Vysušené dokumenty

V Jirnech nedaleko Prahy je největší vysoušecí centrum v Evropě. A právě tady se po povodních v roce 2002 sušily archivní dokumenty. Zástupci Národního archivu si tu nedávno slavnostně převzali poslední vysušenou paletu dokumentů. Skončila tak jedna fáze záchrany těchto materiálů, které muselo vysoušecí centrum v Jirnech zpracovat celkem 1200 metrů krychlových.

Soudní spisy, architektonické plány, rukopisy a tisky z Městské knihovny v Praze se průběžně rozmrazovaly ve vysoušecím centru společnosti Belfor v Jirnech u Prahy. Společnost v roce 2005 vyhrála vládní tendr na tuto zakázku a v Čechách postavila největší vysoušecí centrum v Evropě. Podobné má ještě v Paříži. Většina dokumentů prochází vakuovou komorou, kde se listiny zbaví vlhkosti. Použitou metodu popisuje Romana Kopečná.

„Proces funguje na principu tzv. sublimace. To znamená, že led, který je obsažen v dokumentech sublimuje z toho pevného do plynného skupenství a tato pára se lepí na boky stěny. Výhodou je, že tato metoda je velmi šetrná, to znamená, že veškerá razítka, podpisy a tak dále zůstanou zachovány."

Uvnitř vakuové komory je teplota minus 50 stupňů. A rošty, které drží zmrzlé dokumenty, jsou naopak zahřáté na plus 40 stupňů. Sublimací se led mění rovnou v páru a voda tak nemá šanci materiál poškodit. Vysoušení jedné várky trvá tři až čtyři týdny. Některé archiválie se naopak vysoušejí v horkovzdušné komoře, kterou mě provedl Benjamin Reichel.

„Ty stroje jsou velmi horké a do trubic jde suchý vzduch. Trubice vedou u země a z nich jde horký vzduch do místnosti. Jak vidíte, tak ty regály mají dírky, to aby opravdu vzduch mohl jít ze všech stran. A jak ten horký vzduch jde zespodu nahoru, tak nabírá vlhkost z mokrých knih a je to nasáváno rourou u stropu, takový koloběh to je."

Po povodních v roce 2002 se muselo jednat velmi rychle, protože v teplém počasí začaly na knihách a listinách růst plísně už během 24 hodin. Proto se promočené dokumenty označily a v kladenských mrazírnách zmrazily na teploty minus 25 stupňů. Mezi poškozenými listinami byly i historicky nebo obsahově cenné dokumenty. Michal Ďurovič z Národního archivu uvádí některé příklady:

„Dokumenty a spisy z tzv. Státního soudu, což jsou politické procesy z 50. let. Myslím, že to jsou v dnešní době dokumenty nesmírně historicky cenné. Pokud jsem informován od kolegů z archivu architektury Technického muzea, tak řada plánů je zachráněna, je restaurována a samozřejmě to je zase dlouhodobý proces. Postupují pomalu, ale postupují."

Po vysušení se dokumenty v prostorách Národního archivu dezinfikují a pak se vracejí k jednotlivým původcům. Nejvzácnější dokumenty teď čeká restaurování, které ale může trvat i několik let.

Podle odborníků se první fáze záchrany zničených listin povedla v rekordně krátkém čase. Odhady se pohybovaly od několika desítek do několika set let. Například v Polsku, kde byly povodně v roce 1997, jsou dokumenty ještě zmraženy. V Česku zničila povodeň v roce 2002 přes 2 000 metrů krychlových písemností. Podle historiků vznikly knihovnám největší škody v historii, které jim kdy živelná katastrofa způsobila.