Ve Spillville v Iowě se Češi usadili před půl druhým stoletím

V minulé krajanské rubrice jsme se věnovali příchodu prvních českých přistěhovalců do Ameriky. Mezi lety 1848 až 1870 jich sem zamířilo až 40 tisíc. Dnes vám Milena Štráfeldová přiblíží vesnici Spillville v Iowě, kde se Češi začali usazovat po r. 1850. Jejich potomci tu žijí dodnes.

Koncem dubna roku 1854 se ve vládní pozemkové kanceláři v městě Dubuque ve státě Iowa tlačilo kolem stolu šest mužů, jejichž oblečení jasně naznačovalo, že nedávno přijeli z Evropy... Všichni tito muži byli z jižních Čech. Joseph Linhart z Let blízko Mirovic, Ignatz Benda, Josefův zeť; Frank Bouska z Borovan blízko Bechyně; Martin Bouska, také z Borovan;, Wenzel Kopet z Krče u Protivína a Joseph Zahasky z Orlíku nad Vltavou...

Dvořákovy hodiny od bratří Bílých

- takto popisuje příchod prvních českých osadníků ve své knize Přicházeli zdaleka Cyril Klimesh ze Spillville v Iowě. Knihu na nedávném kolokviu o česko - amerických vztazích, které proběhlo na Masarykově univerzitě v Brně, představil Michael Klimesh. Oba jsou přímými potomky nejstarších českých přistěhovalců ve Spillville. Studiu pramenů o českém osidlování Iowy se věnují už mnoho let. Michael Klimesh tu se svým bratrem Stevenem organizuje i řadu akcí, které mají českou historii Spillville připomenout.

"V roce 1993 jsem byl prezidentem oslav stého výročí /pobytu/ Antonína Dvořáka ve Spillville a o rok později oslav výročí bratří Bílých /Bily Brothers/... To byli farmáři a truhláři, kteří vytvořili světově proslulou sbírku vyřezávaných hodin."

- uvedl Michael Klimesh při své brněnské přednášce.

Cesta prvních Čechů do Ameriky nebyla vůbec jednoduchá, plavba v podpalubí zaoceánských lodí trvala dlouhé týdny. Cyril Klimesh k tomu ve své knize píše:

Jeden z českých emigrantů později napsal, že jídlo v lodích bylo tak nedovařené a nechutné, že malé děti ho nemohly strávit a plakaly hladem. Denní příděl vody stěží stačil utišit žízeň, a proto se nesmělo vodou plýtvat na mytí. Sanitární zařízení byla buď velmi primitivní, nebo neexistovala. Cestují také trpěli mořskou nemocí, a protože větrání bylo nedostatečné, v podpalubí to nepředstavitelně páchlo. Jakmile se objevily nakažlivé nemoci jako cholera, neštovice a takzvaná "lodní horečka", rozšířily se jako požár. V průměru asi deset procent pasažérů nikdy nedorazilo k americkým břehům. Největším zabijákem je cholera. V říjnu roku 1853 připlula z Liverpoolu do New Yorku loď Washington se 60 případy cholery na palubě, přičemž 100 lidí už zemřelo během cesty.

Z New Yorku, Bostonu, Baltimore nebo New Orleans pak čeští osadníci zamířili na západ, prakticky na hranici tehdejších indiánských území

/M. Klimesh/ "Iowa se stala samostatným státem v roce 1846. Část Iowy byla do roku 1849 indiánským teritoriem. Původní osadníci byli Němci."

Němci založili i samotnou vesnici Spillville. Za jejího zakladatele je považován Joseph Spielman z Dietersdorfu v Bavorsku, který do Ameriky připlul v r. 1838. V 50. letech na území dnešní obce postavil mlýn a pilu, odkud si další osadníci brali dřevo na stavbu domů.

