Palacha následovaly desítky lidí ve východní Evropě

Sebeupálení Jana Palacha patří k milníkům v novodobé české historii. Jeho protest proti zlhostejnění československé společnosti po okupaci armádami Varšavské smlouvy otřásl světem. Co Palacha inspirovalo k této formě protestu a kolik lidí jeho čin následovalo?

Sebeupálení Jana Palacha patří k milníkům v novodobé české historii. Jeho protest proti zlhostejnění československé společnosti po okupaci armádami Varšavské smlouvy otřásl světem. Od jeho činu uplynulo letos 39 let a již dnes se připravují jubilejní připomínky v příštím roce. Základem budou dosud nezveřejněné dobové dokumenty, především z archivů StB. Ústav pro studium totalitních režimů, Národní muzeum a Studentská rada Filosofické fakulty Univerzity Karlovy uspořádají výstavu, dvoudenní konferenci a vydají dva sborníky s DVD obsahujícím dokumentární filmy o Janu Palachovi a jeho následovníkovi Janu Zajícovi. Mezi u nás málo známé skutečnosti patří například to, co Palacha inspirovalo k této formě protestu a to, kolik lidí jeho čin následovalo.

"Dnes kolem 15 hodiny se na Václavském náměstí těžce popálil jedenadvacetiletý J. P., student Filosofické fakulty..." slyšeli posluchači z rozhlasových přijímačů v podvečer 16. ledna 1969.

Čin sebeupálení byl v té době u nás zcela ojedinělý a také proto tak silně lidmi otřásl. Podle Pavla Žáčka, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů jeho inspirace byla mimoevropská:

"Na podzim 1968 se objevila i v českých médiích fotografie budhistických mnichů, kteří se na protest proti situaci tam /ve Vietnamu, pozn. red./ upálili. To mohlo být to, co výrazně ovlinilo individuální akt odporu Jana Palacha."

A Palachovu činu také předcházel podobný čin v Polsku, o němž ale s největší pravděpodobností Palach nebyl informován. Historik Petr Blažek v rozhovoru Radiu Praha řekl:

"Už před Palachem se na protest proti účasti polské armády v okupaci Československa upálil Riszard Siwiec, což byl starší pán, otec pěti dětí, upálil se na Stadionu desetiletí 8. září 1968. Jeho smrt prošla takřka bez povšimnutí, neměla větší ohlas, se smrtí Jana Palacha to vůbec nelze srovnávat. Právě řada lidí se pokusila o sebevraždu nebo ji dokonala různými způsoby, nejenom v Československu, ale i v řadě států bývalého sovětského bloku. Známe takové případy z Polska, z Maďarska, z Litvy a řadu dalších bychom bezpochyby našli v archivech těch ostatních států."

A dá se říct, kolik těch případů bylo? Jsou to desítky?

Památník Jana Palacha v Praze

"Já si myslím, že jedná určitě o desítky. Když se to spojí s těmi Československými, tak bezpochyby. Československými případy sebevražd a pokusů o sebvraždu, které se vážou k Janu Palachovi, těch se odhaduje na necelé tři desítky."

Řadíte sem i případ mladíka, který se upálil před Národním muzeem v Praze před několika lety?

"To je bezpochyby jednoznačná inspirace formou, ale není mi jasný obsah."

Zabýváte se těmito událostmi jako historik s úsilím o věcnost a objektivitu faktů. Můžete si třeba k Palachovu činu vytvořit také osobní vztah? Je to pro vás čin hodný respektu?

"Jako historika mě bezpochyby zajímají takové radikální činy, události, které jsou plné zvratů, a já ten Palachův čin vnímám jako velice zásadní zejména díky ohlasu, který vyvolal. Desítkám, možná stovkám manifestací v řadě měst, obrovskému duchovnímu vzepětí mnoha lidí a myslím, že to byla poslední velká událost před zlomením velké části české a slovenské společnosti v normalizaci."