročník. Vyšlo to z mého úsilí, kdy se snažím přibližovat mým přátelům tady v Česku to, co je francouzské, a zase naopak mým francouzským přátelům to, co je české. Proto letos na podzim budeme dělat i první Dny české kultury v Antibes, ve městě, kde dnes žiji."
Co je pro francouzské umělce atraktivní na české kultuře?
"To je strašně složitá otázka. Všem mým přátelům, ať už to byli výtvarníci, hudebníci nebo herci, kteří přijeli nejen do Prahy, ale přemístili se i k nám do Zlína nebo do Kroměříže, do Luhačovic, se velmi líbil nejen kraj a příroda, ale i mezilidské vztahy, chování, úsměvy. A všechna ta úžasná setkání, která opravdu naplňovala všechny česko - francouzské dny."
Vraťme se teď k vaší poslední výstavě, která byla otevřena ve Zlíně v Muzeu jihovýchodní Moravy. Vy už jste říkala, že vás inspirují mimózy. Můžete trošku přiblížit tuto inspiraci a svou tvorbu?
"Mimóza je rostlinný druh, který přišel do Francie z Austrálie někdy v 18. století. Od ledna do března se konají v jihofrancouzských městech na tzv. La Route de Mimosa, to znamená Mimózové cestě, různé slavnosti, volba Miss Mimóza, návštěvy přírodních parků, kde mimózy v tomto období kvetou. Je to úžasná podívaná, protože dnes vlastně existuje asi tisíc dvě stě druhů mimóz. Sice všechny tyto druhy v mimózových lesích neuvidíte, ale určitě ucítíte tu vůni. Pro výtvarníky, ať už to byl Bonnard, který žil v této oblasti, nebo Picasso a Matisse, to určitě byly také úžasné momenty s touto květinou, která je symbolem slunce zimní Francie. Je tam jedna zvláštnost, že pro turisty a pro ty, kdo pracují v cestovním ruchu, je to úžasné. Rozhodně to láká vedle karnevalu strašně moc turistů. Ale pro ty, kdo pracují v těch lesích a starají se o vegetaci jižní Francie, není tato rostlina bohužel příliš vítána."
Chci se ještě zeptat na jednu věc: vy se věnujete i malbám na hedvábí?
"Ano, já jsem se před dvaceti lety zabývala textiliemi, chtěla jsem se stát velkou módní návrhářkou. To se mi nepodařilo, ale u těch textilií jsem zůstala a dneska se snažím dělat malbu na hedvábí. Nejen na menší formáty, ale jdu do několika metrů. V přírodě z toho potom dělám takové instalace a věnuji se trochu land artu."
Vy ale také vedete výtvarné kurzy, kde se právě této technice věnujete...
"Ano, posledních deset let jsem pracovala hlavně se seniory. Teď po narození syna se ale snažím tuto techniku přiblížit i těm nejmenším. Proto třeba tady ve Zlíně budou také výtvarné ateliéry a různé happeningy, kde bych tuto techniku chtěla lidem trochu víc přiblížit. A udělat si zase nějaká společná dílka, která bych chtěla později vystavit na Dnech české kultury ve Francii."
Takto už vznikl jakýsi obrovský patchwork. O co šlo?
"Těch obrovských patchworků je dnes víc. Vy se mne zřejmě ptáte na ten poslední, který byl vystavený ve vizovickém zámku. Byl vytvořen při prvních Dnech francouzské kultury ve Zlínském kraji. Těch patchworků dnes ale existuje už asi patnáct. Všechny byly vytvořeny českými nebo francouzskými dětmi v mateřských školách nebo různých centrech. Pracuji třeba s dětmi vizuálně handicapovanými a i po malých kouscích malovaného hedvábí se snažíme dát dohromady nějakou větší textilii. Někdy je čtyři metry na šířku a šest metrů na délku."
Na patchwork pro vizovický zámek jsem se zeptala tamní kastelánky Jany Pluhařové:
"Paní Foltýnová začala předloni tady u nás, v areálu Státního zámku Vizovice, dělat týdenní výtvarné kurzy malování na hedvábí. A v rámci tohoto výtvarného kurzu v r. 2007 měla také výtvarnou dílnu pro děti. Nazvala ji Stromy. Děti malovaly na hedvábí takové abstraktní malby, které byly inspirované zámeckou zahradou. Ona potom jednotlivé kusy rozdělila a znovu sešila a vytvořila z nich velikánský kus, obří patchwork, který je nazvaný Stromy. A ten nám v loňském roce přivezla a slavnostně předala, takže je vystaven tady na zámku."
A chystáte tyto kurzy znovu v letošním roce?
"Chystáme. Budou v srpnu, přepokládám, že by měly probíhat zase v areálu Státního zámku Vizovice. A tentokrát by měly být delší. Zatím to bylo vždycky týden, na letošní rok chystáme, že budou trvat tři týdny."
Tyto kurzy jsou součástí Dnů česko - francouzské kultury, které pořádá paní Foltýnová na Zlínsku?
"Ano, v prvním roce to bylo nazváno Dny francouzské kultury ve Zlínském kraji, loni to bylo podobné. Nevím, jestli tam letos nebude probíhat nějaká úprava, jestli to nemá pokrýt vlastně celou republiku. Každopádně s paní Foltýnovou budeme spolupracovat už třetí rok a vycházíme si velice vstříc."