Starý mlýn ve Spillville

Osadu, která postupně rostla kolem mlýna, začali první usedlíci nazývat Spielmansville. V plánech vesnice, které Spielman předložil k okresní registraci 7. května 1860, je uváděna jako Spielville. Současné jméno je důsledkem pravopisné chyby vesnického poštmistra v únoru 1856, kdy byla v osadě zřízena pošta. Po několik desetiletí v poznámce vždy stálo, že poštovní adresa je Spillville. Mimo osadu se používalo i méně lichotivé označení, narážející na to, že téměř každá rodina chovala prasata.

Češi si zprvu stavěli jen velmi jednoduché domy. V prvních měsících bydlelo i několik rodin pohromadě v jedné místnosti. Dochoval se záznam Josepha Johanesse, který stavbu takového obydlí líčí:

Motykou jsme vykopali jámu v zemi pro brambory a pak jsme začali stavět náš domek, který byl, jako všechny ostatní, velmi jednoduchý. Vykopali jsme díru, obložili ji drny, na ně jsme položili trámy, které jsme pokryli větvemi a potom slaměnými došky - a domek byl hotov. Když nepršelo, neteklo do něj. Ohniště jsme měli venku. Spali jsme na seně.

Kostel sv. Václava ve Spillville

Jak ale ve své knize píše Cyril Klimesh, vesnice Spillville se rozrůstala:

Při sčítání lidu v roce 1860 existovala vesnice Spillville oficiálně teprve dva měsíce, ale její český ráz byl již zcela zřejmý. Bylo tam několik obchodů a začal se stavět kostel. V celém okresu žilo 72 českých rodin, kdežto v roce 1856 jich bylo jen 34. Sčítání lidu v roce 1885 už v okrese zaznamenalo 888 Čechů.

Na fotografii z r. 1893 je už vidět široká Hlavní ulice Spillville, kde stojí dům a dílna Jakuba Schmitta, výčepna Jana Čížka, další výčep Kašpara Beneše a Kováříkovo kloboučnictví. Ve stejné době tu byly už dva hotely. V roce 1885 bylo ve Spillville celkem osmačtyřicet řemeslníků a obchodníků a jiných živnostníků. Tehdy tu žilo necelých čtyři sta obyvatel, a tak to je více méně dodnes.

Nejvýznamnější stavbou ve Spillville je nesporně kostel.

Traduje se, že první stálý kostel ve Spillville, zasvěcený sv. Klementovi, byla cihlová budova postavená v r. 1856 německy mluvícími usedlíky. Před jeho vybudováním se osadníci scházeli k pobožnostem ve srubu, o jeho místě ale nejsou přesné záznamy. Národnostní nevraživosti mezi německými a českými obyvateli se však promítaly i do stavby nového kostela. Většina Čechů se na ní odmítla podílet, měli pocit, že je Němci zneužívají stejně jako v jejich původní vlasti. Rozzlobení, zklamaní a zmatení Češi sebrali svůj polní kříž a odešli. Když v roce 1859 přišel na svou poslední návštěvu otec Francis Kroutil, první česky mluvící kněz, který sloužil mše u spillvillských osadníků, zjistil, že dveře sv. Klementa jsou pro jeho církevní sbor zavřené. Bylo proto třeba najít místo pro nový, český kostel. Češi vybrali místo na mírném kopci prakticky uprostřed obce, s výhledem do okolí.

Nový kostel byl zasvěcen sv. Václavovi. Stojí dodnes. Jsou v něm i varhany, na které při své návštěvě ve Spillville hrál Antonín Dvořák:

/M. Klimesh/ "Toto jsou varhany z roku 1876. Máme je od těch dob, hraje se na ně a vysloužily si obdiv varhaníka Johna Dixona. A tady /na obrázku/ je Otec Nekoda, dlouholetý vážený kněz ve Spillville. V té době byl kostel vytápěn malými kamínky na dřevo. Tady vidíte hlavní chrámový lustr, a zde jsou varhany po opravě v roce 1995. Na opravu, která jim vrátila vynikající stav, jsme věnovali spoustu času i peněz. Dodnes fungují. Jsou to tytéž varhany, na které hrál Dvořák během svého pobytu v r. 1893."

---