Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20.století. Proslavil se svými fotografiemi okupace Československa ze srpna 1968. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznámější díla patří soubory Cikáni či Exily. K výročí vstupu sovětských vojsk probíhá nyní v Praze výstava jeho nejznámějších fotografií.
Josef Koudelka, foto: autor
"Josef je představitel humanistické fotky par excellence a z odstupu se ty fotografie úplně vymykají z toho, jak on fotí. On sám to řekl, že to pojímal jako emoci a fotil, co ho zajímalo. Já se tomu výběru hluboce obdivuji, protože je vidět, že byl i v těch tehdejších třiceti letech výborný fotograf,"
Josef Koudelka, foto: Štěpánka Budková
řekla na výstavě Invaze 68 Koudelkova kolegyně fotografka Dana Kyndrová. A připojila vzpomínku:
"Já jsem ho osobně poznala 17. listopadu roku 1990, když byl Bush v Praze, a fotili jsme oba na Václaváku v takovém malém prostůrku. Já jsem ho samozřejmě poznala, on mě neznal. Pohybovali jsme se tam dvě hodiny. A o fotografovi si uděláte představu, když ho sledujete, jak fotí a jak přistupuje k lidem. Já jsem viděla, jaká je tam hluboká pokora, což nemůžu říct o mnoha našich špičkových fotografech, kteří jsou třeba i slavní. Ale Josefův přístup k lidem byl naprosto čistý a já ho hluboce obdivuji, protože pokora je pro tenhle typ fotografie nejpodstatnější. Nejde mu o to za každou cenu přinést nějaký záběr..."
Josefu Koudelkovi v srpnu 1968 přálo štěstí. Nafotil ojedinělý soubor fotografií z prvního týdne okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy - a nebyl přitom zraněn, nepřišel o fotoaparát ani o negativy. Navíc se snímky úspěšně dostaly do zahraničí, kde se staly základem jeho světové proslulosti. Na dotaz Radia Praha vysvětlil, jakou cestou filmy putovaly.
Z výstavy Invaze 68, foto: Štěpánka Budková
"Já jsem vůbec nic nevyvolával, nic jsem nezvětšoval, a až se všechno ztišilo, za měsíc, za dva, jsem všechno vyvolal a zkontaktoval a pár jsem jich nazvětšoval. Jedna osoba, která v té době byla v Československu velice důležitá a které jsem ukazoval většinu svých fotografií, byla Anna Fárová. Ona jich pár viděla a požádala mě, jestli bych jí jich tam pár nechal, a pak mi telefonovala, že je u ní nějaký Američan a jestli mu je může dát. Já jsem souhlasil. Byl to kurátor ze Smithsonion muzea ve Washingtonu, který byl shodou okolností známý Elliotta Erwitta. Toho člověka poslal do Prahy právě Cartier Bresson."
Z výstavy Invaze 68|Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International
Na základě těchto fotografií byl Koudelka přijat do prestižní pařížské agentury Magnum Photos, jejímž zakladatelem byl právě Bresson. Při prvním výročí událostí v roce 1969 byly v zahraničí snímky publikovány anonymně a mnohé se staly ikonami roku 1968.
"Já jsem ty fotografie dělal pro sebe a ani jsem je nevyvolával, jediný problém byl, že mi docházel film, takže vždycky jsem se vrátil, nabil jsem si filmy a pokračoval jsem. Jednou jsem měl určitě obrovské štěstí, právě když byl ten největší výbuch toho muničního auta před rádiem, tka jsme tam právě nebyl. Možná kdybych tma, byl, tak bych bejval zařval, protože jistě bych byl naprosto u toho."
Z výstavy Invaze 68, foto: autor
Události, které hudební kritik Jiří Černý - jeden z osobních svědků okupace - nazval "hvězdným týdnem československého občanství", pokládá za mimořádné i fotograf Koudelka.
Josef Koudelka, foto: Štěpánka Budková
"Já si myslím, že většina z nás se v průběhu prvního týdne po okupaci chovala dosti výjimečně. A že to nebylo mnohokrát, kdy jsme se jako národ takhle chovali. Bylo to silné a jestli ty fotografie mají jistou sílu, tak je to odraz toho, co se dělo. Ty fotografie nejsou vymyšlené. Když si budete ty fotografie prohlížet, můžete být překvapeni, kolik se toho dělo za ten týden. Pro fotografa to byla mimořádná příležitost, kamkoli jste se podíval, tam se něco dělo. Stačilo jenom reagovat, ale pochopitelně, bylo třeba reagovat správně. Můžu to říct takhle: Bylo to obrovské neštěstí a bral jsem to jako tragedii, ale když se na to dívám s odstupem, tak pokládám za nesmírné štěstí, že jsem u toho byl. Já už jsem nikdy v životě nic podobného nefotografoval a taky nikdy nezažil, takovou změnu, jak se lidé dokážou v jedné noci přeměnit, jak se stanou slušní, jak si pomáhají, stanou se zázraky, že zloději vydají prohlášení, že nebudou krát, protože policie má důležitější práci. To byla naprosto výjimečná situace, také jsme se naprosto výjimečně chovali,"
Foto: Štěpánka Budková
řekl Josef Koudelka při zahájení výstavy v prostorách pražské Staroměstské radnice. pandantem výstavy byla kniha, která vyšla v roce 2008. Publikaci s názvem stejným jako výstava Invaze 68 připravil pro nakladatelství Torst Josef Koudelka ve spolupráci s grafikem Alešem najbrtem. Ředitel Torstu Viktor Stoilov vysvětluje, jak vznikly jazykové mutace, které se dnes prodávají v devíti zemích světa:
Viktor Stoilov, foto: autor
"My jsme ze začátku připravovali jenom českou verzi, a teprv když jsme s tím byli u konce, tak se to ve Frankfurthu nabídlo zahraničním nakladatelům. To je dost neobvyklá situace, protože většinou se nakupují zahraniční mutace, ale těchto osm zahraničních nakladatelů nakoupilo mutaci z Torstu. Jak grafická úprava Aleše Najbrta, tak vybrané texty, formát - všechno zůstávalo stejné."
