Když se řekne květen, vybaví se mi rozkvetlé šeříky, které dokázaly tak dobře nahradit mávátka v prvomájovém průvodu. Po svátku práce, který se paradoxně slaví dnem pracovního volna, se mi vybaví Karel Hynek Mácha a jeho Máj. Za tím, že se pátému měsíci v roce říká měsíc lásky, ale nehledejme jen Máchu. Oslavy jarní přírody, lásky a plodnosti jsou pochopitelně staré tisíce let.
V tomto měsíci se oslavoval římský bůh růstu, tj. Maius (Jupiter). Poměrně nové pojmenování květen zavedl do češtiny na začátku 19. století Josef Jungmann, který ho vytvořil po vzoru francouzského názvu. V té době šlo o nový poetismus, běžně se užívaly názvy máj, traven či trnopuk. Pojmenování pátého měsíce v roce se tak v obrozenecké snaze o svébytnost češtiny přiblížilo ostatním českým názvům měsíců, které nevycházejí z latiny, ale orientují se převážně na přírodní jevy typické pro daný měsíc. Latinský původ mají např. názvy měsíců v angličtině, němčině, ale překvapivě i ve slovenštině, která se řadí k západoslovanským jazykům stejně jako čeština.
Z českého pojmenování květen vyčteme, že jde o období, kdy začínají kvést rostliny. Pojmenování června a července vychází z toho, že v této době vylézají červi nebo že dozrává ovoce, ze kterého se získává červené barvivo. Nejpravděpodobněji ale české názvy šestého a sedmého měsíce vznikly podle barvy, která je v té době pro přírodu typická. Srpen si spojíme se srpem, tedy s obdobím, kdy se sklízelo obilí. Září se nejmenuje podle toho, že příroda září, ale zřejmě vzniklo ze spojení „za říje“, protože už v tomto období začíná jelení říje. Říjen se nese ve stejném duchu a v listopadu nás určitě nepřekvapí listí padající ze stromů. Původ názvu prosince už tak průhledný není. Lidové výklady si toto pojmenování spojují se slovesem prosit (žebrat) nebo se přiklánějí k činnosti obvyklé pro toto období, tj. zabijačkám, a z prosince je rázem prasinec. Původ názvu 12. měsíce je ale třeba hledat v praslovanském slovese prosino(n)ti, tj. problesknout. Jde tedy o období, kdy slunce probleskuje mezi mraky, kdy ve dne přibývá světla. Název leden je zjevně odvozen od ledu, pojmenování únor pravděpodobně souvisí s tím, že led roztával a nořil se do vody (předpona ú- a nořit). V březnu a dubnu zase podle etymologie raší břízy a duby. Pro pojmenování čtvrtého měsíce v roce se dlouho užíval i název latinského původu apríl, tj. měsíc, kdy se příroda otevírá. Proto nás v dubnu nemůže zaskočit aprílový žertík nebo aprílové počasí.
Měsíc lásky, kdy nevíme, co slavit dřív (nabízí se ještě oslavy konce 2. světové války či Den matek), si ale s sebou nese jeden rozpor – zamilovaní, kteří se vydávají k soše Karla Hynka Máchy a líbají se pod rozkvetlou třešní, se v tomto období vyhýbají svatbám. Jsou totiž přesvědčeni, že svatba v květnu přináší smůlu. Toto tvrzení zřejmě vychází ze staročeského přísloví svatba v máji, nevěsta na máry. A na každém šprochu pravdy trochu...
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
