Lisabonská smlouva před soudem

Verdikt Ústavního soudu minulou středu otevřel v Česku bránu k zahájení ratifikace lisabonské smlouvy, jejímž cílem je reforma institucí v Evropské unii. Tento ratifikační proces má u nás řadu odpůrců s prezidentem Václavem Klausem v čele, a tak není divu, že jim rozhodnutí strážce ústavnosti v Česku není příliš pochuti. Co konkrétně a proč?

Václav Klaus u Ústavního soudu, foto: ČTK

Rozhodnutí Ústavního soudu, že lisabonská smlouva není v rozporu s českou ústavou, prezidenta Václava Klause, který se na soudní líčení pečlivě připravoval a své argumenty na plénu prezentoval, značně rozladilo. Tvrdil sice, že verdiktem soudu zklamán není, ale jednotlivé pasáže jeho zdůvodnění nechtěl komentovat. Zdůraznil však, že vše bylo zjevně připraveno ještě před jednáním a že soudce-zpravodaj Vojen Güttler v řadě pasáží používal nikoliv právní, ale politické argumenty:

"Vykládat laicky a zcela subjektivním a navíc koncepčně chybným způsobem integraci a globalizaci, mluvit o integrující se evropské civilizaci nebo zmiňovat otázku eurokonformního výkladu různých právních norem - já myslím, že v kontextu úkolu, který Ústavní soud má a měl, je pro mně naprosto, naprosto nepochopitelné."

Politolog Jiří Pehe má k tomuto prezidentovu výroku své výhrady:

"Já s jeho názorem nesouhlasím, protože si myslím, že Ústavní soud je institucí, která rozhoduje už jaksi z definice na pomezí politiky a práva, ale nakonec jeho rozhodnutí jsou vždy právně závazná. Takže argumentovat tím, že Ústavní soud rozhoduje politicky, ač je to de facto instituce, která právě má vykládat právo tím 'obyčejným' rozumem, bez přílišné vázaností na právní předpisy, má tedy aplikovat zdravý rozum, aplikovat ho tak, aby se nakonec mohlo rozhodnutí stát nějakým precedentem, tak argumentovat nakonec tím, že to je politické se mi zdá nepatřičné a, myslím si, i nedůstojné prezidenta."

Václav Klaus u Ústavního soudu, foto: ČTK

Václav Klaus při svém vystoupení před Ústavním soudem, během něhož ostře kritizoval lisabonskou smlouvu, mimo jiné řekl, že se přijetím smlouvy změní poměry v našem státě:

"Pokud tato smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabená bude i váha naší země při rozhodováních, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naší občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě."

Otázka omezení suverenity České republiky a změny jejího mezinárodního postavení je poměrně častým argumentem odpůrců lisabonské smlouvy. Politolog Jiří Pehe mi v rozhovoru řekl, že takový postoj příliš nechápe, zejména pak v otázce případného omezení svrchovanosti Česka:

"Ústavní soud rozhodl, že nikoliv, a pokud jde o můj osobní názor, tak já se vlastně divím tomu, že tento názor na omezení svrchovanosti v České republice vůbec zaznívá poté, co lisabonskou smlouvu více méně bez problémů přijaly parlamenty 25 zemí. V jediné zemi, tedy Irsku, byla odmítnutá v referendu. Zdá se mi to ale skoro jako neúcta k těm parlamentům a politickým orgánům 25 zemí Evropské unie, z nichž celá řada má velké zkušenosti s demokracií a svrchovaností, rozhodně větší než Česká republika, když se vlastně pomocí tohoto argumentu o jakémsi omezení naši svrchovanosti je snažíme vyučovat o tom, co je správné a nesprávné. Myslím si, že by tady možná bylo na místě trochu více pokory i vůči našim partnerům v Evropské unii a neměli bychom se snažit neustále vymýšlet kolo u vozu."

Může podle Vás případná ratifikace lisabonské oběma komorami parlamentu smlouvy přispět ke změně pohledu na Českou republiku v souvislosti s blížícím se naším předsednictvím Evropské unii?

Foto: Evropská komise

"Myslím si, že ratifikace by určitě pomohla České republice, protože je téměř nepředstavitelné, že země, která by jako jediná neprošla tím ratifikačním procesem v případě lisabonské smlouvy, by se vůbec mohla pokoušet nabídnout nějaké politické vůdcovství Evropě. Ona by samozřejmě byla ponechána v roli jakéhosi zúřadovatele toho předsednictví, tedy dokázala by se určitě v celku úspěšně zhostit všech oficiálních funkcí, organizování summitů a podobně, ale politický leadership, politické vůdcovství by bezpochyby přešlo na jiné země, na ty větší země Evropské unie, protože si prostě nemohou dovolit nechat táhnout Evropu zemí, která se sama ještě nevyjádřila k tak závažnému dokumentu, jako je lisabonská smlouva. Takže ta ratifikace by bezpochyby pomohla."

Václav Klaus očekává, že se někdo ze senátorů či poslanců kvůli lisabonské smlouvě znovu obrátí na Ústavní soud. Ten se totiž detailně zabýval jen některými částmi dokumentu. Prezident také vyzval vládu, aby zahájila s veřejností diskusi o smlouvě.

Proces schvalování lisabonské smlouvy v Česku tedy může pokračovat. Jak ale řekl prezident Klaus, verdikt soudu ještě nic neznamená. Zákonodárci musí nejdříve smlouvu schválit a pak by ji měla stvrdit svým podpisem hlava státu. Václav Klaus zatím nechce o svém podpisu pod lisabonskou smlouvou diskutovat. Nemyslí si ale, že pokud smlouvu nepřijmeme, měli bychom z Unie vystoupit. Česká republika podle něj jinou alternativu než Unii nemá..."nicméně formy a metody používané v evropské integraci mají alternativ desítky či stovky. A zakázat komukoliv v Evropě možnost vyjadřovat své ano i ne k těm různým metodám a formám organizování evropského integračního procesu, to by podle mého názoru bylo naprostým pošlapáním samotné podstaty nejen Evropské unie, ale i myšlenkového dědictví evropského kontinentu."