Valdštejnská zahrada

Umělé krápníky, obrovská sala terrena, sochy Adriana de Vriese, pobíhající pávi. Možná už tušíte, že bude řeč o Valdštejnské zahradě. Je to jedna z nejkrásnějších pražských zahrad a patří k Valdštejnskému paláci, kde je dnes sídlo Senátu.

Valdštejnskou zahradu najdete kousek od stanice metra Malostranská a kdyby byly dveře z ulice zavřené, snadno by jste ji minuli. Zahrada má rozlohu 1,7 hektarů a Valdštejný palác, ke kterému patří, je první palácovou stavbou v Praze. Nechal ho zbudovat nejmocnější velmož českého království a vojevůdce Albrech z Valdštejna. Jeho palác se zahradou byl krásný jako královské sídlo. Aby areál mohl vystavět, musel Valdštejn vykoupit 25 domů, 7 zahrad a jednu cihelnu, uvedla pro Český rozhlas historička umění Eliška Fučíková.

"Stavba Valdštejnova paláce pokračovala neuvěřitelně rychle. V roce 1621 začal vykupovat pozemky, využil Trčkovského domu jako základ paláce a začalo se s bouráním v areálu, aby mohl založit zahradu, která už na konci 20. let 17. století existovala. Byla založena jako klasická manýristická zahrada. Tento typ zahrady se proměňuje několikrát v baroku. Tam potom převládá mnohem víc pravidelná ornamentální dekorativnost, kdežto zahrada manýristická je vždy plná překvapení. Má labyrinty, nejrůznější hříčky, vodotrysky, překvapení, jak to někdy bývá ještě třeba v Salzburgu."

Sala terrena

Zahrada je s palácem přímo propojena ze severu a východu sala terrenou, která je největší v Praze. Jako bůh Mars se na jedné fresce nechal spodobnit i sám Albrecht z Valdštejna. Jsou tu tři mohutné oblouky a krásné fresky od Canevalleho, Galliho a zřejmě i od Bianca s výjevy z Trojské války. Sem se panstvo uchylovalo, aby bylo chráněno před sluncem nebo deštěm. V roce 1859 bylo v sala terreně uvedeno Schillerovo drama Valdštejn, dnes se tu konají divadelní představení a koncerty.

Valštejnům patřil palác se zahradou až do konce 2. světové války. Palác překvapuje i mladé potomky rodu. Například Carl Albrecht Waldstein v dokumentu České televize uvedl, že byl při své první návštěvě fascinován, jak si Albrech z Valdštejna zajistil ze svého pokoje, jehož okno bylo právě poblíž sala terreny, únikové cesty.

"Od tohoto okna a tohoto pokoje vede nepřeberné množství různých únikových cest, například přes tuto rovinu až dozadu k řece, k sousední budově nebo přes oblouky sala terreny, či přes schody dolů, odkud je možné nepozorovaně zmizet ze zahrady. Tento palác byl postaven tak, že pokud by byl Albrecht z Valdštejna překvapen nepřátelskými oddíly, měl velké možnosti z této pasti uniknout. Je to něco jako liščí nora."

Valdštejnové mají předky a příbuzné po celé Evropě, uvedl v dokumentu v České televizi Arnošt Waldstein.

"Moje vazba k českým zemím je ale o to silnější, že moji předci po meči zde žili prokazatelně 8,5 století."

A historička umění Eliška Fučíková dodává:

"Valdštejnové byla rodina velice kulturní, měli tady báječnou sbírku obrazů a byli u nich velmi zajímaví lidé. Například tady žil Casanova. Pobýval v tomhle paláci."

Zahradu zdobily sochy od slavného holandského sochaře Adriana de Vriese, který je zhotovil na Valdštejnovu objednávku. Vznikl unikátní soubor soch, sousoší a kašen. V roce 1648 je však odvezli Švédové a dnes jsou k vidění na královském zámku Drootningholm na okraji Stockholmu. Přesto v zahradě sochy opět stojí.

"Valdštejnové na začátku 20. století dostali povolení od švédského krále nechat sochy odlít. Takže dnes řada soch, které tu vidíte, nejsou původní."

Zahrada byla upravována tak, jak velela móda. V 18. století získala podobu anglických parků. Už v závěru 19. století byla zpřístupněna vždycky ve čtvrtek a v neděli Pražanům. Stejně jako dnes, mohli obdivovat umělou krápníkovou jeskyni grottu. Když se na ni pozorně zadíváte, z krápníkové stěny se na vás dívají bájná zvířata a obličeje. Musíte mít trpělivost a pak jich najdete několik. Navíc v době, kdy byly vytvořeny krápníky, neexistoval cement, přesto 400 let vydrželi na dešti. Jsou vytvořeny na principu páleného vápna. Vedle umělých krápníků je voliéra a po zahradě se volně procházejí pávi. Část zahrady zabírá umělý rybník s ostrůvkem. Na ostrůvku stojí kopie mramorové fontány se sochami Herkula a Najád od Adriaena de Vriese. V roce 1816 tu dokonce dělal pokusy s modelem parolodi vynálezce Josef Božek.

"V 19. století vznikl tento ostrůvek, na který se převáželi lodičkou a tam stál elegantní dřevěný pavilonek, kam se panstvo uchylovalo za zábavou a ke konverzaci."

Dnes zahrada respektuje její původní manýristickou podobu s barokními prvky.

Foto: Štěpánka Budková