Před 55 lety se upálil Jan Zajíc, další živá pochodeň

25. února 1969 se na protest proti pasivitě lidí a začátku normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968 upálil v Praze 18letý žák šumperské průmyslovky Jan Zajíc. Nejvyšší oběti Jana Zajíce nezabránili spolužáci ani policie. Jeho čin nevyšel zcela podle plánu.

Jan Zajíc následoval Jana Palacha, který chtěl stejným činem vyburcovat společnost proti komunistickému režimu o měsíc dříve.  Nebyl prvním, kdo se rozhodl podstoupit stejnou oběť, ale podle historika Petra Blažka byl svému vzoru nejpodobnější a sám se označil za Pochodeň č. 2.

ČTĚTE TAKÉ

Česko si připomíná 55 let od hrdinského činu Jana Palacha

Jan Zajíc se během studií zajímal o filozofii, poezii, politiku a literaturu a pokoušel se psát i vlastní básně. Jednu z nich věnoval i Janu Palachovi. Srpnovou invazí byl silně zasažen. Umocnila to i skutečnost, že nedaleko střední průmyslové školy v Šumperku, kde studoval, vznikla po okupaci v srpnu 1968 kasárna sovětské armády. Vojáci se zde pravidelně dostávali do sporů a konfliktů s šumperskými studenty. Sověti se dokonce vloupali do internátu, kde je okradli.

Pohřeb Jana Palacha|Foto: Archiv Českého rozhlasu

Po Palachově smrti odjel do Prahy, aby se připojil k protestní hladovce, kterou v té době pod rampou Národního muzea držela skupina studentů a mladých lidí. Společně se svými spolužáky ze Šumperka se pak 25. ledna účastnil i pohřbu Jana Palacha. To vše na něj podle všeho intenzívně zapůsobilo. A to do té míry, že vyzýval své spolužáky k sériové akci. Zajímavé je, že ačkoli spolužáci, ale i policie o jeho plánu věděli, nedokázali mu zabránit.

Nejvyšší oběť

Prázdné lahve od hořlaviny, kterou se Jan Zajíc polil|Foto: Archiv bezpečnostních složek

Podle dostupných informací vstoupil Jan Zajíc 25. února 1969 kolem půldruhé odpoledne do domu čp. 39 na Václavském náměstí, vypil kyselinu, polil se hořlavinou a zapálil. Z domu již nezvládl vyběhnout. Zemřel na místě.

Pohřeb Jana Zajíce se kvůli zásahu státní bezpečnosti, která se obávala dalších demonstrací, nemohl konat v Praze, ale jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pochován. StB se naštěstí nepodařilo utajit pravý důvod Zajícova činu a společnost o jeho sebeupálení věděla a znala i jeho politické motivy. Pohřbu se tak účastnilo asi 8 000 lidí, a událost se tak stala další symbolickou demonstrací proti komunistickým pořádkům v zemi.

Jana Zajíce připomíná na Václavském náměstí pamětní deska. Prezident Václav Havel mu udělil v roce 1991 řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Režisér Ivo Trajkov natočil podle scénáře Vladislava Kučíka v roce 1991 film s názvem Jan, jehož předlouhou byl životní příběh Jana Zajíce.

Dům číslo popisné 39 na Václavském náměstí v Praze, ve kterém se upálil Jan Zajíc|Foto: Michaela Danelová, Český rozhlas