Tobruk o mladých Čechoslovácích v poušti

O účasti československých vojáků na frontách 2. světové války byla natočena už řada filmů. Bojům v Africe se ale zatím domácí filmografie vyhýbala - z pochopitelných důvodů: cesta za pouštními exteriéry film značně prodraží. Až nejnovější film režiséra a scénáristy Václava Marhoula Tobruk toto tabu boří. Před středečním nástupem snímku do kin film shlédl Vilém Faltýnek a přináší teď čerstvé informace.

Václav Marhoul, foto: ČTK

Film Tobruk je, ale částečně i není o bojích Čechoslováků proti nacistůn za druhé světové války u lybijského Tobruku.

"Náš 11. prapor byl nasazen u Tobruku..." vzpomíná válečný veterán František Petružela, který se bojů osobně zúčastnil. Nebylo mu tehdy ještě třicet let. Do Tuniska, do míst podobných tehdejší frontě se před dvěma lety vydali mladí herci pod vedením režiséra Václava Marhoula. Natáčení předcházel vojenský výcvik:

"Nejpodstatnější bylů asi ten desetidenní vojenský výcvik, tam jsme si sáhli všichni na svoje limity, a hlavně se tam utvořila parta, takže potom v poušti to ta parta držela dohromady, což se asi stalo i během té války,"

říká Petr Vaněk, představitel jednoho z dvojice nováčků, kteří přicházejí k jednotce. Zástupcem velitele je negativní, temná postava desátníka Koháka. Film samozřejmě věrně zachycuje dobovou situaci. Přesto je ale víc o situaci mladých kluků, kteří se ocitají v konfliktu s pro ně dosud nepředstavitelnými silami. Režisér Marhoul se při psaní scénáře se inspiroval románem Stephena Cranea Rudý odznak odvahy.

Zleva herec Petr Vaněk, režisér Václav Marhoul a herci Jan Meduna a Robert Nebřenský, foto: ČTK

"Já jsem z té knížky vzal jenom ten pocit, který jsem při čtení měl. I když základní dějová linka, to že mladý dobrovolník jde do války a má ve svém věku pocit, že je nesmrtelný, a dostane se do soukolí neuvěřitelných a pro něj nepochopitelných kruhů pekla, tak pro něj největším nepřítelem není protivník někde na druhé straně, není to ani válka, největším nepřítelem je sobě on sám. On vlastně jen hrozně bojuje o svoji vlastní sebeúctu. Ten dojem jsem si vzal z knížky a vzniklo z toho rozhodnutí natočit to o 11. praporu u Tobruku. Jména jsou fiktivní, stoprocentně nejsou v žádném seznamu veteránů od Tobruku. Samotný příběh je samozřejmě ovlivněn tím vším, co jsem přečetl a co jsem slyšel od veteránů. Postava desátníka Koháka má reálnou oporu v četaři Trlandovi, což byl ještě větší dobytek, než je naše postava. V případě židovského vojáka, postavy kterou hrál Petr Vaněk, je opora ve skutečnosti, že za války v československých jednotkách sloužili Židé a dodneška se nemluvilo o tom, že v československých jednotkách byl někdy i celkem silný antisemitismus. Postava Pospíšila, kterou hrál Honzík Meduna, má oporu v Caraneově syžetu."

Československá zahraniční jednotka na Středním východě pod velením pplk. Karla Klapálka začala vznikat v létě 1940 na britském území v Palestině. V říjnu 1942 byl celý prapor dvěma australskými torpédoborci převezen do libyjského přístavu Tobruk, který byl v obležení Rommelova Afrikakorpsu a celkem čtyř italských divizí. Prapor se tak po dobu svého šestiměsíčního působení zařadil mezi slavné obránce Tobruku. Jeho bojovníkům je Marhoulův snímek věnován.