Tomáš Tomeček: Tatrovácké týmy by se měly na Dakaru spojit
Tomáš Tomeček se svou posádkou letos na dakarské rallye skončil v konečné klasifikaci kamionů šestý, přestože se dlouho držel na druhém místě. Další Čech pilotující Tatru, veterán Karel Loprais byl v 26. ročníku Dakaru o stupínek horší. O zemích, jimiž jezdci projížděli, o problémech během závodu, o fair play a ruských úskocích i o příčinách postupného zaostávání tatrovek za Kamazy a DAF-y si Tomášem Tomečkem po jeho - rovněž dramatickém - návratu domů povídal Herbert Brynda.
"Přijeli jsme do Francie, odtud jsme jeli do Španělska, ze Španělska do Maroka, pak do Mauretánie, Mali a Burkiny Fasso. Zajímavé země, ale chudé. Nechtěl bych tam žít. Začínali jsme ve Francii na sněhu, končili ve třiceti stupních na písku v Senegalu, takže celkem rozdíly. V Maroku jsme spali ve stanu s kulichem a ve spacáku, v Senegalu jen trenkách a ani ne ve spacáku, jen pod ním. Měli jsme problémy s komáry, ti nás pěkně potrápili. Podle mého názoru jsou ti domorodci rádi, že tam jedeme, protože přivezeme takový menší byznys - kupujeme od nich naftu, pořadatelé určitě něco platí za průjezdy. Vezeme tam takový menší finanční obrat a také život, protože se každý den zaplní bivak nebo letiště, jeden den tam tisíc lidí přijede, druhý den zase odjede. Pro hotely, pro čerpací stanice a pro obchody je to dobré. Dá se tam koupit pití nebo i bagety. Takže domorodci tento druh akce - celý ten cirkus - podle mě vítají."
Teď k samotnému závodu. Drželi jste se výborně a pak přišla nešťastná patnáctá etapa. Co se stalo?
"Raději bych vám to ani neříkal. Kdyby se to nestalo, bylo by lépe. Ale na 'kdyby' se na Dakaru nehraje, bohužel. Při výjezdu z dunového pole, z takové malé a nenáročné duny, nám praskla levá přední hnací hřídel kola. Zůstali jsme stát v písku a při následném vyprošťování jsme se nevyprostili, nýbrž ještě více zapadli. Jedno kolo tam chybělo, pneumatika nám ušla, my jsme zapadli ještě víc a tři, možná čtyři hodiny jsme se trápili s tím, jak auto dostat z písku na něco rovného, což byl docela problém, a vyměnit poloosu, kterou jsme měli na korbě. Nakonec se nám to povedlo, dostali jsme se na pískovou rovinu, zvedli jsme levé přední kolo a začali demontovat poškozenou hřídel. Vyměnili jsme ji a po dalších pěti hodinách - celkem po sedmi osmi - jsme mohli poračovat dále. Do té doby jsme závodili o druhé nebo o třetí místo, ale po té opravě vlastně už bylo po závodě. Nedá se říci, že bychom od patnácté etapy nezávodili, ale jeli jsme pomaleji a šetřili auto na příští rok."
Říkal jste, že na Dakaru neplatí 'kdyby', platí tam ale fair play?
"Platí, platí. Ale jestli myslíte tu penalizaci od Kamazu, kteří trochu lišácky využili toho, že jsme neprojeli třemi way-pointy na trase třinácté etapy, tak to příliš fair play nebylo. Je to ale jasný signál, že Kamaz, přes veškeré zajištění - stojí za ním továrna, vláda a silné ruské ropné společnosti, prostě velké peníze - má z nás, z Tatry, z našeho týmu obavy. My jsme byli před Kabirovem, který chtěl být za každou cenu druhý, tak našli tuhle kličku. Je to nakonec dobrý signál, znamená to, že jsme stále konkurenceschopní. Teď je třeba vylepšit auta a příští rok jim to ukázat."
Právě na to se chci zeptat. Pokud penalizace byla sporná, pak náskok Kamazů nebo Rusů v posledních letech je zřejmý. Čím to je?
"Je to tím, že jsme tu dva privátní týmy - Tomeček a Loprais - a jako privátní týmy nenáme tak velké zázemí. Navíc se Tatra potýká s velkými problémy. Naštěstí přišel nový majoritní vlastník, který Tatře hodně pomohl a pomáhá. Věřím, že to do budoucna bude fungovat. Musím věřit. Musíme zajistit lepší auto, lepší zajištění, více peněz, více mechaniků; pak budeme závodit na stejné úrovni jako Kamaz. A ten rozdíl, který tu momentálně je, smažeme,"
říká Tomáš Tomeček. Ovšem Tomečkova představa silnější spolupráce s druhým tatrováckým týmem, letos šestým, zatím naráží na rezervovaný postoj Karla Lopraise, sedmnáctinásobného účastníka pouštní soutěže.
