Kalendárium

Kalendárium, připomene Albrechta z Valdštejna, Jana Zajíce nebo počátky vysílání Československé televize.

Vzestupu a pádu slavného vojevůdce třicetileté války Albrechta z Valdštejna už bylo věnováno mnoho knih, konferencí, diskusí a výstav. Expozice věnovaná Valdštejnovi nemůže chybět ani v chebském muzeu, právě tam byl v únoru roku 1634 kdysi generalisimus císařských vojsk a frýdlantský vévoda zavražděn. Co v muzeu můžeme vidět popsal historik Tomáš Dostál:

"Když bylo muzeum zakládáno v roce 1873 a o rok později otevřeno, tak se profilovalo jako muzeum valdštejnské. Máme tady řadu předmětů, které Albrechtovi z Valdštejna přímo náležely, je tu třeba jeho osobní kord, jezdecké boty nebo jednu z nejstarších vycpanin v Čechách, to je osobní kůň Albrechta z Valdštejna zabitý u Lützenu."

Jak se jmenoval ten kůň?

"Tuším, že se jmenoval Mio Amore, ale nejsem si přesně jistý." (pozn. uvádí se také Amor mio)

Valdštejn nebyl v roce 1634 v Chebu poprvé.

"Valdštejnův vztah k Chebu se dá rozdělit do dvou rovin. V roce 1625 tu pro císaře Ferdinanda II. sestavil armádu, s níž následně vítězně táhl Evropou. To jsou jeho vrcholné okamžiky. O devět let později tady zažil svůj pád. Proč ho ten osud dohnal zrovna v Chebu? Je to proto, že Valdštejn prchal z Čech směrem do říše, dnešního Německa, před císařem, který na konci ledna roku 1634 nad ním vydal takový edikt, kterým ho zbavil všech funkcí a vydal ho vlastně na milost a nemilost všem nepřátelům. Valdštejn se pokoušel z tehdejších Čech prchnout přes Plzeň na západ a taková ideální spojnice do Bavorska, kam mířil, byl právě Cheb."

Vražda Albrechta z Valdštejna

Kde v Chebu k vraždě došlo?

"Je to v budově dnešního muzea, je to tzv. Pachelbelův dům, je pojmenovaný podle Alexandra Pachelbela, Pachelbelovi byli protestantská rodina a museli opustit město Cheb po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. Budova se tak jmenuje do dneška a tvoří část naší expozice, máme tu přímo Valdštejnovu úmrtní místnost. O život přišli s Valdštejnem i jeho poslední věrní, kteří nebyli ovšem zavražděni v tom Pechelbelově domě, ale na místním chebském hradě, kam je vylákala chebská posádka, tehdejší velitel města John Gordon. Jeho poslední věrní, kteří byli zabiti několik málo hodin před samotným vévodou frýdlantským, byli polní maršál Kristián Ilov, Valdštejnův zeť Adam Erdman Trčka z Lípy, jeho švagr Vilém Kinský a nakonec rytmistr Neimann, což byl vojenský kancléř vévody frýdlantského."

---

Před 40 lety vzplanula v Československu obsazeném vojsky Varšavské smlouvy Pochodeň číslo 2, byl jí devatenáctiletý student Jan Zajíc. Přihlásil se k činu Jana Palacha a hodlal jít v jeho stopách. Zapálil se v průchodu jednoho z domů na Václavském náměstí, vyběhnout z něj se mu už nepodařilo. Jeho pohřeb v Praze byl zakázán, a tak byl 2. března pochován v rodném Vítkově. V dopise adresovaném rodičům a sourozencům nezapomněl dodat, ať pozdravují kluky, řeku a les. Janův otec Jaroslav Zajíc vzpomínal:

„Vložil se do politiky a velice byl tím zklamaný. Když potom nám přijeli ti studenti říct tu smutnou zprávu, tak my jsme o tom vůbec nevěděli. Oni nám přinesli ten dopis, co nám napsal a tak jsme se to teprve dozvěděli. Loučil se s námi, abychom se na něj nezlobili, že to musel udělat.“

---

Foto: ČTK

Před 55 lety začalo pravidelné vysílání Československé televize. Zkušební provoz začal už v roce 1953, tehdy první diváky pozdravil herec Jaroslav Marvan. Postupně narůstal počet vysílacích dnů, celý týden se vysílalo až od roku 1958. V padesátých letech zahájilo provoz také ostravské a bratislavské studio.