Děti se ve škole učí jen málo o komunismu, ministr školství to chce změnit

Vedení komunistické strany začátkem roku protestovalo proti tomu, že se na školách promítají dokumentární filmy z cyklu Příběhy bezpráví. Přední čeští dokumentaristé jako Olga Sommerová, Helena Třeštíková nebo Milan Maryška v nich odhalují zločiny komunismu. Podle odborné skupiny školství ÚV KSČM se tyto filmy "na základě polopravd a lží snaží ovlivnit novodobý výklad historie". Jak to ale ve skutečnosti je s výukou nejnovějších dějin na českých školách? Více už Milena Štráfeldová:

Poslech v RealAudio

Kolik žáků a studentů z českých škol by v této ukázce poznalo hlas Milady Horákové ve vykonstruovaném procesu z r. 1950? - Možná překvapivě málo:

"Na otázku: myslím, že o období od roku 1948 do roku 1989 toho vím dost, jenom 19,5 procent studentů odpovědělo, že ví dost,"

uvedl výsledky nedávného šetření mezi středoškolskými studenty Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni. Naopak celých šedesát procent studentů o období komunistického režimu ví jen málo nebo vůbec nic a zbylých dvacet procent to ani nedokáže posoudit. Nejčastějším argumentem, proč se v českých školách o poválečných dějinách učí tak málo, je údajný nedostatek času, výuka mnohde končí rokem 1945. Až tři čtvrtiny učitelů si stěžují, že pro další období nemají vhodné výukové materiály a chybí jim metodika, jak o totalitním režimu učit. Co většinou nepřiznají, je i jejich vlastní neochota pouštět se do citlivých a kontroverzních témat. Ministr školství Ondřej Liška si je této situace vědom:

Ondřej Liška, foto: ČTK

"My dnes víme, že výuka 2. poloviny 20. století ve výuce dějepisu je předmětem, kterému je věnováno málo prostoru. Na druhé straně jsou učitelé, kteří věnují vlastní úsilí a často i soukromý čas metodické a didaktické tvorbě. Píší sami učebnice, velmi poctivě se připravují na hodiny, mnoho bylo odpracováno na poli regionálních dějin."

Výzkumný ústav pedagogický podle ministra Lišky už připravil "kuchařku" výkladu moderních dějin pro gymnázia, která se nyní testuje na vybraných školách. Obecně platí, že soudobé dějiny by měly být nejdůležitější součásti hodin dějepisu. Je ale podle něj hlavně na školách a učitelích samotných, zda tato proklamace nezůstane jen na papíře.

O atraktivní výuku historie po roce 1945 se v Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě už od 90. let snaží profesor Petr Šimíček. Spolupracuje přitom s ostravskou pobočkou Konfederace politických vězňů:

"Já jsem na našem gymnáziu zahájil roční seminář pro studenty maturitních ročníků, který se jmenuje "Československý lidově demokratický režim v realitě 50. let". Do toho semináře chodili přátelé z Konfederace a myslím, že to osobní svědectví bylo pro studenty velice zásadní. Je to pro ně první krok k probuzení zájmu o naše novodobé dějiny, protože ty příběhy jsou velice dramatické a velmi je osloví."

Mezi žáky a studenty škol často jezdí například bývalý hokejový internacionál a také dlouholetý politický vězeň Augustin Bubník:

"Jako první jim začínám vyprávět celý ten náš hokejový příběh. To byl případ, který se nestal v celém světě, aby vlastní národ zavřel svoje největší sportovce, hokejisty, reprezentanty národa. Aby je dal do kriminálu a zlikvidoval celé národní mužstvo."

Navzdory protestům KSČM připravuje Člověk v tísni i letos sérii promítání filmových Příběhů bezpráví na školách. Do tohoto projektu je už zapojeno kolem 1300 škol po celé České republice.