Biodoba a Vánoce
Po roce 1989 se kdekdo oháněl předponou eko- a s tím, jak se ekologové v očích ekonomů postupně stávali ekologisty či ekofanatiky a předpona získávala stále negativnější význam, se objevila záchrana v podobě předpony bio- (doslova tedy biozáchrana).
Z ekofarem jsou tak biofarmy a ekovozy jezdí na biopaliva. Asi nikomu v Česku neuniklo, že nastává biodoba. Ani Vánoce se proto neobešly bez vánočního biocukroví.
Když jsem se tak před třemi lety setkala v redakci marketingového časopisu s předponou bio-, respektive s přídavným jménem bio, poprvé, příčilo se mi připojit ji k jakémukoliv slovu. Snad ze všeho nejvíce pak k názvům potravin, protože co je to biochleba? Znamená to, že chleba, který jsem až dosud kupovala, není vyrobený z přírodních surovin?
Odhlédnu-li od tohoto pro mě nepochopitelného významu a také od toho, že biopantofle se díky módní nálepce budou asi prodávat lépe než „obyčejné“ pantofle, vadí mi i připojení předpony z cizího jazyka k „echt“ českému slovu, jako je zmiňované slovo chleba. Takovým výrazům se odborně říká hybridní a v češtině rozhodně nejsou nijak ojedinělá. Slova jako např. elektrospotřebič jsou samozřejmou součástí české slovní zásoby.
Připojením předpony nebo přípony přejaté z cizího jazyka k českému základu může vzniknout napětí ze spojení něčeho prozaického se vznešenějším jako např. u slov neckiáda, vědátor, vínolog, blbismusči napnelismus apod. Díky nečekanému spojení dvou zdánlivě nesourodých prvků se podobně nápaditým slovům v češtině daří. V poslední době se takto rozmáhá přípona -oidní, která se původně připojovala k mezinárodním přídavným jménům (např. negroidní ve významu „mající černošský ráz, černošský“). Tuto příponu dnes teenageři bez servítek připojují k jakémukoliv slovnímu základu. Zaslechnout tak lze výrazy jako láskoidní, tedy „podobný lásce, jako láska“, dále např. švestkoidní, depresoidní (i depkoidní) nebo molochoidní a spoustu dalších.
Hybridní slova češtinu možná trochu hyzdí, zejména když je jich přemíra, ale o tom, že v ní mají své místo, svědčí překvapivě i slovo Vánoce. Jeho druhá část je přeložená z německého die Weihnachten, tu první část jsme ze stejného výrazu rovnou přejali a přizpůsobili češtině.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
