Malované opony vesnických divadel se dočkaly první výstavy
Jejich autory jsou neznámí malíři pokojů i slavní umělci. Jsou na nich zachyceny vlastenecké průvody, Libušino proroctví i náves v Holovousích. Malovaným oponám ochotnických divadel ještě nedávno hrozil zánik, nyní se chystá jejich výstava v Národní galerii. Více už Milena Štráfeldová v dnešní rubrice
Když divadlo, tak se vším všudy - řekli si nejspíš ochotníci z čtenářské besedy Palacký v Holovousích, když v roce 1894 zakládali svůj spolek. A místní malíř pokojů Tazler jim vymaloval divadelní oponu s holovouskou návsí jako živou. Nechybí na ní věž místního kostelíka, roubené chalupy, topoly ani hejno hus. Sýkora, malíř v Kralovicích, se zase v r. 1928 pustil do opony pro divadelní spolek v Řemešíně. Se svou rodinou se na ní před odchodem do exilu loučí Karel Havlíček Borovský.
Na oponě dělnického divadla z pražských Bohnic z 20. let minulého století pro změnu urostlý ochotník mává rudým praporem a v na obzoru se čoudí z továrních komínů. A podobně bychom mohli popisovat desítky dalších opon, které se v posledních letech podařilo zachránit díky projektu nazvanému Databáze českého amatérského divadla. Při shromažďování podkladů pro dějiny českého ochotnického divadelnictví se totiž přišlo na to, že v bývalých sokolovnách, hostincích, divadelních sálech i na půdách se zachovaly skutečné poklady:"My máme přes sto padesát zdokumentovaných opon s obrázky. Pak o dalších víme, ale to jsou opony, které vznikaly třeba už na přelomu 18. a 19. století, které se většinou nedochovaly. V historii jsou ale zaznamenány,"
říká spoluzakladatelka projektu Vítězslava Šrámková. Autoři počátkem 90. let minulého století vyzvali české amatérské divadelníky, aby nelikvidovali nic z historie ochotnického divadla. V té době totiž mnoha divadelním souborům i dalším kulturním institucím hrozil zánik a odborníci se báli, že s jejich archivy zmizí i velký kus české kulturní historie. K velkému překvapení se však ochotníci sami hlásili a v databázi bylo ke konci loňského roku přes 23 tisíc hesel. České ochotnické divadlo je podle odborníků fenomén, který nemá v evropském kontextu obdobu:
"Divadlo sehrávalo na malých obcích neuvěřitelnou roli. Když si uvědomíte, že v něm hráli velmi prostí lidé, kováři, kameníci a podobně. A oni byli velmi pyšní na to, že hrají třeba národní hry, že učí lidi tomu, že čeština je bohatý jazyk, který dokáže na divadle vyjádřit city. To skutečně byla veliká prestiž."
A tomu také podle vedoucího moderních sbírek Národní galerie v Praze Tomáše Vlčka odpovídala i péče, kterou ochotníci věnovali svým divadelním oponám:
"Ta autorská provenience je velmi pestrobarevná. někdy to byli místní malíři pokojů, a někdy to byli významní umělci. Kladenská opona je od Alfonse Muchy nebo na Moravě u Vyškova to byl Antonín Procházka, vůdčí osobnost českého kubismu."
Na oponách ochotnických divadel se podíleli další slavní malíři své doby: Jan Lev, Oskar Brázda, Hugo Ullik, Oldřich Blažíček nebo Josef Wenig.
"V dějinách českého divadla se vždycky mluví o několika oponách, řekla bych, že jich je asi do desítky. A my jsme najednou zjišťovali, že ta tradice je neuvěřitelně silná a že bylo prestiží i nejmenších ochotnických souborů nechat si namalovat oponu,"
uvedla Vítězslava Šrámková na nedávné vernisáži výstavy ochotnických opon v pražském Disku. Výstavu fotografií, které tyto unikátní opony dokumentují, nyní čeká putování po celém Česku. Už v prvním srpnovém týdnu ji uvidí návštěvníci letošního Jiráskova Hronova. A podle Tomáše Vlčka by měly být vystaveny i Národní galerii:
"V tomto rozsahu to nikdy nebylo prezentováno. A také jednotlivé opony se prezentovaly jako samostatná umělecká díla, ať už to byly opony třeba pro Burianovo divadlo nebo pro Osvobozené divadlo. Tady ale jde o něco podstatně jiného. Tady jde o mapování kultury jako širšího celku. A v téhle souvislosti právě širší prezentace opon s komentářem nebo se schopností přiblížit diváku, které stereotypy, které představy a které inspirace z velkého umění se sem promítly a jak dále žily, jak se pozměňovaly, to vše, když bude dobře uděláno, tak to může být nádherná výstava ve Veletržním paláci."
Některé opony se již staly součástí stálé expozice Muzea českého amatérského divadla v Miletíně v Podkrkonoší. A opony českých ochotníků se zřejmě dočkají i knižní monografie. Autoři totiž z tzv. norských fondů získali finanční prostředky na společný projekt Divadelního ústavu a Národního informačního střediska pro kulturu nazvaný "Uchování a prezentace kulturního dědictví českého a světového divadla". V roce 2010 by tak měla vyjít bohatě ilustrovaná publikace, která více než 150 dosud známých opon ukáže.