Česko přichází v energetice s iniciativním návrhem pro EU
Česká republika si vytkla energetiku jako jednu ze tří hlavních priorit svého předsednictví v Radě Evropa. Tématu se věnovala i konference o zajištění energetické bezpečnosti států Evropské unie, která se pod záštitou vlády a Evropské komise konala v Ostravě. Vzešly z ní dva hlavní náměty pro celou unii. Pokračuje Zdeněk Vališ.
„Já jsem o tom mluvil s eurokomisařem pro energetiku Andrisem Piebalgsem. Ten mě řekl, že osobně proti jaderné energetice nic nemá. Zdůraznil ale, že existují stále limity v rámci evropské sedmadvacítky, které vycházejí z veřejného mínění některých zemí, jako je třeba Rakousko, Řecko, Kypr, které jaderno energii odmítají.“
Dohodnout se na společné energetické politice, která by měla podporu všech 27 zemí unie tedy nebude snadné, i když politici v Bruselu už před časem dali v podstatě najevo, že výstavba jaderných elektráren je věcí té které země. Energetickou bezpečnost unie v elektřině je ale nutné řešit také v jiné klíčové oblasti. Jak bylo v Ostravě zdůrazněno, nestačí mít jen dostatek zdrojů. Ke spotřebiteli musí donést elektřinu dráty. A tady vyvstává problém propojitelnosti jednotlivých národních přenosových soustav. V Česku provozuje přenosovou soustavu státní společnost ČEPS. Její výkonný ředitel Miroslav Vrba dává konkrétní příklad, kdy se mohou národní sítě dostat do kolize.
V Ostravě také zazněl iniciativní návrh České republiky na vyhlášení tzv. jednotného tarifu za využití přeshraničních sítí. Návrh by Praha chtěl v unii prosadit. Miroslav Vrba vysvětluje.
„Aby se usnadnil mezinárodní obchod s elektřinou, vydala Evropská komise v roce 2003 nařízení, ve kterém prohlásila, že přenos elektřiny přes hranice je zadarmo. Není tedy žádný poplatek za průjezd elektřiny přes národní sítě. Vznikají ale samozřejmě náklady s tím spojené. V současné době je kompenzace těch nákladů nesmírně komplikovaná a rozhodně není spravedlivá. Nechápu, proč by český spotřebitel měl platit za to, že tudy proudí elektřina obchodníka z Itálie, který si nakupuje elektřinu v Polsku. Proto navrhujeme cosi jako jednotnou poštovní známku za každou megawatthodinu obchodovanou mezinárodně. Výnosy z této známky by byly sumarizovány a používány právě na investice do potřebné infrastruktury. To je návrh České republiky.“
Evropská unie se podle slov ministra průmyslu a obchodu Martina Římana příliš zaměřuje na podružné energetické otázky, jako je právní rámec trhu. V průběhu nedávné plynové krize se pak ukázalo, že unii sice nechybí prvek solidarity, jenže to byly právě ony technické faktory, které unii v krizi limitovaly. Proto také třeba nemohla poslat žádný plyn do mrznoucího Bulharska.
