Plakát proti tankům

29.jpg
0:00
/
0:00

Invaze armád Varšavské smlouvy před 40 lety ukončila tzv. Pražské jaro - pokus československých komunistů o nastolení "socialismu s lidskou tváří". 21. srpen 1968 v těchto dnech připomíná řada akcí a setkání, mimo jiné konference v Senátu či výstava plakátů, jimiž se lidé bránili tankům černým humorem.

Konference se na srpnové události podívala i z trochu opomíjeného pohledu vojenských historiků. Ti připomněli, že už v květnu 1968 byla na česko-polských hranicích soustředěna sovětská vojska, která měla postupovat až ke Karlovým Varům. Závěrečný rozkaz nakonec nezazněl. Sověti se totiž dozvěděli, že je poblíž Českého Těšína deset československých tanků. Okupace přišla o tři měsíce později, v noci z 20. na 21. srpna, kdy čs. hranice překročilo nejméně 22 divizí s leteckou podporou. Historici tvrdí, že tzv. operace Dunaj byla precizně připravena. Tanky jely od hranic, ale i z Antonovů, které s nimi přistály na ruzyňském letišti.

Natalije Gorbaněvská,  zdroj: ČT
"Všechny obranné systémy, které měly sledovat pohyb tanků, byly vlastně neutralizovány, protože tanky už tam byly, "

dodal americký historik Edward Luttwak. Země Varšavské smlouvy podle něj provedly invazi jako velmi hladkou a elegantní operaci. Historik se domnívá, že právě rok 1968 donutil NATO změnit strategii.

Politici ocenili také Rakousko, které pomohlo českým exulantům. Konference se zúčastnilo i několik statečných, kteří neváhali dát najevo svůj názor, například Pavel Litvinov či Natalije Gorbaněvská. Chtěli ukázat, že ne všichni Rusové s invazí souhlasí. I když skončili ve vězení nebo přišli o práci, svého činu nelitují.

Československá armáda dostala při okupaci dostala rozkaz nebránit se. Dnes 54 procent Čechů soudí, že vzdorovat invazi nemělo smysl. Naopak necelá třetina - především mladých lidí - myslí, že se mělo bojovat.

"To, že jsme zachovali chladnou hlavu a prováděli pasivní odpor, bylo myslím daleko účinnější, než kdybychom se bránili."

uvedl v České televizi Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu. Jistou obranu však našli lidé v humoru. Celá Praha v té době připomínala satirický časopis. Veřejnost může plakáty, které lidé vytvořili, vidět po čtyřiceti letech vůbec poprvé a to na výstavě v pražské Valdštejnské zahradě. Plakáty původně visely v pravé horní části Václavského náměstí. Kdo je odlepil a schoval, se vypátrat nepodařilo. Ředitel Vojenského historického ústavu plukovník Aleš Knížek se domnívá, že šlo o prvorepublikového knihovníka, který už je zřejmě po smrti. Na knihovníka usuzuje jednak kvůli pečlivosti, s jakou byly dokumenty uloženy, jednak i proto, jak sbírku schoval - neznámý nebo neznámá zřejmě musel prožít protektorát a podle toho také postupoval. Objeveny byly až při kompletní inventarizaci knihovny.

"Je to soubor zhruba 128 kusů plakátů, které byly vytvořeny přímo občany Československa a jsou na nich vtipné glosy na samotnou okupaci, ale třeba i citáty Tomáše Garrigua Masaryka. Zajímavostí je to, že v letošním roce při přípravách 40. výročí jsme získali fotografie od Jiřího Stivína, který fotil právě horní část Václavského náměstí a tam jsme některé plakáty identifikovali ve výkladních skříních, což bylo velmi zajímavé."

Většina z nalezených plakátů není tištěná. Mezi hesly psanými v ruštině i v češtině je třeba doporučení pro milovníky tabáku "Vykuř si svou machorku raděj doma na dvorku!"