Kalendárium
V Kalendáriu připomeneme narozeniny automobilového závodníka Karle Lopraise nebo výročí úmrtí písničkáře Karla Kryla.
"To vítězství bylo velice náročné, protože se Dakar vrátil do původních kolejí náročnosti, to znamená ne kilometrově dlouhé etapy, ale v náročném těžkém terénu, které dávaly den za dnem více zabrat nejen posádkám ale i kamionům."
Nejtěžší chvíle soutěže nastaly podle něj v marocké poušti, kdy prorazili chladič.
"Měli jsme sice padesát litrů vody, ale v poušti se těžko voda shání a jeli jsme takovými oblastmi, kde voda opravdu nebyla, takže jsme museli zajíždět a vodu hledat, abychom tu etapu vůbec stihli a v limitu. To byla pro nás dost krutá chvilka, protože hodina a deset minut na prvního bylo pro nás dost velká ztráta. Pak jsme startovali ze zadních pozic, ale neztráceli jsme naději a vyplatilo se to."
Už před 110 lety mohli Pražané pro posílání svých zásilek použít potrubní poštu. První linka vznikla v Praze o několik let dříve, ale sloužila jen pro potřeby poštovního úřadu. Později se její služby rozšířily a potrubní pošta byla velice používaná a oblíbená. Pod Prahou tak bylo vystavěno zhruba 55 kilometrů potrubí, které prochází i některými mosty. Svůj význam začala potrubní pošta ztrácet až ke konci dvacátého století a obzvláště ničivě se na ní podepsaly povodně, které postihly hlavní město v roce 2002.
Karel Kryl se narodil v Kroměříži, hrdě se však k němu hlásí ještě jedno moravské město - Nový Jičín, s nímž byla rodina Krylů úzce spjata.
"Můj dědeček Karel Kryl nejstarší založil v sudentoněmeckém městě Neutitchein, dnes Nový Jičín, českou tiskárnu. knihtiskárna Kryl a Scotti se postupně stala předním podnikem, v němž bylo možno tisknout krásné knihy, bibliofilie, nejnáročnější tisky všeho druhu. Dědeček, kterého už jsem nezažil, korespondoval a stýkal se s umělci nemenšími Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Václava Špály, posléze Svolinského, Dillingera a vím já koho ještě? Tiskl zde Florian, vycházel Hyperion a nesčíselné další edice, Nezval i Halas, Reynek i Gogol, Čapek i Deml. V osmatřicátým, kdy Henleinovi křiklouni konečně dostali příležitost k oné vyžadované pouti domů do Říše, nezbylo českým tiskařům nic jiného než si zabalit svých 17 švestek a vyhledat náhradní místnosti ve městě méně německém, než byl Neutitchein, a pokračovat v začaté práci a čestné tradici podniku. Hrou osudu vedla cesta na Kojetínskou ulici v Kroměříži. Dědeček, tehdy už nemocný, předal žezlo mému tatínkovi, Karlu Krylovi, tehdy mladšímu. Tiskárna existovala po celý protektorát, s početnými výslech, jimž byl podrobován otec i děd. Tisklo se leccos a šlo i o šibenici. Vím o té době pramálo, neexistoval jsem dosud. Ve čtyřiatřicátém zemřel dědeček a narodila se sestra, o rok jsem následoval já."
Takto Karel Kryl vzpomínal na historii své rodiny v rozhlasovém pořadu z roku 1992. Nejslavnější český písničkář zemřel před patnácti lety v bavorském Mnichově.