Od nemoce k nemoci

Během ledna ze všech možných i nemožných reklamních nosičů rychle zmizely nápisy typu „Jak na chřipku“ a vystřídaly je o málo veselejší (o to naléhavější) výkřiky typu „Jak na finanční krizi“. Sotva nás přestalo mučit kýchání, smrkání a chrchlání, musíme hledat lék na úplně něco jiného. Doufejme jen, že tenhle neduh patří mezi vyléčitelné nemoci. Anebo snad nemoce?

Při skloňování podstatných jmen lze docela lehce znejistět, i když máme všechny vzory, podle kterých se skloňuje, už od základní školy v malíčku. Při podobných pochybnostech se mi vždy vybaví hodiny češtiny a nekonečně dlouhé určování pádu podstatných jmen, jejich čísla, rodu a vzoru. Z těchto hodin jsem si kromě jiného zapamatovala i to, že někdy „je správně víc možností“. Nejrozkolísanější je přitom skloňování podstatných jmen rodu mužského, kde je řada dvojtvarů či trojtvarů, o něco lépe jsou na tom podstatná jména rodu ženského a nejméně variant při skloňování mají podstatná jména rodu středního.

Už asi nespočítám, kolikrát jsem otevřela (a kolikrát ještě otevřu) Slovník spisovné češtiny, abych se přesvědčila, že se podstatné jméno práce skloňuje opravdu podle vzoru „růže“. Tvary 3. a 6. pádu množného čísla k těmto pracem nebo v těchto pracech nejsou totiž v pořádku, přestože je slýcháme a sami říkáme, víc než je zdrávo. Místo náležitě vyskloňovaných tvarů pro dané pády, tedy k těmto pracím, v těchto pracích, se často setkáme právě s tvary podle vzoru „kost“, které u nich ale nepovažujeme za správné. U slova nemoc, u jehož tvaru v 1. pádě množného čísla jsem zaváhala na samém začátku, by se mohlo zdát, že je situace stejně jasná. Náležitý tvar pro 1. pád čísla množného zní prostě nemoci („kosti“) a basta. Jenže kolísání mezi vzory „kost“ a „píseň“, podle něhož jsou utvořeny tvary nemoce, k nemocím, o nemocích, už trvá nějaký ten pátek a netýká se pouze ojedinělých slov. Jde o poměrně dlouhodobý proces, neukončený a nerovnoměrný, který se dá jen těžko zachytit. Dvojí tvary v některých pádech mají už např. výrazy pravomoc (pravomoci i pravomoce), velmoc (velmoci i velmoce), loď (lodi i lodě, s loďmi i loděmi) nebo bolest (k bolestem i k bolestím) a další.

Vzhledem k rozkolísanosti normy v tomto typu skloňování nás tedy nemusí – alespoň v jazyce – příliš trápit, jakou variantu si vybereme, ať už nás sužují jakékoliv nemoce.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.